Získávání ptáků 21

Amadina Gouldové a její chov (21. část)

Chovatelská praxe

Až doposud jsme se zabývali víceméně teoretickou průpravou. Ta je v chovu amadin Gouldové velmi důležitá. V této části se pokusíme o převedení získaných teoretických poznatků do praktické chovatelské práce (byť jen na papíře).

 

Získávání ptáků

Je elementárním krokem pro každého, i potenciálního, chovatele. Již jen trochu zkušenější chovatelé mohou tuto část vynechat, protože to co zde bude uvedeno jistě dobře znají. Získat ptáky lze několika způsoby.

Nákup přímo u chovatele. Je výhodný v tom, že si zároveň můžeme prohlédnout i prostředí, ve kterém jsou ptáci drženi a odchováváni. Také vidíme způsob krmení a napájení, velikost a uspořádání klecí či voliér. Dalším kladem je možnost získání nových poznatků a zkušeností, bezprostředně se vztahujících k nakupovaným ptákům. Jedinou nevýhodou může být omezenější sortiment.

Nákup v zoo–prodejnách. Ptáci tu často nejsou ideálně umístěni – nedostatek světla, větší skupiny více druhů pohromadě apod. Ani o kvalitě personálu těchto prodejen si v řadě případů nemůžeme dělat iluze. Mnohdy nám nedokáže podat základní informace o jednotlivých druzích astrildovitých. Nákup ptáků zde nelze považovat za ideální řešení.
Nákup na výstavách a burzách. Mohou se objevit některé problémy podobné, jako v zoo–prodejnách. Především na burzách bývají ptáci nabízeni v přepravkách malých rozměrů, kam není mnohdy dobře vidět. Také zde nevidíme prostředí, ze kterého pocházejí, čím a jak jsou krmeni apod. Na rozdíl od zoo–prodejen zde dostaneme širší informace o jednotlivých ptácích. Na výstavách bývají, oproti burzám, i výrazně lepší světelné podmínky. Někdy se nám na výstavě podaří setkání s majitelem nabízených amadin Gouldové a získáme více informací.



Před nákupem

Ještě před vlastním nákupem by měl budoucí chovatel zvážit svoje možnosti, schopnosti, znalosti a zkušenosti. Především však míru odpovědnosti, kterou na sebe tímto rozhodnutím bere. Každý živý tvor potřebuje stálou péči, nelze jej na víkend nebo dovolenou vypnout a po návratu znovu zapnout. Ve velké většině případů dochází nákupem živého společníka k omezení osobní svobody chovatele. Mimo to, každý majitel zvířete bere na sebe odpovědnost i před zákonem (Zákon o ochraně zdraví zvířat – veterinární zákon), že o nabytého chovance nebo více chovanců bude řádně pečovat. Ne podle své chuti, ale podle jejich potřeb. To je upozornění pro začínající chovatele, ti ostatní se s touto nutností již smířili. Pokud rozhodnutí k chovu guld přetrvá i přes tyto negativní stránky, je dobré získat před jeho naplněním určitou „porci“ informací, nezbytných pro jejich chov. Možností je k tomu celá řada. Na trhu je dnes velký počet publikací o chovu různých druhů zvířat, ptáky nevyjímaje. Nutné je ale rozlišovat. V moderních „obrázkových průvodcích a atlasech“ mnoho informací nebývá. Velmi užitečná může být návštěva některé z výstav nebo burz, kde lze vidět řadu amadin Gouldové a to i v různých barevných mutacích, a získat i dostatek informací a kontaktů na chovatele. Někdy se lze dohodnout i na návštěvě některého chovu. Tam pak můžeme vidět praktickou ukázku chovu guld. Víme již, které ptáka chceme a zároveň i můžeme zařadit do našeho budoucího chovu a víme (alespoň obecně) kde je získat. Zbývá tedy vybrat konkrétní jedince.


Vlastní výběr ptáků

Při vlastním výběru ptáků se soustředíme na několik okruhů.

Pohlaví. Ve většině případů si chovatel chce zakoupit pár amadin Gouldové. Tedy nejenom dva kusy, ale jednoho samce a jednu samici (popřípadě i více kusů, ale v poměru pohlaví 1:1). Obecně platí, že je lepší zakoupit více párů. Jednak si ptáci, alespoň relativně, mohou vybrat samovolně partnera a jednak v případě úhynu nenastává situace, kdy jsme nuceni shánět další kus samostatně. Navíc se ve většině případů úhynu jedná o samičky (jsou obecně choulostivější), a ty se pochopitelně shánějí špatně, protože mnoho chovatelů (i zkušenějších) si pořizuje od jednoho druhu pouze jeden pár. Při úhynu (80 % samice) je o tyto velký zájem.

