Vlastní chovatelská Práce

Amadina Gouldové a její chov (22. část) Vlastní chovatelská práce

Nyní se dostáváme k jádru kapitoly. Jak vést vlastní chov, aby byl úspěšný. Chov každého druhu zvířat, pokud má být úspěšný, stojí na určitém kompromisu. Tedy na jakési vstřícnosti chovatele na jedné straně a možnosti adaptace zvířete na straně druhé. Toto platí u amadin Gouldové na více než sto procent. Vstřícnost chovatele zde nechápeme jako každodenní pozdrav svým chovancům, ale jako snahu o vytvoření prostředí, které co možná nejvíce odpovídá požadavkům daného druhu.

Možnost adaptace zvířat je v podstatě dána, alespoň z krátkodobého hlediska. Vyjádřeno procenty, by „vstřícnost“ chovatele měla činit asi 80 % a adaptabilita ptáků asi 20 %. Stejným procentickým dílem lze pak posuzovat úspěch i neúspěch v chovu. Tento poměr, tedy 80:20 (nebo zkráceně 4:1) si označíme jako poměr počáteční. S každou odchovanou generací se uvedený poměr mění ve prospěch chovatele. Tato změna má navíc progresivní charakter, tedy její růst se postupně zvyšuje. Řečeno jinak: zakoupíme si ptáky, které spárujeme. Tím dostaneme generaci rodičovskou – P (parentální). Tito ptáci v našem chovu úspěšně odchovají a některá jejich mláďata si ponecháme znovu do vlastního chovu. Tím získáme páry F1 (první filiální – dceřiné generace). Ptáci F1 generace se už na uvedeném kompromisním poměru budou podílet měrou větší než 20 %. Řekněme 22 %. Opět od nich docílíme odchovu a z jejich mláďat sestavíme chovné páry generace F2 (druhé filiální – dceřiné). Tito ptáci se vylíhli v prostředí našeho chovu, stejně jako jejich rodiče. Budou se na zmíněném kompromisu podílet už ne 22 %, ale 25 %. Zde vidíme, že ptáci F2 zvýšili nárůst podílu oproti svým rodičům asi o 1 %. To je ona uvedená progrese, protože ptáci další generace by tento podíl zvýšili více, možná o 3 % apod. Každá další generace zvyšuje toto procento o hodnotu vyšší, než-li generace předchozí. Tomuto postupu se říká budování chovného kmene. Je lepší, pokud má chovatel více párů. Sníží se potřeba zařazování cizích jedinců do našeho chovu, při zachování jeho dostatečné genetické šíře (bez častého používání příbuzenské plemenitby). Vytvoření dobrého chovného kmene je pro chovatele úlevou, protože, jak vidíme z výše uvedených údajů, snižuje se tím procento jeho podílu na úspěšnosti chovu. Jeho chovanci „přebírají odpovědnost“ ve větší míře. Na kvalitu i rychlost vytvoření chovného kmene má chovatel přímý vliv a to především selekcí ptáků vykazujících určité negativní vlastnosti. Některé z nich mají vyšší koeficient dědivosti (pravděpodobnost přenosu těchto negativních vlastností z rodičů na jejich potomky, blíže bude vysvětleno v kapitole o genetice). Pokud tyto jedince chovatel včas z chovu vyřadí, zamezí objevení negací v dalších generacích. Uvedeme si příklad: máme chov amadin Gouldové o třech párech. Dva odchovávají mladé bez problémů, třetí pár neodchovává. Zde nastupuje (vedle jiných možností - přepárování) chovatelská selekce. Pár, který neodchovává nahradíme párem sestaveným z mláďat od dvou odchovávajících párů. Ta mají předpoklad, že dokáží být dobrými rodiči. Tím se zlepší reprodukční schopnost v našem chovu, tedy upevní se chovný kmen. Podobně se někteří jedinci projevují agresivně. Tato vlastnost má poměrně vysoký koeficient dědičnosti (oproti rozmnožování, které jej má nízký, jak si ještě povíme v kapitole o genetice) a je proto lepší takové ptáky z chovu nekompromisně vyřadit a nahradit je jedinci od párů, kde se tento typ chování nevyskytuje. Podobně se zbavujeme dalších negativních vlastností a upevňujeme tak chovný kmen. Nejde to pochopitelně tak rychle, ale už na začátku této kapitoly jsme si řekli, že chovatelství je do značné míry o trpělivosti. Řada vlastností (ať již negativních nebo pozitivních) má malý koeficient dědivosti, je tedy z menší míry ovlivněna geneticky a z větší části prostředím. Jednou z oblastí s nízkým koeficientem dědivosti je reprodukce – počet snesených vajíček, líhnivost apod. Pro založení alespoň chovného „minikmene“ potřebujeme tři až čtyři páry ptáků jedné barevné varianty (pokud chceme chovat jednotlivé mutace). Tím končíme popis té menší části uvedeného kompromisu. Tu, kterou mohou ovlivnit ptáci – adaptabilitu. Ta větší, chovatelova část, se skládá v zásadě ze tří faktorů. Jejich působnost je nepřímá, protože má prostředníka. Tím je chovatel, jeho znalosti, schopnosti, zkušenosti či trpělivost. Jedná se o krmení, prostředí a etologii (chování zvířat mezi sebou, někdy je používán termín sociologie – chování zvířat ve skupině). Tyto veličiny nepůsobí jenom samostatně, ale různě se navzájem kombinují a doplňují. Mohou však působit i kontraproduktivně (proti sobě). To hlavně tehdy, pokud prostředník – chovatel nemá některou z výše uvedených vlastností v potřebné míře.

