Oběhové ústrojí 9

Amadina Gouldové a její chov (9. část)

Veterinární problematika chovu amadin Gouldové

Oběhové ústrojí. Z onemocnění tohoto ústrojí se mohou častěji vyskytnout onemocnění srdce (srdeční selhání), která ale často diagnostikujeme až při pitvě a to bývá již obvykle pozdě. Jejich léčení proto asi chovatele příliš zajímat nebude. Prevencí onemocnění oběhového systému je především kvalitní a vyvážená výživa, která zabrání obezitě.

Podobně jako u lidí, obezita obecně zvyšuje nebezpečí vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Příznakem může být obtížné dýchání, snížená pohybová aktivita. Jedná se tedy o obecné příznaky, které znesnadňují určení přesné diagnózy.

 

Pohlavní ústrojí

Onemocnění pohlavního ústrojí se v chovech amadin Gouldové objevuje častěji. Prevencí onemocnění tohoto typu je především kvalitní a vyvážená krmná dávka a umístění ptáků do odpovídajícího prostředí (teplota, vlhkost). Příznakem je nejčastěji neplodnost (neoplozenost vajec) a nesnášivost (podrobněji se tomuto problému budeme věnovat v kapitole o reprodukci).


Neplodnost

Nejčastější příčinou neplodnosti jsou dietetické chyby ve výživě amadin Gouldové. Jednou z příčin je obezita. Zde je především na chovateli, aby upravil krmnou dávku snížením zastoupení semen s vyšším obsahem tuku, zvýšil nutnost pohybu postižených jedinců apod. Druhou hlavní příčinou je metabolická nedostatečnost některých látek - vitaminů, ale i minerálních látek. Do nedávné minulosti byl jako garant vysoké plodnosti uváděn vitamin E. Tedy bez vyšších dávek tohoto vitaminu docházelo k poklesu plodnosti. Tento poznatek byl založen na některých pokusech. Nicméně v poslední době výzkumy ukazují, že účinnost vitaminu E na plodnost není tak vysoká, jak se dříve uvažovalo. Vitamin E je především antioxidantem. Jeho funkce je tedy primárně odlišná. Podíl na potlačování neplodnosti je menší. Plodnost ovlivňuje celá řada látek – vitaminy skupiny B, selen, vápník, zinek apod. Z toho vyplývá především požadavek na vyváženou výživu, vyváženou krmnou dávku. V tomto ojedinělém případu jde o léčebná i preventivní opatření v jednom celku. Jak již bylo uvedeno, podrobněji se k této problematice vrátíme v kapitole o reprodukci amadin Gouldové, protože tato problematika si zasluhuje širší prostor.

 
Nesnášivost (zadržení vajíčka)

Jak již pojmenování onemocnění napovídá, jedná se o problém samiček. Ten je nejčastější při chovu v zahradních voliérách, po příchodu chladnější periody nebo při nevyvážené krmné dávce, ve které je nedostatek vápníku či vitaminu D. Příznakem je nemožnost snést vajíčko. Pozorujeme sníženou pohybovou aktivitu, malátnost, zvětšení okolí kloaky (hromadění exkrementů – v pokročilejším stádiu). Pokud nedojde k pomoci, uhyne samička v důsledku celkového vysílení a následkem intoxikace zplodinami metabolismu, které nemohou v exkrementech odcházet z těla. Léčbou je, mimo případů fyziologických změn v organismu (fyziologická neprůchodnost pohlavních cest – srůsty apod.), umístění postižené samice do teplého a přiměřeně vlhkého prostředí. Lze provést jemnou masáž břicha. Pokud nedojde k vypuzení vajíčka, můžeme do kloaky vpravit, pomocí kapátka, několik kapek vlažného oleje a znovu provést masáž břicha a kloaky. Když ani tento pokus není úspěšný, lze se pokusit o perforaci vajíčka v kloace. Tento zákrok by ale měl provádět jen velmi zkušený chovatel v nezbytně nutném případě nebo veterinární lékař – specialista. Při nekvalitním provedení zákroku může dojít i k perforaci stěny kloaky a následnému krvácení či nástupu sekundární infekce. Záleží také na tom, zda jde o vajíčko ve skořápce (časté při podchlazení) nebo vajíčko bez skořápky, pouze v papírovitých blánách (je časté při nedostatečnosti vápníku v krmné dávce). I když se podaří perforované vajíčko dostat z kloaky, takovouto samičku již většinou nezařazujeme do dalšího chovu, protože hrozí recidiva při další snůšce, která může mít těžší průběh. Pokud nemá vajíčko pevnou skořápku, jedná se o karenci vápníku, eventuelně nedostatek vitaminu D v krmné dávce. Zde je léčbou i prevencí dostatečné zásobení vápníkem a vitaminem D v krmné dávce (viz. kap. výživa a krmení).


