Bakterie 11

Amadina Gouldové a její chov (11. část)

Veterinární problematika chovu amadin Gouldové

Nemoci způsobené bakteriemi. Onemocnění tohoto typu se vyskytují v chovu astrildovitých ptáků o něco častěji, než-li virózy, ale ani bakteriální infekce nejsou zdaleka tak časté, jak bylo někdy dříve publikováno.

Pochopitelně existuje několik vyjímek, u kterých se pozastavíme více. I zde platí, že hlavním lékem je prevence. Udržování čistoty prostředí, krmiv, pitné vody (důrazné), dobrá výživa, redukce nefyziologické zátěže na minimum a důsledné karanténování nově získaných jedinců nebo navrátilců z výstav. Na rozdíl od viróz, se lze u bakteriálních infekcí pokusit o jejich léčbu. I zde ale výsledky nejsou nijak jednoznačně kladné. Pokud se objeví některé bakteriální onemocnění, je nutné přeléčit urychleně celý chov. U jedinců bez klinických příznaků (nevíme, zda jsou zasaženi) je prognóza relativně dobrá. U ptáků s klinickými příznaky bývá, především vzhledem k jejich malým tělesným rozměrům, prognóza dosti nepříznivá. Zásadou při výskytu bakteriálního onemocnění je preventivní přeléčení všech jedinců ze skupiny, kde byl postižený kus umístěn, lépe však celého chovu. Následovat musí úklid a důsledná dezinfekce.


Chlamydiová nákaza (ornitóza, psittakóza)

Původcem onemocnění jsou chlamydie (Chlamydia psittaci). Jedná se o mikroorganismy řazené někdy k virům, jindy k bakteriím, občas na hranici těchto dvou skupin. U ptáků i savců způsobují onemocnění souhrnně nazývaná chlamydiózy. Chlamydie jsou nejvíce rozšířenými patogeny u ptáků (ale i zvířat obecně). Ohrožena jsou především mláďata nebo jedinci oslabení (zátěž, stres). Infekce proniká do organismu aerogenní cestou. Postihuje hlavně respiratorní soustavu, ale i alimentární (eventuelně vylučovací) ústrojí. Projevuje se nejčastěji jako pneumonie (zánět nebo zápal plic), perikarditis (zánět osrdečníku), diarrhoea (průjem). Klinicky jsou manifestovány potíže při dýchání, výtok z nosních otvorů, záněty spojivek spojené s výtokem z očí a průjem s následným hubnutím. U astrildovitých ptáků mívá chlamydióza akutní až perakutní průběh (s vysokým procentem úhynu 80–100 %), ale vyskytuje se i chronická forma (méně často). Nebezpečnost chronické formy je ve skrytém promoření celého chovu a při následném zhoršení podmínek nebo vyšší zátěži, nemoc propuká plnou silou. U akutní formy musí chovatel astrildovitých počítat vždy s vysokými ztrátami. U této skupiny ptáků i chronická forma znamená velké procento ztrát. Navíc i klinicky inaparentní jedinci mohou být zdrojem nákazy.