Výživa
Víme, že existují tři druhy základních energetických živin – bílkoviny, glycidy a lipidy. Všechny tři druhy by měly být zastoupeny v potravě, kterou amadinám Gouldové předkládáme. Vzhledem k omezeným prostorovým možnostem chovu a tím i snížené míře pohybu námi chovaných ptáků, a naopak téměř neomezené nabídce potravních zdrojů, je ale nutné určité omezení některých energetických živin. Jde především o tuky (lipidy). Bílkoviny mají primárně stavební funkci a glycidy dodávají organismu momentálně potřebnou energii. I když jsou lipidy v organismu nepostradatelné, je tomu tak pouze v míře omezené. Jedná se o ochranu nervových vláken, měkkých orgánů (ledviny). Nepostradatelné jsou z metabolického hlediska i tzv. nenasycené mastné kyseliny, které jsou součástí tuků. Lipidy jsou tedy pro výživu guld potřebné, ale v omezeném množství. V běžném životě, ve volné přírodě, představují energetickou zásobu, nutnou pro období s omezeným přísunem potravy a vody (období sucha). Při nedostatku potravních zdrojů pak dochází k jejich uvolňování a štěpení. Tak vzniká energie, která kryje deficit v potravě. Na úrovni intermediální (buněčné) pak vzniká i voda. Během období sucha, tedy nedostatku, se tato zásoba postupně vyčerpává. V klecích a voliérách chovatelů ptáci nepotřebují vytvářet tuto zásobu, protože zdrojů potravy je zde spíše nadbytek a podobně je tomu i s vodou. Také míra pohybu potřebná ve volné přírodě k vyhledávání uvedených zdrojů je v klecích a voliérách omezena na minimum. Pro chovatele to znamená jeden poznatek. Pokud ptáky chováme v klecích nebo ve vnitřních voliérách, vyřadíme nebo téměř vyřadíme semena s vyšším obsahem tuků (olejnatá, jako je řepka, len, semenec, niger apod.) z krmné dávky. Potřebné množství lipidů pro látkový metabolismus získají ptáci z běžných semen. Obsah tuků v krmné dávce by měl být při tomto způsobu chovu maximálně do 5 %. Zabráníme tak ztučnění ptáků, které mimo to, že omezuje plodnost, může znamenat i přímé ohrožení jejich života. Při sezónním chovu v zahradních voliérách nebo obecně při nižších teplotách, můžeme tato semena zařadit, pokud počítáme právě s chladnějším prostředím chovu (časně jarní a podzimní perioda v otevřených zahradních voliérách). Zde se může obsah tuků v krmné dávce pohybovat okolo 10 až 15 %. Překrmování lipidy je velmi častým problémem v chovu amadin Gouldové. Aminy – bílkoviny jsou základem živé hmoty a pro organismus jsou nepostradatelné. Amadiny Gouldové jsou převážně semenožravé. To znamená, že většinu potřebných aminů (jejich stavebních složek – aminokyselin), jsou schopny získat z rostlinné potravy. Pouze v období rozmnožování, či lépe, krmení mláďat stoupá příjem živé potravy – hmyzu. To je dáno potřebou živočišných typů aminokyselin, nutných pro růst mláďat. Tak je nastaven metabolismus guld. Pro chovatele to znamená jedno, v období mimohnízdním postupovat při zkrmování živočišných bílkovin (vaječná směs) velmi opatrně. Obdobně, jako v přírodě, kde jen tu a tam dojde k sezobnutí hmyzu. Hlavní část mají tvořit bílkoviny rostlinného původu. Pokud nebude chovatel v tomto období regulovat přísun živočišných bílkovin, může se v chovu objevit dna, tedy nemoc způsobená jejich nadbytkem (velmi zjednodušeně řečeno). Ta se v našich chovech objevovala velmi často, hlavně před rokem 1989, kdy hlavním zdrojem živočišných bílkovin byla klasická vaječná míchanice. V době odchovu se situace mění. Ne pro dospělé ptáky, ti mají metabolismus nastaven podobně, ale pro mláďata. Ta potřebují velmi rychle růst a opeřit. Musí proto získat všechny esenciální (nepostradatelné) aminokyseliny. Rostlinná potrava ale celý tento komplex neobsahuje nebo některé druhy pouze ve velmi omezené míře. Dospělí jedinci mohou některé druhy syntetizovat z jiných nebo jeden druh může zastoupit druhý (arginin může být zastoupen metioninem apod.). Ne tak mláďata. Navíc by se jednalo o zbytečné zdržování a brždění růstu. Proto při krmení mladých hraje živočišná potrava významnější roli. Aby měl chovatel jistotu, že jeho ptáci netrpí deficitem bílkovin, je možné podat jednou až dvakrát týdně některý preparát se souborem esenciálních aminokyselin (Glutamin, Aminosol apod.).