Onemocnění očí

Onemocnění očí se v chovech vyskytuje celkem často. Může se jednat o různé úrazy, které by měl ale vždy řešit veterinární lékař specialista a zde se jimi nebudeme zabývat. Časté jsou záněty spojivek. Prevencí je udržování čistoty a pořádku v chovatelských zařízeních. Příznakem je otok krajiny oka, výtok, zarudnutí apod.

 

Nespecifický zánět spojivek

Příčinou nespecifického zánětu spojivek může být poranění, ale častěji je původcem vysoká prašnost. Dochází tak k dráždění spojivky a následnému vzniku zánětlivého ložiska. Postiženy mohou být také slzní žlázky. Tento typ onemocnění otvírá možnost vzniku sekundární infekce. Příznakem je výtok z očí, slzení, otoky v oční oblasti. Ptáci jsou málo aktivní apod. Léčbou je aplikace některého typu kapek nebo mastí (Opthalmo–septonex, Opthalmo–framykoin). Výplach lze provádět i borovou vodou nebo bylinným čajem (mateřídouška, máta apod.). Pokud došlo k průniku sekundární infekce, je nutná aplikace těch antibiotik, na které původce vykazuje citlivost (viz. výsledek laboratorního vyšetření). Aplikace uvedených prostředků vyžaduje jistou trpělivost. Minimální délka léčby by měla být pět až osm dnů, alespoň dvakrát denně (lépe 10–12 dnů). Prevencí je především snížení prašnosti a udržení vlhkosti v prostředí chovu na přijatelné úrovni.


Onemocnění kůže

Onemocnění kožního systému se také občas objevují. Běžně se spojují do jedné kategorie s poruchami opeření. Dovolil jsem si tato onemocnění oddělit do dvou skupin. Kožní onemocnění vznikají jednak v důsledku mechanického poškození pokožky, jednak v důsledku zánětlivých reakcí mazových žlázek, ale i v důsledku působení biologických původců onemocnění. Prevencí je udržování prostorů chovu v čistotě, včetně snižování prašnosti. Dále v omezování možností zranění – oděrek, otlaků apod. Příznaky jsou v tomto případě jednoznačné a to poškození pokožky, eventuelně otok mazových (např. kostrčních) žlázek. Léčbou je aplikace roztoků, mastí nebo zásypů. Pokud nedošlo k sekundární infikaci, používáme indiferentní masti (Infadolan), které mají za úkol zabránit vstupu infekce do poranění. Velmi dobré je používat přírodní bylinné látky (heřmánek, máta, řepíček apod.). Pokud dojde k vniknutí sekundární infekce, aplikujeme léčebné prostředky stejných typů (antibiotika), podle citlivosti infekčních zárodků.

