Příčiny onemocnění

Příčiny onemocnění

Příčinami onemocnění mohou být veškeré škodlivé změny, procesy, děje a cizorodé látky, které na povrchu nebo uvnitř organismu způsobují chorobné procesy. Ve většině případů tyto podněty přicházejí z vnějšího prostředí. Hloubka a síla jejich škodlivého působení je podmíněna vnějšími a vnitřními vlivy (faktory).

Metabolické příčiny

Metabolismus (výměna látek) je jednou ze zásadních podmínek existence života. Probíhá ve třech etapách:

– příjem živin a kyslíku,

– využití přijatých živin a kyslíku ke stavbě tělesné hmoty, tkání a tělních tekutin a k tvorbě energie (tepelné, pohybové),

– vylučování zplodin, odpadových a tělu nepotřebných nebo i škodlivých látek, včetně oxidu uhličitého (CO 2).

Nejméně pravděpodobnou metabolickou příčinou je nedostatek kyslíku, i když ani ten nelze zcela vyloučit (např. kouřící kamna). Také vyhladovění nebo podvýživa, alespoň v tom nejzákladnějším chápání těchto výrazů, nejsou častou příčinou onemocnění v chovech astrildovitých. Něco jiného může být karence („vyhladovění“) některých živin (bílkovin apod.). Jedná se ale spíše o metabolické nedostatečnosti, které bývají způsobeny:

– nedostatkem vitaminů,

– nedostatkem stopových prvků,

– nedostatkem (nebo přebytkem) jednotlivých živin,

– poruchou hormonální či enzymatické činnosti,

– nedostatečným a nepravidelným vylučováním zplodin látkové přeměny.

 
Nedostatek živin v krmné dávce nebo neschopnost jejich využití organismem, nutně vede k chorobným procesům v orgánech nebo orgánových systémech. Zpomaluje růst mláďat, má vliv na rozmnožovací schopnost. Pouze pro ilustraci si uvedeme dva příklady. Prvním je nedostatečnost vápníku v organismu (jedna z nejčastějších příčin metabolických, ale i jiných onemocnění). Ta způsobuje i problematickou snášku nebo nesnášivost. Druhým příkladem je přebytek tuků v krmné dávce (také velmi častá příčina), který způsobuje poruchy genitálního ústrojí (plodnost) ale i jiných orgánů – játra. Příkladem nedostatečného vylučování zplodin látkového metabolismu je dna. Metabolické nedostatečnosti jsou častou příčinou onemocnění v chovech amadin Gouldové. Jedná se především o nedostatek vitaminů a minerálií (vápníku) v krmné dávce. Správné složení krmné dávky (z hlediska obsahu živin) je složitější otázkou. Už proto, že požadavky na obsah krmné dávky se v průběhu ročního cyklu mění. Zde již chovatel potřebuje určité znalosti a zkušenosti.

Biologické příčiny

Označujeme takto všechny živé jednotky (mikroorganismy, organismy), které přímo nebo nepřímo, prostřednictvím svých metabolátů, vyvolávají chorobné procesy. A to jak na povrchu, tak i uvnitř těla. Specifickým znakem biologických příčin onemocnění je možnost jejich přenosu, tedy nakažení i jiných jedinců. Biologické příčiny dělíme do několika skupin.

Chemické příčiny

Některé chemické látky, minerálního nebo organického původu, mohou za určitých okolností, způsobit místní nebo i generalizované otravy (botulin). Řada dalších chemických látek – dezinfekční prostředky na bázi kyselin nebo louhů – může způsobit poleptání sliznic. Tyto stavy, kdy jsou chemické příčiny primární (poleptání) nejsou v chovech guld časté. Obecně mírně častější jsou sekundární intoxikace v důsledku působení odpadních produktů metabolismu mikroorganismů (botulin – Clostridium botulinu, aflatoxin – Aspergillus sp.). Primární alimentární otravy mohou způsobit některé rostlinné látky (alkaloidy, glykosidy, saponiny), pokud jsou podávány např. jako součást zeleného krmiva. K otravám může docházet i při kontaminaci vody a krmiv (nejčastěji zeleného krmiva) herbicidy, insekticidy nebo deratizačními či dezinfekčními prostředky.