Velmi důležitou skupinou jsou katalytické živiny – vitamíny a minerálie. Zde dochází u chovatelů k dosti častým pochybením. Bez těchto látek (byť v malém až stopovém množství) nemůže fungovat metabolismus, což vede dříve či později k závažnějším zdravotním poruchám nebo dokonce úhynu. Chovatel proto musí udržet jejich dávku na jakési minimální úrovni, které se také říká záchovná dávka. Ta umožňuje pouhé přežití organismu, bez vzniku uvedených závažných poruch. Při zvyšujících se nárocích kladených na chovance, jako je hnízdění, přepeřování, ale třeba i stres z přesunu, výstavy apod., musí dostat nadstavbovou dávku, která je vyšší. Řada chovatelů se staví k používání vitamínů a minerálií, především ve formě syntetických preparátů, doposud velmi skepticky. Je to dáno i informacemi publikovanými v minulosti, kde je zdůrazňována opatrnost při podávání těchto látek. Jistou vyjímkou je kniha Astrildovití pěvci od pana R. Víta (poslední vydání r. 1978), kde již v této, dnes historické době, byl kladen důraz na vitamíny a minerálie. Víme, že při běžném dotování multivitaminovými preparáty je předávkování, při dodržení dávek, víceméně vyloučeno. Daleko častěji vzniká nebezpečí karence vitaminů a minerálních látek (jejich nedostatek). Této situaci lze vcelku úspěšně předcházet pravidelnými dotacemi těchto látek. Především u vitaminů je to důležité. Běžné dávkování používáme v době biologického klidu. Za velmi vhodné preparáty lze považovat výrobky firmy Biofaktory (ČR), Orlux (Belgie) apod. Jejich složení bylo uvedeno v kapitole o krmení a výživě. V tomto období podáváme multivitaminové preparáty alespoň dvakrát týdně. V období biologické aktivity je můžeme (hlavně v první fázi) podávat denně. Jakýsi program pro jejich dávkování si uvedeme na konci kapitoly. Podobná situace jako u vitaminů je i u minerálních látek. Zde je nejčastější problém s karencí vápníku (Ca) a to nejen u samic ve snůšce, kde je doslova evergreenem. Problém je především v tom, že vápník a jeho působení v organismu je vyvažováno fosforem (P) a jeho účinkem v organismu. Nebudu čtenáře unavovat podrobným vysvětlováním metabolismu těchto dvou minerálních látek. Důležitý je poznatek, že pro vyvážený stav v organismu připadají na jeden díl fosforu jeden a půl až dva díly vápníku. Pes je zakopán v tom, že preferenční krmiva guld, tedy semena převážně v plné zralosti, mají obsah těchto živin minimálně opačný. To je pro organismus z dlouhodobějšího hlediska neúnosné. Je tedy velmi důležité i v mimohnízdním období alespoň dvakrát týdně zadotovat vápník (Ca) v čisté formě. Tak se nám podaří dostat uvedený poměr do správných hodnot. Je pochopitelné, že v době zvýšených nároků kladených na organismus jako je stres nebo přepeřování, je nutná častější dotace. Pro samičky v době snášky je nutné dotaci vápníku a spolu s ním i vitaminu D, předsadit alespoň o tři až čtyři týdny před začátkem chovné sezóny (snůšky). Vápník je také velice důležitý pro udržení acidobazické rovnováhy. U ostatních minerálních látek většinou postačí jejich průběžné dotování některým multi preparátem (Vitamix apod.). Bohužel většina těchto preparátů se vyrábí ve formách, které nejsou rozpustné ve vodě. Zhoršuje se tak možnost jejich příjmu. Chovatel si ale může pomoci i jinak. Například jód lze velmi dobře podat pomocí Kalium iodati nebo Lugolova roztoku. Podobně lze postupovat například při dávkování sodíku, selenu, apod. Velmi důležité je také sezónní dotování síry, tedy aminokyselin s jejím obsahem ve své molekule (metionin, cystin) v době přepeřování. Cíleně také můžeme podávat vitamin E společně se selenem (Se) v době zvýšené zátěže (stres, výstavy apod.). Základem je ale pravidelné podávání vitamino – minerálního komplexu s občasným doplňkem aminokyselin.