Léčba je možná, otázkou je, na kolik je efektivní. Chlamydie vykazují vysokou citlivost na tetracyklinové nebo chloramphenicolové preparáty. V poslední době se chloramphenicol nevyužívá (vedlejší účinky) a u tetracyklinu je používán novější doxycyclin (Ronaxan, Ornicure). Lze také použít chemoterapeutikum enrofloxacin (Baytril, Vetoflog), ale na tento typ medikace vzniká rychle rezistence (alespoň u papoušků). Doporučované dávkování Ronaxanu (doxycyclin) je jeden gram na jeden litr vody po dobu osmi až deseti dnů. Při aplikaci doxycyclinu je důležité, aby pitná voda neobsahovala příliš mnoho minerálních látek (nejlépe destilovaná voda), protože minerálie snižují jeho účinnost. V době karantenování importovaných ptáků by, při podezření na chlamydiovou nákazu, měla být doba medikace alespoň 15 dnů (pro ptáky velikosti astrildovitých). Léčbu ukončit až na základě negativních výsledků laboratorního vyšetření. To je pak třeba zopakovat po 15 až 30 dnech od ukončení léčby, aby došlo ke snížení rizika výskytu chronicky nemocných jedinců, kteří mohou dále šířit infekci, na minimum. V žádném případě nelze kombinovat aplikaci doxycyclinu a enrofloxacinu, protože působí antagonisticky (proti sobě). U preparátů s enrofloxacinem je obecná dávka 10 mg / 1 kg živé hmotnosti a den. Preparáty tohoto typu ale mají indikační omezení, a jejich použití je vždy třeba konzultovat s veterinárním lékařem – specialistou. Jako doplněk uvedené léčby je dobré nasadit probiotika nebo preprobiotika (FOS), aby byla snížena možnost přemnožení patogenní střevní mikroflóry, způsobeného vedlejším účinkem antibiotik. I zde je nejlepší metodou léčby prevence. Především přísné karanténování nově získaných jedinců a navrátilců z výstav. Při sebemenším výskytu příznaků nebo podezření na výskyt chlamydiové nákazy provést laboratorní vyšetření trusu (u tohoto typu onemocnění netrvá dlouho). Dále udržovat standardní čistotu, snížit prašnost prostředí a v neposlední řadě pravidelně (alespoň 2× ročně) nechat laboratorně vyšetřit trus ptáků v chovu. Riziko zavlečení této infekce do chovu je vyšší než u viróz. Nebezpečí je větší při sezónním chovu v otevřených zahradních voliérách, kde může dojít i k infikaci prostřednictvím volně žijících ptáků. Při chovu astrildovitých v místnostech a dodržení výše uvedených opatření je riziko nákazy velmi malé.

 

Salmonelóza (pullorová nákaza)

U ptáků bývá nejčastěji způsobena druhy Salmonella typhimurium, S. gallinarum a S. enteritidis. Tak je tomu v podmínkách našich, tedy evropských chovů. Jedná se o bakterie tyčinkovitého tvaru. Jsou potenciálními patogeny. To znamená, že ne vždy musí způsobit nemoc v běžné představě. Pokud neinfikují organismus ve větším množství nebo pokud je infikovaný jedinec v dobré kondici, nemusí se objevit žádné problémy. Pochopitelně záleží i na patogenitě jednotlivých kmenů. Způsobují gastroenteritidy (záněty alimentárního ústrojí), ale i septikémie (celkové otravy, při jejich proniknutí do krevního oběhu) a sekundární infekce (kůže, opeření) při chronickém průběhu, který je ale u astrildovitých vzácný. Mohou mít návaznost na virózy nebo mykoplasmózy. Zdrojem nákazy jsou latentně infikovaní bacilonosiči, kontaminované krmivo či voda (trusem). Salmonelóza se u guld projevuje nejčastěji v akutní formě. Ta bývá provázena silnými průjmy, dehydratací, septikémií, křečemi. Mnohdy mívá až perakutní průběh a ve vysokém procentu končí úhynem. Méně často se může projevit i v chronické formě. Zde bývá postiženo opeření (vypadává) nebo kůže nohou a prstů. U chronické formy není procento úhynů tak vysoké, ale postižení ptáci rozšiřují infekci dále v chovu. Léčba je možná, ale měla by být prováděna na základě bakteriologického vyšetření. Aplikovat lze spiramycin (Belcospira), flumequin (Imequil), enrofloxacin (Baytril, Vetoflog), amoxicillin (Clamoxyl, Amoxicure), sulfonamidy (ESB3), trimethroprim (Gelliprim) nebo i metronidazol (Metrozol) či ronidazol (Tricho plus). Preparáty ovlivní průběh onemocnění, ale nezamezí vylučování bakterií v exkrementech. Proto je důležitá izolace postižených jedinců, aby nedocházelo k další infikaci v chovu. Preventivně nebo preventivně léčebně lze použít i bakteriofág (S. typhimurium). Léčbu salmonelózy je nutné vždy konzultovat s veterinárním lékařem - specialistou. Prevence je podobná, jako při chlamydióze (podobná je u všech bakteriálních infekcí). Salmonelóza je závažné onemocnění. Pokud jde o akutní formu, ta končí většinou úhynem postižených jedinců (za 24 až 72 hodin). U chronické formy je nutná izolace a následná léčba, kterou ukončíme až po negativním kontrolním (laboratorním) vyšetření trusu. Tato nákaza je přenosná i na člověka. Obecně není nebezpečí tak velké, jak bylo mnohdy uváděno. Dodržování běžné osobní hygieny chovatelem jej obvykle uchrání před infikací. Salmonelóza není u drobných astrildovitých pěvců rozšířeným onemocněním, její výskyt je spíše vyjímečný.