Fyzikální příčiny

Shrnují příčiny tepelné, mechanické, světelné, ale i například elektrické. Příčiny tepelné - přehřátí (úžeh, úpal), jsou poměrně časté při transportech v malém prostoru, po dobu letních měsíců. V běžném chovu není přehřátí časté. Popálení je velmi málo pravděpodobné, ale nelze jej zcela vyloučit. Možné je například při umístění žárovek v klecích bez krytů, kdy po delším svícení pak při kontaktu s nimi může dojít k popálení. Nízké teploty mohou způsobit podchlazení s následným zánětem alimentárního nebo respiračního onemocnění (u mláďat častá příčina úhynu), u samic může být důsledkem podchlazení nesnášivost. Extrémem jsou potom omrzliny. Mechanické příčiny jsou zdrojem především úrazů - úderem (otřesy, zlomeniny), tahem (vykloubení), bodnutím či říznutím, třením (odřeniny), tlakem (otlaky). Světelné příčiny mohou být v zásadě dvě. Vystavení ptáků přílišnému nebo naopak nedostatečnému působení ultrafialových (UV) nebo infračervených (IC) paprsků. Větší expozice může nastat po delším vystavení ptáčků jejich působení, bez možnosti vzdálit se z jejich dosahu nebo i po krátkodobém vystavení účinkům těchto paprsků ve větších dávkách. Také krátký nebo příliš dlouhý světelný den může být důvodem onemocnění nebo zdravotních poruch.

Genetické příčiny

Dědičné příčiny onemocnění se vyskytují u amadin Gouldové především v chovech se zaměřením na soutěžní chovatelství (standard). Bývají důsledkem nejen příbuzenské plemenitby, ale i připařování jedinců mutací s letálními faktory. Podrobněji se tomuto problému budeme věnovat v části o genetice.

Zoohygienické příčiny

Ze zoohygienického pohledu může být příčinou onemocnění nesoulad mezi požadavky guld na vnější podmínky (teplota, vlhkost apod.) a jejich reálnou hodnotou v chovu. O této problematice se více zmíníme v samostatné části o zoohygieně a veterinární prevenci. Tolik alespoň zkratkovitě k možným příčinám onemocnění. Domnívám se, že pro běžnou chovatelskou praxi, je tento stručný popis dostačující.

Vznik onemocnění

Z předcházejícího textu známe jednotlivé příčiny onemocnění. Nicméně samotná existence těchto příčin nemusí znamenat vznik onemocnění. Při vystavení skupiny amadin Gouldové působení uvedených příčin onemocnění, mohou někteří jedinci onemocnět, ale jiní zůstávají zdrávi. Tato rozdílnost ve vnímavosti nebo naopak odolnosti vůči působení jednotlivých příčin onemocnění je závislá na několika faktorech.

Jedním z nich je konstituce. Má trvalý charakter, do velké míry je ovlivněna druhově, ale u guld, hlavně těch šlechtěných na standard, může být ovlivněna i geneticky.
Kondice je druhým faktorem. Na rozdíl od konstituce, která je z velké části dána pro celý život, kondice vyjadřuje momentální stav organismu – jeho výživný stav, stav imunitního systému i například nervového systému. Dobrá fyzická, ale i psychická kondice dosti výrazně snižuje pravděpodobnost vzniku onemocnění.

