Paraziti 15

Amadina Gouldové a její chov (15. část)  Veterinární problematika chovu amadin Gouldové

Nemoci způsobené parazity. Invazní tracheobronchytida (prskavka). Původci onemocnění jsou roztoči Sternostoma tracheacolum, Cytodites nudus apod. Pronikají do respiratorního ústrojí, kde tvoří kolonie, hlavně v průdušnici, ale i průduškách. Tím výrazně komplikují dýchání. Při silné invazi může dojít i k zneprůchodnění průdušnice a k udušení. Toto ale nebývá časté. Silná invaze může ve vyjímečných případech způsobit chudokrevnost.

Kolonie v respiratorních cestách také zhoršují výměnu kyslíku. Hlavní nebezpečí ale spatřuji v tom, že přítomností roztočů dochází k silnému dráždění sliznic dýchacích cest, které vede až k zánětlivé reakci. Tím se vytváří téměř ideální situace pro vznik sekundárních infekcí, jak bakteriálních, tak i virových. Tato sekundární infekce pak napadeného jedince již přímo ohrožuje na životě. Jistým nebezpečím mohou být i zplodiny látkového metabolismu roztočů. Prvotním příznakem je nervozita, později malátnost, namáhavé dýchání, kašlání, časté kroucení hlavou, kýchání. Charakteristické jsou sípavé či cvakavé zvuky, vydávané při dýchání. Druhým „klasickým“ příznakem je přitahování ocasu směrem k břichu při dýchání. Řečeno méně srozumitelně, při nádechu se ocasní pera (ocas) pohybují dosti znatelně směrem k abdominální krajině. Při výskytu tohoto typického příznaku již došlo k uchycení kolonie roztočů a ta se začíná rozrůstat. Nejpozději v této fázi by měl chovatel začít jednat. Roztoči se šíří vzduchem, zvláště hojní jsou v prašném prostředí. Invaze může být předána i z jedince na jedince nebo kontaktem s výměšky napadeného kusu (z dýchacího ústrojí). Léčebně lze použít metrinofosfát (Arpalit 1 %) a na ptáka lehce stříknout. Tento úkon je nutné několikrát zopakovat (3–4×), vždy s několikadenní přestávkou. Také lze nastříkat Arpalit do nádobky, kde jej pak v tekutém stavu nasajeme do kapátka a aplikujeme jednu kapku na krční nažiny ptáků. Metoda má ale i své zápory. Aplikaci nelze provádět v pozdních odpoledních nebo večerních hodinách. Pokud ptáci spí s otočenou hlavou na zadní krk (jakoby pod křídlo), mohlo by dojít k intoxikaci. Lepší zkušenost mám s ivermectinem (Ivomec). Aplikaci lze provést několika způsoby. Jedním je injekční aplikace (s. c.) do oblasti prsní svaloviny. Do malé stříkačky s tenkou jehlou (tzv. izulinky) natáhneme malé množství Ivomecu. Vytlačíme malou kapičku na špičce jehly a aplikujeme jemně pod kůži na prsou. Postačí i, pokud dojde pouze k perforaci pokožky. Při troše cviku se jedná o velmi rychlý a šetrný způsob. Jinou možností je aplikovat Ivomec aerogenní cestou. Do malé lékovky (lahvička od léků) umístíme kousek vaty a nakapeme 3–4 kapky Ivomecu. Lékovku umístíme do klece tak, aby se ptáci nedostali k obsahu. Látka se zvolna odpařuje a pomáhá k likvidaci roztočů v organismu i mimo něj. Účinek je nejvyšší v bednových klecích. K této aplikaci lze použít i elektrický odparníček (expirátor), běžně nabízený, jako zdroj vůně. Odstraníme pochopitelně původní náplň, kterou nahradíme směsí jemného oleje (klíčkový apod.) a vody, s přídavkem asi 1ml Ivomecu. Výhodou zařízení je možnost regulace rychlosti odparu. Olej přidáváme proto, aby nedocházelo k rychlému odpařování. Tato nenáročná aplikace má ale negativní dopad, pokud v takto ošetřeném prostoru chováme krmný hmyz. Poslední možností je perorální aplikace ivermectinu (v pitné vodě). Postupujeme tak, že 0,8–1 ml Ivomecu ředíme jedním litrem vody (nejlépe destilované) a dobře rozmícháme. Tento roztok aplikujeme jako jediný nápoj po dobu 24 hodin a aplikaci po sedmi dnech zopakujeme. Způsob podání má tu výhodu, že může postihnout i některé střevní parazity, pokud se v organismu vyskytují. Prevencí onemocnění je snižování prašnosti krmiv i prostředí. Každého nově získaného jedince či navrátilce z výstav karanténujeme a preventivně přeléčíme. Vhodné je i plošné, preventivní přeléčení dvakrát ročně. Amadiny Gouldové jsou na toto onemocnění velmi vnímavé a toto onemocnění se objevuje prakticky ve všech jejich chovech. Záleží pouze na chovateli, zda tento problém dokáže preventivně přeléčit a ptáky tak určitým způsobem ochránit před silnou invazí. Důležitá je především prevence.

