Identifikace nemocného

Amadina Gouldové a její chov (6.část)

Veterinární problematika chovu amadin Gouldové

Včasná identifikace nemocného jedince je z pohledu dalších úkonů velmi důležitá a mnohdy rozhoduje o výsledku dalšího snažení – tedy léčení. U infekčních (nakažlivých) onemocnění pak nejen u jedince, ale často v rámci celého chovu. Pro zajímavost zde uvedu definici zdravého zvířete z jedné „učené knihy“: Zdravé zvíře je takové, u kterého veškeré fyziologické funkce probíhají způsobem charakteristickým pro daný druh, projevuje zájem o své okolí, je čilé, normálně přijímá potravu a základní hodnoty životních projevů (teplota, dech, tep) jsou shodné s hodnotami běžnými pro daný druh.

Zkráceně, zdravé zvíře je takové, které není nemocné. Ale pro správnou a včasnou identifikaci nemocného jedince, musí chovatel vycházet z jiné zásady:  „Každý chovaný jedinec, je potenciálně nemocný. Když ne dnes, tak zítra nebo za týden“. Jistě, tato zásada je hodně nadnesená, ale na druhou stranu je nutné, aby se chovatel pečlivě a poměrně často věnoval kontrole kondice a zdravotního stavu chovaných ptáků. Nejen proto, že mu tak ukládá zákon o veterinární péči, ale i z hlediska lidského, a jak je dnes moderní, tak v neposlední řadě i z pohledu ekonomického. Při prvním, sebemenším podezření na změnu chování, je nutné se na podezřelého jedince zaměřit ještě více. Nejlépe tak, že dojde k jeho umístění do izolace. Jako první se objevují všeobecné příznaky ztráty kondice nebo onemocnění nespecifické – malátnost, ospalost, snížení zájmu o okolí, nechutenství, načepýřenost apod. Výskyt těchto nespecifických příznaků ještě nutně nemusí znamenat počátek onemocnění. Může se jednat o momentální indispozici v důsledku vyšší zátěže (hnízdění, přepeřování), stresu nebo změny mikroklimatu (snížení teploty apod.). Nicméně zkušený chovatel zbystří svoji pozornost. Pokud tyto potíže neustanou po nápravě vnějších podmínek (zvýšení teploty, vlhkosti), je čas umístit takového jedince do izolace a nadále bedlivě sledovat jeho chování a životní projevy. Pozornost je zde zaměřena stejně, jako při běžné prohlídce u lékaře. Všímáme si především dechu - zda je pravidelný, bez dalších projevů (kašlání, sípání), dále kontrolujeme trus, jeho konzistenci, obsah a konzistenci močové složky. Sledujeme i koordinaci pohybů, abychom mohli vyloučit křeče. Prohlédneme okolí zobáku a očí, protože případný výtok je nepochybnou známkou onemocnění. V této fázi hovoříme o „prodromálním stádiu“ nemoci, kdy pták sice jeví již některé (nespecifické) příznaky onemocnění, ale ještě není možné přesně určit ani rámcovou diagnózu – tedy alespoň to, které ústrojí je zasaženo. Pokud se jednalo o momentální indispozici, stav ptáčka se upraví během krátké doby. V případě onemocnění přichází záhy „stádium plného projevu“ onemocnění. Začínají se objevovat již specifičtější příznaky, které umožňují určení zasažené části organismu. Při zhoršeném dýchání je pravděpodobně zasaženo respiratorní (dýchací) ústrojí. Při zjištění změn v konzistenci trusu (průjem), je zjevně zasaženo alimentární (trávicí) ústrojí atd. Objevení těchto specifických příznaků vymezuje důležitý moment, kdy by měl chovatel začít jednat a zahájit terapii (léčbu).

Izolační a nemocniční klec

Jak již bylo uvedeno, jedinec podezřelý z onemocnění by měl být umístěn do izolace, tedy do klece určené k tomuto účelu. Jednak proto, že pokud jde o nakažlivé onemocnění, snížíme tím mírně riziko přenosu na další jedince, a také zde můžeme lépe sledovat fyziologické příznaky a funkce (dech, exkrementy). Izolační klec bývá mnohdy chovateli využívána i jako klec nemocniční. Je to logické a má to i výhody. Pokud je například podezřelý jedinec opravdu nemocný, nemusíme jej znovu přechytávat do nemocniční klece. Snižujeme tak možnost působení stresu a také zhoršení zdravotního stavu. O nemocničních či izolačních klecích byla v literatuře publikována řada informací, rad a návodů. Omezíme se tedy pouze na velmi stručný popis. Zařízení by mělo vyhovovat jak tělesným rozměrům amadin Gouldové, tak i potřebám a možnostem chovatele. Klec nemá být velká, ale je nutno počítat s prostorem, kam lze umístit krmítko a napáječku tak, aby nedocházelo ke znečišťování jejich obsahu trusem a dále technické vybavení (zdroj tepla, světla, teploměr apod.). Protože zde budeme udržovat stabilní teplotu, která je vyšší než běžná teplota okolního prostředí, je vhodné zhotovit klec v bednovém provedení, s přední stěnou skleněnou (nebo z plexiskla) a pouze s menším ventilačním otvorem (nejčastěji na boku). Provoz je pak ekonomičtější. V kleci nebudeme udržovat pouze stabilní teplotu, ale i vlhkost (60–80 % r), je proto vhodné pamatovat na odparník. Chovatel by si ale měl uvědomit, že se jedná o nemocniční či izolační klec a ne o saunu nebo horkovzdušnou troubu. Bohužel ne vždy je toto pravidlo dodrženo. Viděl jsem řadu nemocničních (izolačních) klecí, které opravdu fungovaly jako výše uvedená zařízení. Nutností je vybavit takovouto klec termostatem. Jako tepelný zdroj stačí 15–20 W žárovka (podle velikosti klece). Vhodnější je její umístění nade dnem, ale může být umístěna i pod stropem, jako společný zdroj tepla a světla. Není to optimální řešení, protože při stabilizaci teploty bude svítit i v noci a ptáček tak bude rušen. Maximální teplota by zde měla být udržována okolo 30 až 32 °C. Při této teplotě se výrazně sníží výdej energie ptáčka na udržení vlastní tělesné teploty, o což vlastně jde. Dobré je dvojité (roštové) dno, lze tak box snadněji čistit. Může být ale pouze v části klece, pod bidélky. Jednodušší je i případný odběr vzorků. Jak již bylo uvedeno, rozměry nejsou limitujícím faktorem. Obvykle stačí klec o délce 30 až 40 cm, hloubce 20 až 25 cm a výšce 40 až 40 cm.

text a foto: Michal Vít