Prostředí je velmi důležitým faktorem, který ovlivňuje vnímavost k onemocnění. Při optimálních hodnotách jednotlivých veličin mikroklima se zvyšuje i odolnost proti onemocnění. V nevyhovujícím prostředí (neodpovídající hodnoty veličin mikroklima, prostředí promořené mikroorganismy) naopak vnímavost ke vzniku onemocnění výrazně stoupá.
Výživa je také velmi důležitým faktorem. Při dobré hodnotě krmné dávky klesá vnímavost k onemocnění. Uvedené faktory (pochopitelně nejsou všechny) mohou na organismus působit obousměrně. Vnímavost k nemocem jednak zvyšují (nevhodné hodnoty) nebo na druhou stranu snižují (optimální hodnoty). Existují i faktory, které působí pouze jednosměrně. Nás zajímají v této kapitole především ty negativní, které zvyšují vnímavost ke vzniku onemocnění.
Genetika (genetické defekty) se objevují například při užší nebo dlouhodobější příbuzenské plemenitbě, ale existují i některé defekty, které mohou vzniknout nahodile.
Věk je dalším negativním faktorem. Mláďata a starší jedinci jsou k onemocnění vnímavější.
Zátěž (zvýšená zátěž) je také negativním faktorem. Fyziologickou zátěží rozumíme hnízdění, přepeřování apod. Nefyziologickou zátěží je pak například transport, výstava apod.
Získaná snížená schopnost imunity se objevuje často v době rekonvalescence nebo při souběžně probíhajícím chronickém onemocnění (bez klinických příznaků).

Stres je pravděpodobně nejčastěji působícím negativním faktorem, který snižuje obranyschopnost organismu a zvyšuje tak vnímavost k onemocnění. Budeme se mu věnovat více, protože se objevuje v běžných chovech a to celkem pravidelně. Stav, který je obecně nazýván stresem, vzniká působením různých vlivů – stresorů. Ty mohou být různého druhu. Velmi častý je odchytový stres nebo transportní stres. Jiným typem je např. stres způsobený zraněním (traumatický), prudkou změnou teploty (termošok) a to jak směrem nahoru, tak i dolů. Dále se může objevit stres zátěžový (časté hnízdění apod.). Jak z uvedeného vyplývá, organismus reaguje na různé druhy vlivů (stresorů) – vnějšího prostředí, výživy, infekční faktory i vlivy psychické. Důsledkem působení stresoru je spuštění tzv. poplachové reakce. Pochopitelně velice také záleží na intenzitě a délce působení stresoru. Uvedená reakce probíhá ve třech fázích:
    1. stádium reakce (poplachová reakce)

    2. stádium rezistence (odolnosti)

    3. stádium rezignace (vyčerpanosti)

Stádium reakce

Bývá často uváděno také jako poplachová reakce. Cílem je mobilizovat vnitřní zdroje organismu pro vyrovnání se stresory. Pokud jejich působení není příliš dlouhé a intenzivní, organismus se posléze adaptuje. Jedná se o fylogeneticky velmi starý fenomén, projevující se již na buněčné úrovni. U vyšších organismů ale zasahují i humorální a nervové reakce. Při poplachové reakci se organismus uvede do stavu mobilizace. Jsou navozeny změny, umožňující zvýšenou svalovou činnost. Regulační systémy proto uvolní velké množství pohotovostní energie, bez ohledu na to, že při delším působení stresoru, bude později chybět. Poplachová reakce probíhá ve dvou stupních. Nejprve se dostavuje šok. Ten je provázen srdeční slabostí, nervovou depresí, vasokonstrikcí cév sliznic a kůže. Krev se převádí do vnitřních orgánů, poklesne krevní tlak a zpomalí se srdeční činnost. Klesá i tělesná teplota. Vzniká hypoglykémie (nedostatek cukrů v krvi). Ubývají zde také sodné a přibývají draselné ionty. Následně se pak dostaví protišok. Jedná se o nespecifickou reakci, kdy je chod organismu přepnut na jakýsi „automat“. První odpovědí na šok je vyloučení adrenalinu a noradrenalinu do krevního oběhu. Tak dojde ke zvýšení krevního tlaku. Zlepší se srdeční činnost. V metabolismu se začíná rozkládat glykogen a cukry jsou vpouštěny do oběhu. Dochází tak k hyperglykémii. Mastné kyseliny jsou převáděny do krevního oběhu. To vede k podráždění hypotalamu a ten (přes hormonální systém) zvýší tvorbu korových hormonů nadledvinek. Znovu dochází k uvolnění velkých energetických zásob, které jsou spotřebovávány výrazně zrychleným metabolismem. Zásoby energie v těle se tak rychle vyčerpávají.