 

Roztoči

Pod toto „souhrnné“ pojmenování zařazuji několik skupin ektoparazitů (vnějších). Patří sem roztoči rodu Dermanysus, zákožky rodu Cnemidocoptes, všenky rodu Mallophaga apod. Tito parazité napadají amadiny Gouldové na povrchu těla. Jejich cílem může být kůže (zákožky) nebo peří (všenky). Roztoči mohou dráždit pokožku a tím způsobovat zánětlivou reakci. Podobně mohou napadat i péřové folikuly a také způsobit jejich zánět. Mohou poškodit i zobák a opeření. Obdobně, jako roztoči dýchacích cest, připravují půdu pro vznik druhotné bakteriální, virové nebo mykotické infekce. Mimo zjevných příznaků (poškození kůže, ozobí, zobáku, peří) se objevuje nervozita, později i nechutenství a hubnutí. Léčbu lze provést metrinofosfátem (Arpalit 1 %), kterým provedeme postřik, dále lze aplikovat Biokill (přírodní preparát) postřikem. I zde lze provést nakápnutí ivermectinem (Ivomec). Použít můžeme i permetrin (Ectospray) apod. Preparátů je celá řada. I zde platí, že nejjednodušší léčbou je dobrá prevence. Mimo pravidelný úklid a dezinfekci lze pravidelně vystříkat klece Arpalitem 5 %, nebo některým výše uvedeným přípravkem. Pochopitelně by měl být kladen důraz na snížení prašnosti jak prostředí, tak i krmiv. Nutností (a to nejen vzhledem k ektoparazitózám)je řádné karanténování, eventuelně preventivní přeléčení nově získaných jedinců a navrátilců z výstav.

 

Syngamus (Ornithogamus)

Původcem je nematod Syngamus trachea nebo příslušníci rodu Ornithogamus. Parazité napadají respiratorní ústrojí – průdušnici. Tento měchovec je poměrně velký (2–20 mm), samičky jsou větší. Vzhledem ke světlosti průdušnice guld, postačí ve většině případů i jeden pár parazitů k jejich udušení. Onemocnění bývá vyjímečné a uvádím je pouze pro úplnost. Nicméně jsem viděl srostlici v průdušnici uhynulé zlatoprsky malé (Amandava subflava). Parazit vyplňoval celý světlý průměr průdušnice. Příznaky tohoto onemocnění nejsou specifické. Objevuje se obtížné dýchání, dušnost, apatie, občas se mohou dostavit i křeče, způsobené dušením. K léčbě lze použít mebendazol, metrinofosfát (Arpalit), ivermectin (Ivomec). Problém může nastat, když má ptáček ochromeného nebo mrtvého parazita vyloučit. Vzhledem k výše uvedené velikosti to není nijak jednoduché. Prevencí je, mimo dodržování zoohygienických zásad, dbát na čistotu krmiv i prostředí.