Temperament. Amadiny Gouldové jsou čilí ptáčci. Na druhou stranu by neměli být příliš plaší a nervózní (bezhlavě poletovat). Pokud vidíme, že ptáci pospávají, nemají zájem o okolí, málo se pohybují, pak od nákupu raději upustíme.

Opeření. Začínající chovatel by si měl vybrat ptáky dobře opeřené, s čistým peřím. Zkušenější chovatel již dokáže odlišit závažnější poruchu opeření (nemoc) od běžnějších problémů – přepeřování, oškubání apod., které nejsou závažné a příliš nevadí z pohledu budoucího chovu.
Dýchání. Ptáci v klidové fázi musí dýchat pravidelně, se zavřeným zobákem. Bez prskání, kašlání apod. Při dýchání se nemá výrazněji pohybovat ocas ptáka vertikálně, především směrem k břichu. Tento pohyb ukazuje ne závažnější onemocnění (prskavka, aspergilomykóza). Pokud jsou ptáci vyplašeni (např. v důsledku našeho příchodu) a nejsou tedy v klidové fázi, počkáme a necháme je uklidnit. Obvykle to netrvá dlouho.

Trus. Pozorně si prohlédneme dno klece, abychom viděli konzistenci, barvu, eventuelně zjistili zápach trusu. Zároveň tím i zjistíme hygienickou úroveň prostředí, odkud míníme ptáky získat. Trus má být tuhý, exkrement zelené až žlutozelené barvy, s bílou močovou čepičkou. Pokud je trus řídký, tmavě hnědý až načernalý, jsou v něm obsažena nestrávená semena nebo ptáci mají znečištěné okolí kloaky, od nákupu raději upustíme.

Oči. Nesmí být oteklé, zarudlé, nesmí docházet k výtokům (slepené peří v okolí očí). Při sledování se zaměříme i na nosní otvory, kde také nesmí docházet k výtoku. Pokud zpozorujeme některý z uvedených příznaků, raději od nákupu upustíme.

Nohy a drápky. Nohy musí být hladké (bez odlupujících se šupin kůže), bez bulek a strupů, jejich barva musí odpovídat danému druhu. Naopak, pokud se zakoupeným ptákem nepůjdeme soutěžit na bodovanou výstavu, tak chybějící drápek nebo článek prstu představuje pouze malou estetickou vadu, která je pro život ptáčka celkem bezvýznamná. Nicméně je často důležité, aby ptáček měl obě nohy.

Křídla. Základním požadavkem je, aby jedinec měl obě křídla. Ale vážně. Dobře pozorujeme, jak ptáček přeletuje z bidélka na bidélko. V malých klecích, kde mohou ptáci víceméně pouze přeskakovat, bez použití křídel, sledujeme zda křídla nevěsí. Mohlo by se jednat o zlomeninu (i starou a vyhojenou). Ta pak znemožňuje nebo v lepším případě značně omezuje schopnost letu. V malé kleci, kde ptáci nemusí létat to celkem nevadí, ale ve velké kleci nebo ve voliéře, by se jednalo o vadu vcelku zásadní.

Kondice. Po odchytu obrátíme ptáčka v dlani břichem nahoru a podíváme se (nebo sáhneme) na prsní kost. Rozfouknutím peří vidíme barvu kůže. Ta má být masové barvy. Pokud má žlutou barvu, jde o tuk. Ptáček je obézní. Pohmatem má být prsní kost hmatná, ale ne vystupující. Řada, i zkušenějších, chovatelů vyžaduje při nákupu nehmatnou prsní kost. Je to chyba. Nehmatná prsní kost znamená pouze jedno – redukční dietu. Toto ztučnění až tak dalece nevadí, ale pro jistotu je třeba se ještě podívat na pravou stranu břicha, kde jsou uložena játra. Ta by neměla být vůbec viditelná, eventuelně pouze jako malá, tmavší skvrna, velikosti asi hlavičky od sirek. Pokud jsou játra dobře patrná nebo dokonce vystouplá, raději od nákupu upustíme. Dále si všímáme i skupiny, ve které byl ptáček umístěn. Sledujeme hlavně koordinaci pohybů, nepřirozené kroucení hlavy apod. Pokud některou z uvedených eventualit zjistíme, od koupě raději ustoupíme. Pro začátečníka se tato procedura může zdát složitou, ale jen málo zkušený chovatel zhodnotí situaci během několika minut a kondici ptáčka během několika sekund. Vyžaduje to jen určitý cvik a malou dávku zkušeností.

