Zbarveni těla 25

Amadina Gouldové a její chov (25. část) Zbarvení těla

Žlutý pastel není ve své podstatě mutací, ale jedná se o zelené ptáky, štěpitelné do žluté barvy (bývají označováni jako jednofaktorově žlutí). Protože žlutá mutace (vázaná na pohlaví) je neúplně dominantní vůči zelenému / přírodnímu zbarvení, projevuje se účinek vloh pro toto zbarvení i při jednom faktoru pro žlutou barvu v genetické výbavě ptáků.

Žlutý pastel (zelený pastel, Dilute)
Genotypový zápis: GG gy
Dědičnost: vázaná na pohlaví – pouze samci.
Popis: zbarvení je značně variabilní.

Svrchní plášť: je zelenošedý se žlutým nádechem. Intenzita a rozsah žluté barvy je individuální. Žlutý nádech může být pouze naznačený, ale i intenzivní. Do chovu by měli být zařazováni pouze jedinci s intenzivním žlutým nádechem. Objevují se ptáci velmi světle žlutozelení, ale i tmavší, víceméně šedozelení. Ti by neměli být zařazováni zpětně do chovu.
Maska: zbarvení masky u červenohlavých a žlutohlavých ptáků je obdobné, jako u přírodního zbarvení. U černohlavých je tmavě šedé. To je způsobeno tím, že vloha pro žlutou barvu na pohlavních chromozómech omezuje tvorbu černého barviva (melaninu).
Límec: je šedomodrý, opět s různou intenzitou barvy.
Hrdlo: šedé až šedomodré.
Prsa: zbarvení prsou je fialové. Běloprsí žlutopasteloví samci fenotypově neexistují, protože faktor pro bílou barvu prsou nadále omezuje tvorbu melaninu a tito ptáci jsou žlutí. Jejich rozlišení od žlutých běloprsých samců je dané barvou límce, který je u jednofaktorových, žlutopastelových běloprsých samců šedavé, u žlutých bílé.

Křídla: šedozelená, s různou intenzitou šedé barvy.
Břicho a boky: okrově žluté až žluté, na horním břiše a bocích s intenzivnějším odstínem.
Svrchní krovky ocasní: šedomodré.
Kostřec: šedomodrý.
Ocas: šedý.
Oči: tmavé.
Žlutopasteloví mohou být jen samci, protože samice mají pouze jeden pohlavní (sex) chromozóm aktivní. Druhý (označovaný z) je geneticky inaktivní. Samice proto nemohou být štěpitelné, ale pouze zelené nebo žluté. Jak jsme si již uvedli, běloprsí samci také nemohou být žlutopasteloví, ale žlutí, nicméně mohou na běloprsost štěpit (autozomálně).
Žlutopasteloví samci mají význam v chovu zaměřeném na produkci žlutých ptáků. Jedná se vlastně o ptáky štěpící na žlutou barvu. Pokud párujeme žlutýמlutá, dostáváme sice 100 % žlutých jedinců v odchovu, ale ti mají zvýšenou mortalitu a sníženou životaschopnost. Také exteriérově (postava, velikost) jsou ve většině případů slabší. Použití žlutopastelových samců se tak realizuje ve spojení se žlutou samicí. Jde o druhý nejefektivnější způsob produkce žlutých ptáků. Od takto sestaveného páru je v odchovu (statisticky) 50 % žlutých ptáků, 25 % žlutopastelových samců a 25 % zelených samic.

Snahou chovatelů by mělo být co možná nejjasnější, světlé zbarvení, s menším podílem zelené barvy a naopak s vyšší intenzitou a rozsahem žlutého a šedožlutého zbarvení.