Chilospirura

Nematody (hlístice) jednotlivých rodů (Acuaria spp., Reichenowia spp., Erythrura spp., Amblynura spp. apod.) parazitují v jícnu, ve voleti, ve žláznatém a svalnatém žaludku a tenkém střevu. Příznaky tohoto onemocnění nejsou specifické. Jsou podobné jako u ostatních alimentárních parazitóz – chřadnutí a hubnutí. Prevencí je hlavně čistota krmiv a prostředí chovu. Léčebně lze použít mebendazol, febendazol, tiabendazol apod.


Porracaecum

Nematody tohoto rodu (nejčastěji P. ensicaudatum, méně často P. crassum) parazitují v žaludku a střevech astrildovitých. Příznaky onemocnění jsou pouze obecné, jako u jiných alimentárních parazitóz – nechutenství, hubnutí, průjem. Prevencí je i zde čistota krmiv a prostředí. Léčebně lze použít mebendazol, tiabendazol apod.

 

Tasemnice (cestoda)

Tasemnice jsou u amadin Gouldové vyjímečně. Příznaky jsou podobné, jako u všech střevních parazitóz. Objevuje se nechutenství, hubnutí, občas průjem. U větší invaze občas dochází i k nervovým poruchám (křeče, ataxie), působením toxických látek ze zplodin výměny látkové tasemnic. Léčebně lze použít paraziquonel (Droncit), nitroscanat (Lopatol), niclosamid piperazinu (Taenifugin).

 

Ostatní střevní parazité

Do této skupiny zařazuji roupy (Enterobiasis), škrkavky (Ascaridia) a vlasovce (Capillaria). Střevní parazité těchto tří skupin se u amadin Gouldové neobjevují příliš často. Důvodem může být také nižší sledovanost tohoto problému, než-li je tomu třeba u papoušků. Nicméně se ale zdá, že i objektivně je promořenost chovů těmito střevními parazity nižší, než-li u jiných skupin ptáků chovaných v zajetí. Zdrojem invaze je jednak znečištěné krmivo, dále pak pitná voda a obsahy krmítek kontaminované trusem napadených jedinců. Dalším zdrojem může být neošetřený písek, lesní hrabanka apod. Na rozdíl od tasemnic, kde je třeba k průniku invaze mezihostitel, u těchto střevních parazitů je možný přímý průnik invaze přes alimentární ústrojí. Příznaky nejsou specifické. Ptáci pozvolna chřadnou, ztrácejí aktivitu, dostavuje se nechutenství, hubnutí a mohou se vyskytnout i průjmy. Léčebně lze použít řadu preparátů – ivermectin (Ivomec), mebendazol, piperazin (Helmerazin), albendazol, levamisol (Bioverm, Concurat) apod.

Před použitím některého preparátu proti střevním parazitům je potřeba druh a dávkování konzultovat s veterinárním lékařem - specialistou. Prevence je podobná, jako u jiných parazitů.


Filárie

Původcem onemocnění jsou larvy (mikrofilárie) vlasovců (Filarioidea). Larvy žijí v oběhovém nebo mízním systému ptáků. Příznaky onemocnění nejsou specifické. Objevuje se dušnost, obtížné dýchání, apatie a malátnost. Ani laboratorní vyšetření krve vždy nemusí spolehlivě určit přítomnost parazitů v organismu. Prevence v pravém slova smyslu zde neexistuje. Pouze při nákupu ptáků je možné provést preventivní přeléčení. Použít lze několik účinných látek. Lze aplikovat mebendazol, diethylkarbamazin nebo ivermectin (Ivomec), který aplikujeme podobně jako u léčby invazní tracheobronchitidy, tedy s. c. (pod kůži) nebo perorálně (v pitné vodě).

text a foto: Michal Vít