Zařízení pro chov 3

Amadina Gouldové a její chov (3.část)

Zařízení pro chov amadin Gouldové


Zařízení pro krmení

Pro krmení guld lze použít několik typů misek nebo poloautomatických krmítek. Pokud používáme běžné misky, je lépe použít keramické, skleněné nebo plastové. Méně vhodné jsou dřevěné nebo plechové (mimo antikorozních). Dřevěné misky a krmítka se velmi špatně čistí a dezinfikují. Pokud jsou zhotoveny například z překližky, jsou choulostivé na mytí vodou a v mezerách a spojích se rádi ukrývají roztoči. Běžné plechové misky (často např. od konzerv) rychle korodují. Navíc jsou lehké a snadno se převracejí. Trochu odlišným způsobem je používání závěsných krmítek. Ta mohou být různým způsobem umístěna do čelní mřížky (zvenku nebo zevnitř). Podobně je tomu u poloautomatických krmítek. Ty mají výhodu v tom, že základní směs zrnin v suchém stavu doplňujeme pouze jednou za delší časové období a zkracujeme tak čas potřebný pro běžnou denní obsluhu chovu. Nevýhodou je, že často dochází ke zvýšené spotřebě krmiva, v důsledku vyhazování semen z jejich násypek. Ptáci se tomu dokáží naučit velmi rychle. Chovatel pan Pavlovec snížil tento zlozvyk tak, že zvýšil vzdálenost bidélka od poloautomatického krmítka. Ptáci se tak v podstatě musí pro potravu „natahovat“. To jim nijak neškodí a ani nevadí, pokud si uvědomíme, jakou práci jim dá obstarání dostatečného množství potravy ve volné přírodě. Nicméně autor tohoto zlepšení uvádí, že někteří „zvláště vynalézaví“ jedinci dokáží vyházet semena i z takto „upravených“ poloautomatů. Určitou zvláštnost představují krmítka pro živý hmyz, hlavně larvy plesnivců a potemníků. Misky k jejich podávání mají být hlubší a mít hladké stěny (zabránění úniku). Pokud chovatel nemá možnost (časovou) dávkovat živou potravu ve více dávkách (2 až 4), je vhodné do misky dát např. hrabanku. Ptáci pak musí živou potravu „lovit“ a to jim trvá déle a zabaví se tím. Nicméně potřeba živé potravy je u guld většinou velmi malá nebo ji nepotřebují vůbec.

 

Zařízení pro napájení

Jde o podobné nádobky, jako pro podávání krmiv. U napáječek se raději vyvarujeme kovových nádobek, zvláště, pokud dávkujeme vitaminy ve voděrozpustné formě. Některé jsou při styku s kovem inaktivovány (ztrácejí svojí účinnost nebo její větší část). Také k podávání vody můžeme použít poloautomatické napáječky. Jejich použití je ale v běžném chovu méně vhodné. Pokud chce chovatel dodržovat alespoň primární zásady zoohygieny, musíme v nich vodu stejně denně měnit. Použitím okyselovadel (jablečný ocet, kyselina citrónová), lze podmíněně prodloužit použitelnost vody na dva dny. Později vzrůstá nebezpečí zmnožení bakteriální flóry. Napáječky se také hůře čistí a pokud v nich dojde k uchycení řas, je nutné prakticky denní čištění. Ptákům mimoto musíme poskytnout i možnost koupele. Napáječky jsou vhodné např. na výstavách (ale ptáci z nich musí být naučení pít), při transportu apod. Zde používáme tužkové nebo také tubusové napáječky. Napáječky můžeme použít i při vyšší koncentraci ptáků a misku na koupání pak podat pouze jednorázově (na 1 až 2 hodiny). V tomto případě používáme tzv. kloboukové napáječky. Nejčastější jsou tzv. koupelničky (vaničky). Ty je možné zavěsit na přední mřížku nebo je umístit i do vnitřku klece. Vždy by ale měla být tato nádobka umístěna nade dnem klece (zásuvky), aby vystříkaná a vylitá voda mohla vyschnout. Pokud by nádobka stála na zemi, objeví se pod ní plísně nebo hniloba. Ta může negativně ovlivnit zdravotní stav a také se ničí zásuvka nebo dno klece. Nejjednodušším a pro obsluhu i nejrychlejším způsobem je zavěšování koupelničky vně klece, na přední mřížku. Podobně lze umístit i tubusové napáječky. Kloboukové napáječky a misky umisťujeme na dno klece a voliéry. Při vyšší koncentraci ptáků je vhodné pod napáječku nebo misku umístit ještě jednu misku s větším průměrem (o 5 až 8 cm), která zachytí největší část vylité a vycákané vody a nedojde tak k jejímu prosáknutí do dna klece nebo zásuvky.


