Určit přesnou diagnózu 7

Amadina Gouldové a její chov (7.část)

Veterinární problematika chovu amadin Gouldové

I když se bude chovatel snažit sebevíc, čas od času bude s některým onemocněním svých chovanců konfrontován. Určit přesnou diagnózu, tedy druh onemocnění, je mnohdy složité i pro veterinárního lékaře – specialistu. Malé tělesné rozměry amadin Gouldové znesnadňují až znemožňují podrobné vyšetření, a tak se lze často orientovat především na základě zkušeností.

Ani to není ale zcela bez problémů, protože klinické symptomy (příznaky) jednotlivých onemocnění jsou často velmi podobné. Bohužel léčba jednotlivých onemocnění již tak podobná nebývá a při špatném stanovení diagnózy může být i kontraproduktivní (protichůdná). Spolehlivého určení původce onemocnění (přenosného), lze nejčastěji dosáhnout až pomocí laboratorního vyšetření (trusu, krve) a mnohdy, bohužel, až na základě pitvy uhynulého jedince. Laboratorní vyšetření, jak již bylo uvedeno, trvá určitou dobu, po kterou může například dojít v chovu k rozšíření nákazy (infekce, invaze). Zmiňovaná malá tělesná hmotnost guld, je nepříjemná i z dalších důvodů. Při většině onemocnění dochází ke snížení příjmu potravy a u některých chorob pak i ke zvýšení tělesné teploty, jako přirozené obranné reakce organismu. Zvýšení tělesné teploty znamená i zvýšenou spotřebu energie. Na druhé straně ale menší příjem potravy, v důsledku onemocnění, snižuje množství energetických živin do organismu přiváděných. Vzniká tak uzavřený kruh. Uvědomíme-li si, že běžná teplota astrildovitých se pohybuje kolem 40–42 °C, je zřejmá rychlost a tím i energetická náročnost jejich metabolismu. Pokud není dostatečný přísun energetických živin v přijímané potravě, začíná organismus převádět na energii vlastní zásobní látky. Nejprve tuky, ale těch nebývá v zásobách mnoho. Později bílkoviny, hlavně svalovou hmotu. Obecně pak, jak již víme, při rychlé ztrátě okolo 20 % tělesné hmotnosti dochází k přímému ohrožení života. Proto byl v první kapitole (a zde znovu) kladen důraz na rychlou reakci chovatele již při prvním podezření na onemocnění. Základem pro úspěšnou léčbu je rychlá a alespoň rámcově přesná diagnostika onemocnění. U guld mívá řada onemocnění akutní až perakutní průběh (hodiny až několik málo dnů). Důvodem je právě zmiňovaná malá tělesná hmotnost. Stejná onemocnění mohou u jiných, větších druhů (holoubci, papoušci apod.) probíhat výrazně pomaleji. Rozdělení jednotlivých onemocnění je několik. Nejčastěji se nemoci dělí na přenosné – nakažlivé (infekční, invazní) a nepřenosné – nenakažlivé. Výrazně nebezpečnější jsou nakažlivá onemocnění, která většinou postihují více jedinců, často celý chov. Onemocnění nepřenosná, nebývají tak nebezpečná. Z tohoto důvodu se ve druhé části této kapitoly budeme více zabývat nakažlivými nemocemi. V první části kapitoly budeme ale nemoci dělit podle jiného kritéria - podle zasaženého orgánu, lépe orgánového systému. Je tomu tak proto, že lze snadněji stanovit první, rámcovou diagnózu, podle cíle ataku choroby. Navíc u řady přenosných onemocnění bývá zasaženo více orgánových systémů (salmonela – napadá nejen alimentární, ale i pohybové ústrojí apod.).