Pseudotuberkulóza

Onemocnění způsobuje bakterie Yersinia pseudotuberculosis. Je provázeno průjmy, hubnutím a dýchacími obtížemi. Infekce v akutní formě se projevuje krátkodobou septikémií. Ta může končit úhynem (u astrildovitých většinou) nebo přejít do chronického stavu (vzácněji). Nákaza probíhá přes respiratorní nebo alimentární ústrojí. Zdrojem může být trus infikovaných jedinců nebo krmivo či voda infikované např. exkrementy hlodavců. Léčba je možná preparáty, na které mají bakterie dobrou citlivost – streptomycin, chloramphenicol, tetracyklin, doxycyclin a sulfonamidy. I zde je prevence obdobná, jako u výše uvedených bakteriálních infekcí.


Aviární tuberkulóza

Původcem je Mycobacterium avium. Infekce vniká do organismu požitím vody nebo krmiva kontaminovaného trusem infikovaných jedinců. Ve střevech pak vzniká primární afekt, odkud původce postupuje lymfatickými a krevními cestami do jater, sleziny a plic. Vyvíjí se tak generalizovaná tuberkulóza, která je pro ptáky charakteristická. Méně často může dojít i k infikaci bakteriemi Mycobacterium bovis (bovinní nebo také kravská tuberkulóza). Zde je možná infikace i aerobní cestou. Etiologie je prakticky stejná, jako u aviárního typu. Příznaky jsou také podobné, dušnost, průjem. V chovech amadin Gouldové se toto onemocnění prakticky nevyskytuje. Určité riziko existuje při sezónním chovu v otevřených zahradních voliérách, kde může dojít k infikaci od volně žijících ptáků. Léčba bývá málo účinná, nemoc mívá většinou rychlý průběh. Z antibiotik lze použít např. streptomycin.



Colibacilóza (kolibacilóza)

Původcem onemocnění je bakterie Escherichia coli. Tento druh je běžným mikrobem střev. Existují však i potenciálně patogenní kmeny, které vyvolávají enteropatie (průjmy) nebo i septikémie, hlavně u mláďat. Navíc rozpadem buněk těchto bakterií se uvolňuje endotoxin(někdy i enterotoxin). Příznaky jsou průjem, zvracení, rychlá dehydratace (někdy se onemocnění uvádí jako „horečnaté onemocnění“ – Oropharma NL). Působením uvedených toxinů může dojít i k nervovým poruchám – křeče, ztráta koordinace pohybu apod. Při latentněji probíhajícím onemocnění může dojít k nesnášivosti samic, poruchám v opeření, onemocnění kůže nohou a prstů. Výskyt onemocnění je závislý především na kondici napadeného jedince. Ptáci bez dalších zdravotních potíží a v dobré kondici, dokáží ve většině případů vzniku onemocnění zabránit svoji přirozenou imunitní reakcí. Léčba je možná, kmeny bývají citlivé na amoxicillin (Clamoxyl, Orni cure), deoxycyclin (Ronaxan), sulfonamidy (ESB3) a metronidazol (Metrozol) či ronidazol (Tricho plus). Tyto preparáty ale neovlivní již vytvořené toxiny. Infikace probíhá nejčastěji potravou nebo vodou kontaminovanou trusem infikovaných jedinců. Prevencí je udržování čistoty v chovu, čistoty krmiv, zabránění znečišťování krmítek a napáječek trusem, dodržování zoohygienických zásad, snaha o co možná nejlepší kondici chovaných ptáků (výživa a krmení, nepřetěžování), přísné dodržování karantény nově získaných jedinců nebo navrátilců z výstav.

 

                                                                                text a foto: Michal Vít