Zařízení pro hnízdění

Amadiny Gouldové nejsou nikterak náročným druhem na výběr hnízdních možností. Jasně preferují hnízdní budky, někdy obsadí různé košíčky. Pod pojmem košíčku si musíme představit řadu konstrukcí (dřevěných, drátěných, plastových, eventuelně různě kombinovaných), vytvářejících oporu nebo základ pro zbudování hnízda. Budky mohou mít různé tvary, ale přednost má stojatý typ, i různé tvary a velikosti vletových otvorů (kulaté, půlkulaté, čtvercové, polootevřené apod., ale zdá se, že preferovány jsou polootevřené budky). Základním rozměr je zhruba 12×12×12 cm, může být i 15×15×15 (v) cm nebo 18×12×12 (v) cm. Jde ale pouze o obecný údaj, který není nutné dogmaticky dodržovat. Vletový otvor by měl mít průměr 4 až 5,5 cm nebo, jak už bylo uvedeno, může být přední stěna polootevřená. Jako materiál na výrobu budek je používáno nejčastěji dřevo (překližka, sololit, dřevotříska). Lze ale dobře použít i plast. Jeho výhodou je jednoduchá omyvatelnost a snadná dezinfekce. Na rozdíl od dřevěných komponentů, se zde také mohou pouze špatně ukrývat roztoči. Velkou nevýhodou plastových budek je snížená komunikace, mezi dutinou a vnějším prostředím. Nedochází tak především k výměně vody a ta se může srážet uvnitř dutiny. Vzniká tím poměrně nepříznivé mikroklima. Osobně se mi celkem osvědčilo používání papírových budek, vyrobených z rolí od koberců či balících papírů. Tyto „špulky“ jsem nařezal asi na 12 až 15 cm vysoké špalíčky, dno a střechu jsem dodal ze sololitu. Vletový otvor (4 až 5 cm) jsem vyvrtal (okružní pilka na vrtačku). Vzhledem k „pořizovací ceně“ se jednalo o „jednorázové“ budky. Likvidoval jsem je v kotli po jednom až třech hnízděních (podle míry znečištění). Na trhu se občas objevují i lepené papírové budky. Bylo by to vhodné, jednorázové řešení. Bohužel výrobce používá slabší papír (silnější čtvrtku). Pokud by byl použit např. kartónový (krabicový) papír, jednalo by se o vhodnou inovaci. K výrobě různých košíčků používáme mřížky, pletivo apod., ale u guld nejsou příliš oblíbeny. Důležitým předpokladem úspěšného hnízdění je široká nabídka stavebního materiálu. Obecně platí, že čím kvalitněji je postaveno hnízdo, tím pravděpodobnější je i úspěšný odchov. Chovní ptáci (hlavně samci) stavbou hnízda (hledáním a donáškou stavebního materiálu) „vybíjejí“ své sexuální chování, které by je mohlo později přimět například k vyhazování mláďat (není to ale pravidlem). Použít můžeme kokosová či sisalová vlákna, jemnou trávu (psineček, lipnice) v suchém i zeleném stavu, rákosové laty nebo listy, které můžeme podélně nacupovat, stejně, jako např. listy kukuřice. Záleží na chovateli, aby vypozoroval, o co mají jeho ptáci při stavbě hnízda především zájem a tento typ materiálu jim poskytl.

 

Pomůcky pro přepravu

Pomůcky pro přepravu ptáků potřebuje, čas od času, ve svém chovu každý chovatel. Pomůcek pro přepravu ptáků je několik typů. Jedná se o různě velké a různě uzpůsobené bedničky. Slouží pro transport a v neposlední řadě i pro prodej (např. na burzách). Jejich výbavou by měla být vždy napáječka.

Pomůcky pro odchyt

K odchytu ptáků je vždy vhodnější používat síťky. Tedy alespoň v klecích a voliérách. Z přepravek, přenosek a transportek ptáky chytáme rukou. Použití síťky je lepší z několika důvodů. Ptáci nemají tak velký strach před rukou chovatele, což je výhodné při běžné manipulaci v kleci či voliéře. Síťka také prodlužuje akční rádius ruky při odchytu. Nejlépe se mi osvědčily síťky, jejichž obroučka byla vyrobena z koaxiálního kabelu (televizní anténa – přívod signálu). Sáček pak z jemné záclonoviny. Pružný, koaxiální kabel není tvrdý, jako drát, takže snižuje riziko úrazu a dokáže se tvarově přizpůsobit, alespoň do určité míry, prostoru. Za nejvhodnější považuji klasickou, kulatou obroučku. Velikost síťky by měla odpovídat chovaným astrildům, jejich druhům. Pro menší druhy postačí průměr 12 cm, pro větší asi 15 až 17 cm. Také délka držáku je různá, podle prostoru, kde k odchovu dochází. V menších klecích postačí délka 10 až 15 cm, ve větších klecích a voliérách 25 až 50 cm. Každý chovatel má svoji, osvědčenou metodu odchytu a k ní i příslušnou odchytovou síťku. Uvedený popis byl spíše podnětem, než-li návodem. Na trhu je také nabízena celá řada různých odchytových sítěk.

Pomůcky pro skladování krmiv

Velká většina chovatelů krmiva skladuje hlavně semena v běžných, jutových pytlích. Pokud jsou tyto pytle umístěny v suchém prostředí a v úrovni nad podlahou (na roštu, paletě apod.), jde o celkem vhodný způsob skladování. Další možností je skladování v plastových barelech nebo kbelících. Zde je na místě čas od času nechat nádobu na kratší dobu otevřenou a uskladněná semena promíchat (např. míchadlem na vrtačce). Dojde tak k „vydýchání“ uskladněných semen. Suché vaječné směsi (nebo podobné druhy krmiv) je vhodnější skladovat v plastových nádobách, aby nedošlo k jejich navlhnutí a následnému plesnivění.

text a foto: Michal Vít