 

Alimentární ústrojí (gastrointestinální, trávicí, zažívací)

Alimentární ústrojí je, z pohledu možnosti vzniku onemocnění, jedno z nejrizikovějších. To je dáno jeho častým stykem s vnějším prostředím – při každém příjmu potravy, vody, písku apod. Může dojít k průniku některého typu infekce, invaze, ale i k onemocněním a poruchám nenakažlivým (otravy, nespecifická gastroenteritida). Prevencí onemocnění alimentárního ústrojí je především důsledné dodržování čistoty a kvality krmiv a hlavně pitné vody. Pochopitelně je důležité dodržení všeobecných zásad zoohygieny. Potřebné je i zajištění klidu v chovu. Příznaky zasažení alimentárního ústrojí jsou poměrně typické. Po všeobecných symptomech onemocnění (nebo v souběhu s nimi) – malátnost, ospalost, se dostavují již ty specifičtější – průjmy, nechutenství, hubnutí, někdy i zvracení. Průjem (diarrhoea) může mít některé charakteristické znaky. Důležitá je barva. Ta může být nazelenalá až zelená, ale i do hněda, černa či červena (např. kokcidióza), žlutá až nahnědlá (jiná protozoální invaze). Tmavě hnědé (kávové) zbarvení trusu je známkou krvácení do žaludku nebo dvanácterníku. Červené zbarvení trusu naznačuje krvácení do dolní partie střev nebo kloaky. Také zápach může signalizovat některé onemocnění (páchnoucí trus-cochlosomóza ap.)


Otravy

K otravám může dojít několika způsoby. Intoxikace může nastat po podání některé jedovaté rostliny nebo její části, kterou chovatel přehlédne v zeleném krmivu. Druhou možností je kontaminace krmiva nebo pitné vody dezinfekčními, dezinsekčními nebo fungicidními či herbicidními látkami ve vyšší koncentraci. Další možností je předávkování některými léky. Dnes, když už není takový problém sehnat preparáty určené pro exotické ptáky, se toto stává méně často. Příznaky otravy mohou být průjmy, zvracení, později křeče, ataxie apod. Při podezření na otravu by měl chovatel postupovat rychle. Často ale bývá pomoc neúčinná. Pokud došlo k otravě, lze se pokusit o aplikaci silného čaje z řepíčku (inaktivuje některé organické jedy a těžké kovy). Většinou ale při otravách bývá prognóza nepříznivá.