 

Poruchy opeření

Poruchy opeření jsou u amadin Gouldové dosti častým zjevem. Mají tři základní příčiny, které se ale mohou i kombinovat. Častou příčinou jsou parazité (roztoči, čmeli apod.). Touto skupinou se budeme zabývat později v samostatné části o parazitech. Druhou příčinou bývá škubání peří. Ať již mezi jednotlivými ptáky navzájem, tak i autodestrukce. Příčin tohoto jevu může být několik. Jednak nervové podněty (stres), které známe ale spíše z chovu papoušků. U guld je možný výskyt agresivnějšího chování v rámci sociologických (etologických) vazeb ve skupině – dominance samců, vztahy ve větší skupině při společném chovu apod. Ptáci se ale poškozují většinou navzájem mezi sebou. Je tedy otázkou, zda tento příklad spadá do uvedené skupiny. Při autodestrukci bývá hlavní příčinou zlozvyk. Opět je tato situace známější v chovu papoušků. Na rozdíl od nich, je ale terapie těchto případů u amadin Gouldové většinou neúčinná, ale na druhou stranu výskyt není příliš častý. Třetí, asi nejčastější, příčinou poškozeného opeření, jsou metabolické nedostatečnosti. Ty, ve svém důsledku mohou způsobovat i vzájemné škubání – poptávka po chybějících živinách. Pokud vypadává ptákům (mimo období přepeřování) nepoškozené opeření nebo si toto vyškubávají, jde většinou o zevní promítnutí metabolických poruch. Do této kategorie spadá také špatné dopeřování po celkové výměně opeření (přepeření). Příznaky poruch opeření jsou na první pohled celkem patrné – poškozené nebo chybějící peří. Léčba metabolických poruch, promítnutých do ztráty opeření je náročnější a dlouhodobější. Základní nedostatek musíme hledat v krmné dávce, která je deficitní, z pohledu látek potřebných pro tvorbu opeření (vitaminy, minerální látky, některé aminokyseliny). Na místě je dlouhodobá, ale ne příliš skoková dotace vitaminů (hlavně skupiny B), minerálních látek (síra, kyselina křemičitá). Důležitou látkou pro tvorbu opeření je jód, ale při jeho dotování musíme postupovat opatrně, protože jeho nadbytek může někdy způsobovat i vypadávání peří. Pokud jód dotujeme běžným způsobem (kalium iodati 1 ml / litr nápoje, jedenkrát měsíčně), nemělo by to být na škodu. Dnes je ale jód součástí mnoha multivitaminových a minerálních přípravků. V tom případě nedotujeme samostatně, ale nabídneme např. jódové kostky, kdy je příjem jódu regulován potřebou ptáka. Důležitým prvkem pro tvorbu opeření je síra, především aminokyseliny s jejím obsahem (cystin, metionin apod. ). Můžeme proto zadotovat tyto aminokyseliny některým preparátem s jejich obsahem (Aminosol). Při objevení této poruchy v chovu, je vždy nutné počítat s dlouhodobější léčbou. Jednotný postup také neexistuje, protože různých nedostatečností může být mnoho. Proto je úspěšnost léčby otázkou především invence, erudice a také zkušeností každého chovatele. Základem je denní dotace vitaminů (hlavně skupiny B), rozumná dotace minerálních látek a také výše uvedených aminokyselin (alespoň jedenkrát za týden až dva). Délka uvedené medikace se dá odhadnout pouze velmi orientačně. Obvykle se pohybuje v rozmezí tří až šesti týdnů. Navíc po úpravě stavu je dobré ještě dva až tři týdny v medikaci pokračovat a až po této době začít s postupnou redukcí uvedených dotací, ale zdůrazňuji pouze zvolna. Zároveň by si měl chovatel ujasnit, co danou poruchu způsobilo, protože i z dlouhodobého hlediska, je třeba tuto látku dotovat, i když ne ve velkém rozsahu. Pokud se ptáci škubou navzájem (při jejich kumulaci v jednom prostoru), je nutné odstraňovat jedince s nepoškozeným nebo nejméně poškozeným opeřením – „škubače“, protože jsou to většinou původci problému. Zároveň ale postupujeme obdobně, jako u metabolických poruch, protože ty mohou být primární příčinou. Existují i příčiny etologické, mající původ v sociálním chování ptáků ve skupinách (rodina, hejno apod.). Stává se, že při odchovu někdy rodiče (častěji samec) oškubou svá vylétlá mláďata. Může to být příznakem toho, že chtějí znovu zahnízdit a potřebují co možná nejrychlejší osamostatnění mláďat. V tomto případě lze jednou či dvakrát přimhouřit oko. Podobně, jako při sestavení nové větší skupiny guld, kde může probíhat souboj o dominantnější postavení. Pokud se ale u některých jedinců nebo párů situace opakuje, je lépe vyřadit je z chovu, protože chování bude mít s největší pravděpodobností stálý charakter a navíc je velká pravděpodobnost, že se tato agresivita přenese i na jejich potomky. Stejně postupujeme u ptáků samoškubačů, u kterých jde o zlozvyk. Šance na změnu je malá.