Prostředí
Vztahy mezi jednotlivými činiteli mikroklima jsme probrali v kapitole o zoohygieně. Zde chci v širším měřítku upozornit pouze na jeden, a tím je délka světelného dne. V domovině guld je po celý roční cyklus téměř stejně dlouhá, tj. plus mínus dvanáct hodin (plus mínus jedna až dvě hodiny). Ptáci jsou na tento časový úsek navyknuti. Tomu je tedy naprogramována i délka doby potřebné pro sběr potravy. Jejich přizpůsobení na naše podmínky (kolísání plus mínus až osm hodin) potřebuje určitý čas. I to je jeden námět na zamyšlení. Nebylo by vhodné, tento fakt respektovat? Jednoznačně bylo. Bohužel toto je možné pouze v uzavřeném prostoru. Nicméně k tomu se ještě v závěru kapitoly vrátíme.

Etologie
Tento faktor se zdá být, v porovnání s předcházejícími, méně důležitým, ale není. Velmi důležité je dát ptákům možnost samovolného výběru partnera. Alespoň tam, kde to jde, tedy pokud se chovatel nezabývá chovem mutačních ptáků. Zde je nutné volit partnery podle potřeb chovatele, lépe řečeno, podle genetických vazeb mutací. V jiných případech ale možnost výběru partnera výrazně zvyšuje naději na úspěšný odchov.

Druhým důležitým, a ještě častěji podceňovaným, prvkem je rozdíl v sociálním chování ptáků v průběhu ročního cyklu. Tedy především jeho respektování. Zatímco v době mimohnízdní se chovají guldy sociálně, žijí ve velkých společenstvech, v době hnízdění a odchovu jsou oproti tomu více „asociální“ vůči většímu společenstvu vlastního druhu, než-li je tomu v páru nebo v páru s mláďaty z předchozích odchovů. Nicméně v obou zmíněných případech se jedná o instinktivní chování, které je dáno geneticky a jeho změna, pokud je vůbec realizovatelná, je dlouhodobá. První období ročního cyklu, život ve velkém společenství (hejnu) je způsoben tzv. obrannou reakcí, vůči tlakům zhoršených vnějších podmínek. Jedná se o jeden z evolučních mechanismů. Společenství umožňuje ptákům ochranu proti predátorům, zlepšuje jejich vyhlídky při hledání potravy, vody apod.

 Druhé období ročního cyklu, život v párech nebo v malých rodinných skupinkách, je způsoben také jedním z evolučních mechanismů a tím je konkurence jako součást přírodního výběru (selekčního tlaku). V tomto období se snaží ptáci potlačit konkurenceschopné jedince, nejčastěji příslušníky vlastního druhu. Základním předpokladem pro toto chování je skutečnost, že pouze nejsilnější, nejodolnější a nejvynalézavější jedinci dokáží zdárně odchovat svá mláďata a předat jim tak tyto vlastnosti. Tak je zabezpečena progrese evolučního pochodu. Tolik alespoň základní fakta o faktorech, které ovlivňují úspěšnost chovu z oné větší části (80 %) prostřednictvím chovatele. Amadiny Gouldové žijí ve stepních biotopech. Jsou vystaveny velkému selekčnímu tlaku ve vztahu ke zdrojům vody a potravy.
Nyní známe faktory, které mohou ovlivňovat úspěšnost či neúspěšnost jejich chovu a odchovu (obecně), víme něco o jejich biologii (biotop, potrava, klima apod.) a máme i základní poznatky o jejich chování. Ve své podstatě zbývá pouze tyto jednotlivé informace spojit tak, abychom dostali celek, jehož cílem je úspěšnost chovu amadin Gouldové.

text a foto: Michal Vít

 

Zveřejněno: 01.08.2010