Stádium rezistence (odolnosti)

I když účinek stresorů nadále trvá, organismus se přizpůsobil. Důležité je, že dochází ke zbytnění kůry nadledvinek a ve značně zvýšené míře jsou produkovány korové hormony nadledvinek. Pokud stresor přestane působit nebo je-li jeho působení pouze mírné, organismus se s touto situací vyrovnává a stává se odolným. Pokud je stresor intenzivní nebo působí dlouho, nedokáže se s tím organismus vyrovnat.

Stádium rezignace (vyčerpanosti)

Pokud stres působí intenzivně nebo dlouhodobě, dochází k vyčerpání běžných rezerv (cholesterolu, vitaminu C) potřebných pro novou syntézu. Také se vyčerpá kůra nadledvinek. Dochází tak k velmi těžkým metabolickým poruchám, které mohou vést (a často i vedou) až k úhynu.
Můžete si jistě položit otázku, proč věnuji problematice stresu tolik prostoru. Působení stresu, jako faktoru snižujícího odolnost ptáků proti onemocnění, je velmi časté a to i v běžném chovu. Působení stresorů nebývá většinou ale tak intenzivní a dlouhodobé, aby organismus ptáčka dospěl až do fáze rezignace. Nicméně v některých případech není ani toto vyloučeno. Jedná se hlavně o ptáky vystavované na bodovaných výstavách. Ty je nutné na tuto situaci připravovat (trénovat). Stres ve třetím stádiu způsobuje závažné metabolické poruchy. Jejich odstranění a uvedení látkového metabolismu do běžného „provozu“ je zdlouhavý a citlivý proces. K působení stresu se ještě vrátíme v souvislosti s nespecifickým gastrointestinálním zánětem (gastroenteritis), kde stres představuje nejčastější faktor jeho vzniku. Pouze na okraj se pokusím vysvětlit to, proč dochází u astrildovitých a tedy i u guld k vyššímu úhynu samiček oproti samcům (až o 100 %). Předem ale upozorňuji, že se jedná pouze o můj soukromý názor. Jak již víme, v důsledku působení stresu dochází k mobilizaci rezerv. Pokud jsou již vyčerpány, začíná katabolismus (rozklad) složitějších látek na jednodušší a jejich převod na energii (bílkoviny, hlavně svalové). Tento katabolismus je podporován hormony kůry nadledvinek. Jejich působením se do krevního oběhu dostává množství aminokyselin, ze kterých se část mění na pohotovou energii. Hlavním dodavatelem těchto aminokyselin je svalová tkáň. Ptáček proto rychle hubne a může dojít i k úhynu. Každopádně dochází k jeho výraznému oslabení. Proti tomuto uvedenému chemismu působí ale samčí hormon testosteron – je antagonistou těchto pochodů. Navíc má anabolický účinek (podporuje syntézu bílkovin). Právě přítomnost vyšší hladiny samčího hormonu testosteronu může do určité míry ochránit samčí jedince před zvýšenou ztrátou tělních (svalových) bílkovin. Samice, které tento hormon nemají (nebo pouze ve stopovém množství) nedisponují uvedenou ochranou a dochází u nich k vyšší ztrátě svalové hmoty. Při velikosti amadin Gouldové znamená rychlá ztráta více jak 20 % tělesné hmotnosti přímé ohrožení života, i bez dalších vlivů (patogenních). To ale pouze na okraj této kapitoly. V jejím závěru si v přehledu uvedeme jakési shrnutí faktorů podporujících nebo naopak snižujících vnímavost k onemocnění.

text a foto: Michal Vít