 

Metabolické poruchy

Jedná se o poruchy způsobené především nedostatkem některých živin v krmné dávce nebo jejich úplnou absencí. Úplná absence se označuje jako avitaminóza, částečná nedostatečnost jako hypovitaminóza a přebytek je označován jako hypervitaminóza. V dnešní době se s těmito problémy nesetkáváme již tak často. Náš trh je dobře zásoben multivitaminovými a minerálními preparáty, použitelnými pro amadiny Gouldové a i čeští chovatelé si již zvykli na to, že bez dotací vitaminů a minerálních doplňků to jde hůře. Je to dobře především pro zdraví chovaných ptáků. S nadbytkem vitamínů se setkáváme opravdu pouze sporadicky, a to hlavně u jiných druhů ptáků. Snad jediným nebezpečím, byť silně hypotetickým, by mohla být hypervitaminóza D. U ostatních vitaminů si jen těžko dovedu představit možnost jejich předávkování pro guldy (při normálním způsobu dávkování). Jiným problémem může být metabolismus vápníku. Chovatel by měl tento prvek často (jedenkrát za den až čtyři dny) v mírné dávce zadotovat. Amadiny Gouldové jsou krmeny především zrnem, a taková dávka má nedostatek vápníku, ale naopak nadbytek fosforu. Tím může dojít k porušení rovnováhy uvedených prvků v organismu, a sníží se tak hladina vápníku v krvi. Tato porucha (hypokalcémie) se projevuje ztrátou stability, opakujícími se záchvaty křečí a může končit i úhynem. Léčbou je pravidelná dotace vápníku, která nemusí být nijak masivní. Občas se může projevit i nedostatek jódu, především v chovech, kde nedochází k pravidelnější dotaci multivitaminových preparátů, které mají většinou jód ve svém obsahu. Nedostatek tohoto prvku vede ke zhoršení činnosti štítné žlázy. Projevuje se rozšířením volete, zvracením, obtížným dýcháním, hubnutím. Plně postačuje mírná dotace (např. kalium iodati 1–2 ml / litr vody jedenkrát měsíčně). Amadina Gouldové, podobně jako ostatní druhy australských astrildovitých, mají obecně vyšší nároky na příjem jódu v krmné dávce, který je dán vyšším obsahem tohoto prvku na australském kontinentu. Dalším problémem může být obezita. O ní jsme se již zmiňovali u onemocnění pohlavního ústrojí. Ptáci chovaní v klecích vykazují výrazně nižší ohybovou aktivitu, oproti volné přírodě. Přijímají také větší množství potravy, bez nutnosti jejího vyhledávání. Obezita může vést k závažným onemocněním jater (tuková degenerace), která nezřídka končí úhynem. Prvním příznakem může být již výše uvedená ztráta plodnosti, dále může následovat apatie, zvracení, hubnutí, průjmy apod. Léčba je jednoduchá (alespoň v počáteční fázi). Vyřadíme z krmné dávky semena s vyšším obsahem tuku (niger, len apod.), a to tak, že trvale. Běžnou krmnou dávku také mírně omezíme a naopak se snažíme ptáky více motivovat k pohybu, například jejich zařazením do větší skupiny. Poruch metabolismu může být celá řada, některé, např. dnu, jsme již zmiňovali výše, jiné se vyskytují pouze vzácně a jejich diagnóza je většinou možná až po pitvě (hemochromatóza). Není proto nutné s nimi chovatele unavovat.

text a foto: Michal Vít