Plísňová onemocnění 13

Amadina Gouldové a její chov (13. část) 

Veterinární problematika chovu amadin Gouldové

 

Nemoci způsobené plísněmi (mykotická onemocnění). Plísňová onemocnění (mykózy) jsou poměrně častým problémem v chovu amadin Gouldové. Může se jednat o povrchové - ektomykózy nebo o vnitřní – endomykózy. Mykotických (plísňových nebo houbových) onemocnění je celá řada, či lépe jejich původců je celá řada. Projevy onemocnění a do vysoké míry i jejich léčba je obdobná. Uvedu zde pouze tři typy mykóz.

 

Trichophyton

Jedná se nejčastěji o povrchovou mykózu. Původcem bývá zpravidla Trichophyton gallinae nebo T. mentagrophytes. Méně často se můžeme setkat s plísněmi r. Microsporum nebo Penicillium. Tyto povrchové plísně napadají zpočátku zvláště neopeřená místa, později i peří. Kožní postižení jsou komplikována větší svědivostí a zvýšenou dráždivostí. Může docházet k vyškubávání peří a sebezraňování. Občas se mohou přidat i sekundární bakteriální infekce (streptokoková infekce). K léčbě dermatomykózy lze použít masti nebo roztok nystatinu (Fungicidin) nebo ketokonazolu (Nizoral). Léčba ale bývá zdlouhavá, zvláště pokud se přidá sekundární bakteriální infekce. Prevencí je udržování čistoty, hlavně snížení prašnosti. Vhodné je také občas přidat do vody ke koupelím (nebo do rozprašovače) některý, k tomu určený, preparát (Bio-bad - Orlux) nebo bylinný preparát.

 

Kandidóza

Původcem je nejčastěji kvasinka Candida albicans. Kandidóza (nebo také moučnivka) se projevuje šedavými až šedobílými povlaky a erozemi v dutině zobákové, na jazyku, v hltanu, jícnu a ve voleti. V omezeném počtu případů se může objevit i ve spodní části alimentárního ústrojí - ve střevech. Stává se tak po delší medikaci antibiotiky. Nejohroženější skupinou jsou obecně mláďata. Napadené kusy trpí nechutenstvím, hubnou, dochází ke zvracení a hůře dýchají. Kvasinky napadají organismus i na povrchu těla a způsobují tak onemocnění peří a kůže. Příznaky, průběh i léčba tohoto typu onemocnění je podobná, jako u předchozího. Také při léčbě kandidózy uvnitř organismu lze použít nystatin (Fungicidin) nebo ketokonazol (Nizoral). Při výskytu sekundární bakteriální infekce, je nutné zařadit antibiotikum s účinkem na příslušnou infekci. Prevence je obdobná, jako u ostatních mykóz.

 

Aspergilomykóza

Původcem jsou plísně rodu Aspergillus (flavus, fumigatus), ale podobný typ onemocnění mohou způsobit i plísně jiných rodů – Mucor, Absidia nebo Rhizopus. Tyto plísně jsou (oproti rodu Aspergillus) rozšiřovány v organismu krví. Zygomykózy, ale i aspergilomykóza mohou způsobit nefritis (zánět ledvin), myokarditis (zánět srdečního svalu). Při popisu tohoto problému se ale budeme věnovat nejčastějšímu onemocnění – aspergilomykóze. Mykotická onemocnění, primárně respiratorního ústrojí, následně pak i dalších orgánových systémů a orgánů jsou v chovech amadin Gouldové občasným problémem. Plíseň vniká do organismu především respiratorním ústrojím ve formě spór. Aerogenní cestě napomáhá suché a prašné prostředí, které zvyšuje možnost transportu spór. Při vyšší vlhkosti se tato možnost snižuje. Přes alimentární ústrojí je průnik také možný, ale nebezpečí uchycení mykózy v organismu je menší. Touto cestou mohou ale pronikat toxiny (aflatoxin) a napadat jednotlivé orgány hlavně parenchymatózní (játra, ledviny apod.). Aspergilomykóza i jiné druhy plísní tak působí v organismu dvěma směry. Primárně vnikají spóry respiratorní soustavou, kde se usazují a postupně vytvářejí konidie. Dále se rozšiřují i do vzdušných vaků. Tím snižují využitelnost kyslíku a způsobují dýchací potíže - obtížné dýchání, kýchání, sípání. Mykózy produkují i výše uvedené toxiny, které působí intoxikaci jater, ledvin apod. Ptáci tak trpí nechutenstvím, hubnou, dostávají průjem. Klasickým příznakem poukazujícím na aspergilomykózu je změna barvy a konzistence močové složky exkrementu. Ta za normálních okolností tvoří bílou „čepičku“ na tuhé složce trusu. Při napadení aspergilomykózou se mění barva na mléčnou až bezbarvou a konzistence je řídká, vytváří loužičky okolo exkrementu. U amadin Gouldové, díky jejich minimálním tělesným rozměrům, může být při objevení se těchto příznaků, bohužel, již pozdě na nasazení léčby. Dále se mohou objevovat nervové poruchy – křeče, ataxie, tremor apod. Ty vznikají v důsledku působení mykotoxinů. Léčba tohoto onemocnění je možná, ale u guld pouze málo účinná. Zvláště, pokud dojde k rozšíření konidií i do vzdušných vaků. Zde je velmi řídká síť vlásečnic a účinná látka je do této oblasti transportována jen omezeně. Mám zkušenost, v obecné rovině, že pokud jsou klinické symptomy výrazné, má léčba ještě určitou reálnou naději na úspěch, při nejasných symptomech bývá medikace nepříliš účinná. Použít lze několik preparátů. Jedním z nich je ketokonazol (Nizoral), dále mykonazol (Daktarin), které aplikujeme perorálně či i. m. Respiratorně lze aplikovat amphotericin (Amphotericin B – fungizone). Jako podpůrnou léčbu podáváme masivní dávky vápníku a vitaminů. Léčba je i ekonomicky dosti náročná. Navíc u amadin Gouldové je prognóza v zásadě spíše nepříznivá. Před započetím medikace je toto nutné vždy alespoň konzultovat s veterinárním lékařem specialistou. U mykotických onemocnění respiratorní soustavy (a následně i jiných orgánových systémů) platí několikanásobně to, že nejlepším lékem je prevence. Vnímavost je obecná u astrildovitých ptáků, tedy i guld. Dalším faktorem výrazně ovlivňujícím vnímavost je kondice. Jedinci v dobré kondici se s atakem mykóz vyrovnávají lépe, než-li ptáci oslabení. Velmi důležité je dbát na kvalitu a bezprašnost krmiv. Je to jedna z hlavních příčin vzniku respiračních mykóz. Nejvhodnější je zkrmovat pouze semena od renomovaných výrobců (Versere Laga apod.). Pokud tato možnost není a chovatel má podezření na výskyt plísní v krmivu, lze jako nouzové opatření použít osvícení zdrojem s UV spektrem (biozářivka, germicidní lampa) nebo umístit semena na krátkou dobu (asi jednu minutu) do mikrovlnné trouby. Upozorňuji, že se ale jedná opravdu pouze o nouzová řešení a prioritou zůstává zkrmování kvalitních krmiv. U nevzletných mláďat na hnízdech hrozí nebezpečí vniknutí alimentárním ústrojím, pokud podáváme např. vaječnou směs s obsahem plísní, tedy jejich mykotoxinů. I když dávka nebude vadit krmícím rodičům, u mláďat, která tuto potravu tráví, může dojít k intoxikaci a následně většinou k jejich úhynu. Dobrou prevencí je používání biozářivek v prostorách chovu. V jejich světle obsažené UV spektrum snižuje nebezpečí mykotické infekce. Nutné je snižování prašnosti (např. vzduchový filtr) a udržení odpovídající vlhkosti (45–60 % r.). Mykotická onemocnění jsou častou příčinou úhynu u amadin Gouldové. Dovolil bych si říci, že druhou nejčastější (po protozoálních invazích). Chovatel by měl proto jejich prevenci věnovat náležitou pozornost.