Nespecifická gastroenteritida

Nespecifický katar alimentárního ústrojí je velmi častým onemocněním v chovu amadin Gouldové. Primární příčinou může být jednak prochladnutí (hlavně u mláďat) nebo působení stresu. U prochladnutí je situace celkem jasná. U nevylétlých mláďat se objevuje hlavně při sezónním chovu v zahradních voliérách, pokud přijde chladnější perioda. Mladí ptáci, kteří nemají ještě zcela funkční termoregulační systém a ani opeření, lehce prochladnou, zvláště pokud jsou ve věku, kdy je již rodiče přes den nezahřívají (5–7 den). Nejprve vzniká tento zánětlivý proces ve střevech nebo ve voleti (měkké vole). Pokud chovatel včas nezareaguje a nepřemístí mláďata do prostředí s odpovídající teplotou, dojde téměř vždy k úhynu. Po přemístění rodičů s mláďaty obvykle postačuje aplikace bylinných čajů nebo extraktů (heřmánek, máta, řepíček) a zajištění klidu. Gastroenteritida způsobená stresem je častým problémem především u vystavovaných amadin Gouldové (častěji), ale objevuje se i po transportech, při vyšší zátěži (fyziologické apod.). O tom, co to vlastně stres je jsme již psali, ale domnívám se, že gastroenteritida tohoto typu je problémem, který zasluhuje větší pozornost. Považuji tedy za vhodné alespoň rámcově osvětlit působení stresu, jako spouštěcího mechanismu. Primárně stres působí na nervovou soustavu. Cílem je hypotalamus. Následně pak hypofýza (podvěsek mozkový). Hypofýza, jako nadřazená endokrinní žláza (žláza s vnitřní sekrecí) pak spouští obrannou reakci. Pomocí svých hormonů aktivuje nadledvinky k produkci jejich korových hormonů. Ty začínají zvyšovat výrobu kortikoidních hormonů (adrenalin) a zároveň dochází k jejich zvětšení. Působením těchto hormonů se zrychluje metabolismus a stimuluje se srdeční činnost. Naopak se snižuje produkce žaludečních šťáv, která vede i ke snížení produkce trávicích enzymů (slinivka, játra). Hormony nadledvinek výrazně podporují katabolismus bílkovin (rozklad na jednodušší látky), aby tím organismus získal pohotovostní energii pro případ nouze. V první fázi se zvyšuje produkce obranných (imunologických) látek, která ale záhy klesá, protože dochází k vyčerpání „surovin“ potřebných k jejich syntéze (aminy, vitamin C apod.). Tím velmi rychle klesá imunitní reakce a celková obranyschopnost organismu. Vzhledem k faktu, že 60–70 % imunitních buněk je umístěno ve střevech, postižení této části je nejmarkantnější. Jakýsi „ochranný film“ tvořený bílkovinou, který ochraňuje stěnu střevní před přímým kontaktem s bakteriální mikroflórou je zeslaben nebo „proděravěn“. Bakterie tak mohou procházet až ke stěně střeva, kterou dráždí. Jednak ještě znesnadňují trávení nedostatečnou produkcí žaludečních šťáv a trávicích enzymů (už tak fungující pouze omezeně) a jednak mohou způsobit krvácení do střev. Předrážděním stěny střeva vzniká také nebezpečí průchodu bakterií do krevního oběhu a celkové septikémie organismu (otrava krve). Tu mohou způsobit i bakterie, které jsou za normálních okolností indiferentní (E. coli). Při snížení imunitní reakce může dojít také k přemnožení uvedených indiferentních bakterií nebo uchycení patogenních bakterií (Salmonella). K tomu napomáhá i změna pH ve střevech. U ptáků má toto prostředí za normálních okolností mírně kyselou reakci. V důsledku nedostatečné produkce žaludečních šťáv se může měnit na neutrální až mírně zásaditou a tím připravit vhodné prostředí pro uchycení patogenních zárodků (většinou špatně snášejí kyselou reakci prostředí). Naopak dochází k ústupu užitečné střevní mikroflóry, která napomáhá trávení. Může tak vzniknout sekundární bakteriální infekce. V tom okamžiku se již původní nenakažlivé onemocnění mění v nakažlivé – infekční. Projevy a příznaky jsou u nespecifické gastroenteritidy obecně stejné, jako u jiných onemocnění alimentárního ústrojí – nechutenství, průjem, hubnutí, občas pouze natrávená semena v trusu. Při stanovení diagnózy musí chovatel posuzovat stav v kontextu minulých dějů. Pokud projevům onemocnění předcházel stres, lze usuzovat právě na nespecifický katar alimentárního ústrojí (odchyt, transport, výstava apod.). Terapie a především medikace záleží na přesném stanovení diagnózy. U nespecifické gastroenteritiy je vhodné postupovat opatrně a nejprve nasadit dietu, bylinné čaje či extrakty a zabezpečit dostatek klidu. Použít lze řepíček, heřmánek, mátu apod. Až pokud tato medikace nepřináší úspěch, je vhodné použít preparáty na bázi metronidazolu a jen v nevyhnutelných případech nasadíme antibiotika. Jako doplňující léčbu lze s úspěchem použít probiotika nebo preprobiotika (FOS). Jak již bylo uvedeno, tento postup odpovídá kataru alimentárního ústrojí, způsobeného stresem. Pokud se zdá, že je gastroenteritida způsobena jinou příčinou, měl by být uplatněn i jiný způsob terapie. Chovatel může snížit riziko vzniku takovýchto stavů, které mohou následovat po výstavách, burzách aj., tréninkem ptáků na jejich pobyt v malých výstavních klecích. To je ostatně důležité i z hlediska zisku bodů, protože trénovaní ptáci jsou klidnější a dostávají i vyšší bodová ohodnocení. Dostatečnou prevencí je i dobrá kondice. Důležité je, aby byla přesně stanovena příčina alimentárních problémů a následovala odpovídající medikace.

text a foto: Michal Vít