 Žlutá (yellow)

Genotypový zápis: 1,0 G yy 0,1 GG yz
Dědičnost: vázaná na pohlaví, neúplně dominantní.
Popis
Svrchní plášť: u samců je jasně žlutý, u samic světleji žlutý, může být až žlutobílý. Ve zbarvení svrchního pláště by se neměla objevovat zelená barva, ani jako odstín.
Maska: u žlutohlavých a červenohlavých ptáků je zbarvení obdobné, jako u přírodních jedinců. U černohlavých je maska šedobílá až bílá. Od ostatního vybarvení je maska oddělena bílým proužkem.
Límec: u žlutých ptáků je límec bílý až šedobílý.
Hrdlo: brada a hrdlo bílé.
Prsa: prsa mohou být fialová (přírodní) nebo bílá nebo růžová.
Křídla: celkově odpovídají barvě svrchního pláště, ale letky ruční a loketní jsou bílé.
Břicho a boky: u samců je břicho jasně žluté, u samic světleji žluté. Boky jsou žluté. Spodní břicho a spodní krovky ocasní jsou světle žluté až bílé.
Svrchní krovky ocasní: bílé.
Kostřec: bílý.
Ocas: bílý.
Oči: tmavé.

Jak již bylo uvedeno, tato mutace je geneticky vázána na pohlaví (vlohy jsou uloženy na pohlavních chromozómech) a má neúplnou dominanci vůči přírodnímu zbarvení. To znamená, že při spárování se zeleným / přírodním jedincem se na potomstvu objeví znaky obou barevných variant. Tito ptáci ale mohou být pouze samčího pohlaví. Chovatelé je označují také jako jednofaktorově žluté ptáky a v publikaci jsou popsáni pod názvem žlutý pastel (zelený pastel, Dilute apod.). Asi nejsprávnější je označení přírodní, štěpitelný na žlutou. Takto geneticky vybavený jedinec (s jedním sex–chromozómem pro zelenou a jedním pro žlutou barvu) nese, díky neúplné dominanci žluté mutace, znaky obou barevných variant. Pokud má samec oba sex–chromozómy pro žlutou barvu, je žlutý. Samice, u kterých jsou rozdílné pohlavní chromozómy a jeden z nich je geneticky inaktivní (z), nemohou být žlutopastelové, ale jen zelené nebo jen žluté, podle vlohy umístěné na jediném aktivním sex–chromozómu.
Pro chovatele, kteří se zaměřují na chov žlutých guld vázaných na pohlaví, je důležité pamatovat na to, že stále ještě není ideální párovat dva žluté jedince. I když je žlutá mutace asi nejstarší ze zde uváděných, je vždy lepší využívat štěpitelných ptáků – v tomto případě žlutopastelových samců, které párujeme se žlutou samicí. Snižuje se tak efektivita odchovu žlutých mláďat (na 50 %), ale na druhou stranu se zvýší jejich vitalita (životaschopnost) i konstituce a je předpoklad, že tito ptáci na tom budou lépe i kondičně. Navíc z tohoto spojení získáme i část (statisticky 25 %) žlutopastelových samců, použitelných do dalšího chovu. Pouze malá část (statisticky 25 % ptáků) bude zelených a to ještě samic. Jinou možností je párování žlutých a stříbrných ptáků, kde získáme navíc ještě jedince štěpitelné na modrou barvu. Nicméně z pohledu genetiky, je tato možnost výrazně horší, protože dochází k párování jedinců s plným počtem sex-chromozómů pro žlutou barvu. Navíc se tak postupně vytváření „zoologické zahrady“ v genotypu jednotlivých ptáků. Chovatele pak může překvapit, co vlastně „padá“ za barevné jedince od jeho páru. Chovatel s opravdovým zájmem o chov žlutých guld používá ve svém chovu ptáky čisté - žluté nebo žlutopastelové či zelené / přírodní a vede si pečlivé záznamy nejen o jejich fenotypu (jak vypadají), ale hlavně o jejich genotypu. Proto zde uvádíme genotypový zápis, pro každou mutaci a v tabulce i pro jednotlivá spojení mezi mutacemi.

Z hlediska fenotypu by měl chovatel zařazovat do chovu pouze ptáky se standardní postavou a sytým žlutým zbarvením, bez výskytu zelené barvy nebo jejího odstínu ve svrchním plášti. Tam se jedná o možné křížení s mutací zlatou (Aurum). V současné době je odchováván dostatečný počet jedinců žluté mutace, ale jejich kvalita je velmi nevyrovnaná a bohužel obecně velmi špatná. Pochopitelně se najdou chovy, produkující vysoce kvalitní jedince, ale jsou ve výrazné menšině.