 

Megabakterióza

Toto onemocnění bylo popsáno i u drobných astrildovitých pěvců. Novější název původce je Macrorhabdos ornitogaster. Je známé také jako „going light syndrom“. Původce vypadá v mikroskopu jako obrovská bakterie (odtud starší pojmenování Megabakter), ale ostatní vlastnosti bakterií mu chybí. Dnes je řazen spíše k plísním a kvasinkám. Původce se množí ve sliznici, která tvoří výstelku přechodu žláznatého a svalnatého žaludku, a v koilinové vrstvě svalnatého žaludku. Způsobuje záněty proventricula a ventricula a později i střevní záněty. Postižené orgány ztrácejí schopnost trávení potravy. Živiny se nemohou dostat do tkání a odcházejí s exkrementy. Nejčastějším příznakem je hubnutí, ačkoli ptáci přijímají dostatek potravy. Sliznice střev silně zbytní a mnohdy tak „střeva prosvítají břišní stěnou“. Infikovaní jedinci vylučují megabakterie trusem a mohou tak promořovat celý chov. Vylučování původce trusem je intermitentní (občasné). Proto je nutné odebrat několik vzorků z celého chovu. K vyšetření je zapotřebí také čerstvý trus. Ne všichni infikovaní ptáci onemocní. Zdá se, že ve velké řadě případů k propuknutí nemoci nedojde. Megabakterie se občas vyskytují i u zcela zdravých jedinců. Může existovat několik typů původce, které jsou odlišné schopností vyvolávat onemocnění. Také je pravděpodobné, že u jedinců s dobrým stavem imunitního systému dochází ke spontánnímu potlačení infekce. Onemocnění probíhá chronicky a většinou uhyne pouze malá část ptáků. Rizikovými skupinami jsou mutační ptáci, ptáci uměle dobarvovaní a cíleně šlechtění ptáci. U těchto skupin lze ale obecně očekávat sníženou imunitní reakci. Postiženy bývají opět chovy s vyšší koncentrací ptáků – megabakterie má schopnost šíření a pasážování ve velkém počtu jedinců. U odolnějších ptáků se nemusí projevit příznaky onemocnění, ale mohou se stát latentními přenašeči. Megabakterióza může často komplikovat i průběh jiných onemocnění – enteritid nebo viróz. Léčba je poměrně složitá. Aplikovat lze některá antimykotika (Nystatin), ale vždy po konzultaci s veterinárním lékařem specialistou a v jím určených dávkách. Pokud byla megabakterióza v chovu diagnostikována, přeléčíme preventivně celý chov, protože odolnější jedinci nemusí uhynout či onemocnět, ale předávají původce sousedům nebo rodiče mláďatům. Dobrou prevencí je mírné okyselování vody a především dodržování zoohygienických požadavků a čistoty v chovu.

text a foto: Michal Vít