 

Transport ptáků

Po výběru a získání ptáků je budeme nuceni transportovat na místo nového chovu. K těmto účelům slouží přepravky (transportky, transportní bedny, boxy). Jejich velikost a zařízení je odvislé hlavně od vzdálenosti a tedy doby transportu. Je potřebné, aby transportka měla odpovídající rozměry. Pták by neměl mít po dobu transportu příliš mnoho prostoru pro pohyb, aby nemohlo dojít k úrazu. Na druhou stranu nemůže být přepravka svěrací kazajkou. Vyplatí se například zhotovit polystyrénový nebo molitanový strop. Pokud je transport delší než dvě až tři hodiny, měla by být součástí výbavy přenosky i funkční napáječka. Když nelze napáječku umístit, podáme kousek ovoce nebo zeleniny. Velmi dobrá je okurka, cuketa apod. Pochopitelně lepší je možnost pro umístění nápoje. A to i proto, že do vody lze aplikovat antistresové preparáty (vitamin E, selen, vápník apod. ) již v době transportu. Samozřejmě podáme i krmení – klas senegalského prosa, trochu směsi semen na dno apod. Důležité je, aby byly přepravky vždy čisté a po přepravě i dezinfikované.

 

Uvykání na nové prostředí (adaptace)

Po zakoupení a transportu máme tedy ptáčka (nebo ptáčky) doma. Pokud pocházejí z jednoho chovu (místa), můžeme je umístit společně, ale vždy tak, aby nepřišli do styku s ptáky, které již máme v našem chovu (viz. kapitola prevence). Takto, v izolaci, je budeme mít umístěné alespoň 10 až 15 dnů (lépe měsíc). Je celkem jedno, zda naši noví chovanci pocházejí ze sousední vesnice, okresního města nebo z Burundi či Indonésie. Ptáci potřebují v prvních chvílích především klid. Podáme tedy pouze nápoj – nejlépe čaj z bylinek (heřmánek, řepíček apod.), který připravujeme až po získání a naskladnění ptáků, pro jeho malou trvanlivost. Alespoň dvakrát denně jej měníme, aby nedošlo k nežádoucímu kvašení. Je možné podat do pitné vody i bylinné extrakty. Pak starosti o častou výměnu vody odpadnou. Krmení – kvalitní směs suchých semen – máme připravené v kleci již před vypuštěním. Ptáky ponecháme zhruba 4 až 6 hodin v klidu. Teplotu a vlhkost se snažíme udržet na hodnotách, které byly v původním chovu. Podrobnější postup byl již uveden v kapitole o prevenci.



Umístění ptáků

Po ukončení karantény (izolace po nákupu) ptáky přemístíme do našich chovných prostor. Nároky na velikost klecí nebo voliér nejsou tak velké, jak je ve starší literatuře často uváděno. Zde záleží především na možnostech chovatele, jaký způsob zvolí z hlediska prostoru. Jednou z možností je klecový chov. Za „minimálně optimální“ prostory (tedy nejmenší vyhovující) lze považovat klec o rozměrech 50 až 60 (d)×30 až 40 (š, hl)×35 až 45 (v) cm. V těchto prostorách chováme ale vždy pouze jeden pár. Pokud je naším cílem úspěšný odchov. V době mimohnízdní zde pak neumisťujeme více než 5 až 8 kusů ptáků. V menších voliérkách realizujeme chov také po jednotlivých párech. Při těchto způsobech chovu uvažujeme nejčastěji s celoročním chovem ptáků v uzavřeném temperovaném prostoru, což má své nezanedbatelné výhody. Lze samozřejmě použít i dělený způsob, kdy ptáky odchováváme v klecích v zimním období a na pozdně jarní a letní měsíce je vypouštíme do venkovních voliér ve skupinách, oddělených podle pohlaví (není to ale bezpodmínečně nutné). I tento způsob má své výhody a lze jej doporučit. Asi nejméně výhodným pro chov guld je způsob společného přezimování v menších klecích a odchovu ve společných zahradních voliérách. Jeho negativa spočívají jednak v nutnosti ptáky přemisťovat, dále vytvářet hnízdní skupiny pro jednotlivé voliéry, kde může jeden agresivní kus nebo pár způsobit neúspěch odchovu celé skupiny a jednak v nemožnosti po delší období ovlivnit počasí (mikroklima). Pokud nejsou zahradní voliéry vybaveny krytým prostorem, s možností alespoň minimálně regulovat teplotu, je úspěch či neúspěch v chovné sezóně závislý hlavně na počasí. Když přijde v letních měsících chladnější deštivá perioda v době, kdy jsou na hnízdech mláďata, lehce může dojít k jejich podchlazení s následným úhynem.


Každý chovatel bude jistě obhajovat způsob, který používá on. Je to logické, navíc často i podepřené úspěšnými odchovy. Pokud ale máme posoudit objektivně stav věci, vychází jako nejlepší možnost ta, kdy chovatel může ovlivňovat vnější podmínky chovu v co největším měřítku (teplota, vlhkost, délka světelného dne apod.). Ve svém důsledku je ale na každém chovateli, aby se rozhodl, jaký z uvedených způsobů zavede ve svém chovu.

 

text a foto: Michal Vít