Modrá (blue)
Genotypový zápis: 1,0 BB gg 0,1 BB yz
Dědičnost: volná (autozomální) a recesivní vůči přírodní.
Popis: vlohy pro modrou barvu omezují tvorbu žlutého a červeného barviva.
Svrchní plášť: u samců je jasně modrý, u samice světlejší. Intenzita modré barvy ale u jednotlivých kusů značně kolísá. Můžeme tak rozlišit jednotlivé chovy eventuelně chovné kmeny.

Maska: zbarvení škrabošky je proměnlivé, pro výše uvedené omezení tvorby žlutého a červeného barviva. U červenohlavé varianty je barva bledě okrová, u černohlavé černá a u žlutohlavé varianty je krémová. Ve své podstatě se jedná při běžném rozlišení o černohlavé ptáky a ty ostatní – tedy s okrově zbarvenou hlavou. Žlutohlaví ptáci mívají zbarvení hlavy světlejší oproti červenohlavým, ale rozlišení je náročné na smysly a ne vždy se povede jednoznačně ptáky identifikovat.
Límec: límec je světleji modrý, u dobře vybarvených samců je pouze teoreticky patrný, více vynikne u běloprsých jedinců.
Hrdlo: hrdlo je černé.
Prsa: mohou se objevovat ve všech barevných variantách (fialovoprsé, běloprsé, růžovoprsé a snad i modroprsé).
Křídla: křídla jsou modrá, ale barva bývá světlejší nežli u zbarvení pláště a intenzita je velmi variabilní.
Břicho a boky: břicho je světlé, může být občas s jemně okrovým nádechem, podobně jako boky.
Svrchní krovky ocasní: modré.
Kostřec: modrý.
Ocas: modrý s černou špičkou.
Oči: tmavé.

U modré mutace existuje velká barevná variabilita, pravděpodobně ještě větší, než u ptáků žluté mutace. Běloprsí jedinci jsou světleji zbarveni i v ostatních partiích, ale mají jasnější barvy. Jedná se pravděpodobně o to, že mutace není ještě dostatečně ustálena. Chovatel se zájmem o její chov by měl provádět pečlivou selekci jedinců, které zařazuje do svého chovu. Vybírat by měl především jasně zbarvené jedince s co nejmenším podílem šedé barvy v plášti a křídlech (hlavně u samic). U modré mutace není ideální párovat dva mutační jedince, protože se tak značně snižuje životaschopnost mláďat a i jejich postava se zmenšuje. Protože se jedná o mutaci s autozomální dědičností, je zde nasnadě cesta přes přírodně zbarvené, štěpitelné jedince. Vhodné je také mít vlastní produkci těchto heterozygotních ptáků, protože tak známe alespoň větší část jejich genotypu (rodokmen). V současnosti se stav modré populace jeví jako velmi nevyvážený a mutace by si zasluhovala větší pozornost chovatelů.

Modrý pastel (blue pastel)
Genotypový zápis: 1,0 BB gy
Dědičnost: vázaná na pohlaví, pouze samci.
Popis: vlohy pro modrou barvu omezují tvorbu žlutého a červeného barviva a vlohy pro žlutou barvu omezují tvorbu černého barviva. Ptáci jsou tedy ve všech barevných variantách hlavy zesvětleni.
Svrchní plášť: světle šedomodrý.
Maska: u černohlavých jedinců je tmavě šedá, u červenohlavých okrová a u žlutohlavých krémová, ale rozlišení posledních dvou variant barvy hlavy je velmi obtížné.
Límec: šedý.
Hrdlo: šedomodré.
Prsa: fialová.
Křídla: světle šedomodrá.
Břicho a boky: svrchní břicho a boky okrové, spodní břicho šedobílé.
Svrchní krovky ocasní: šedé.
Kostřec: šedý.
Ocas: šedý.
Oči: tmavé.

U modropastelových ptáků se nejedná o vlastní mutaci, ale o kombinaci dvoufaktorově modrých (na tělních chromozómech) a jednofaktorově zelených a jednofaktorově žlutých (na pohlavních chromozómech). Z toho vyplývá, že takto zbarveni se mohou vyskytovat pouze samci. Modropasteloví ptáci se vyskytují pouze ve fialovoprsé variantě. Pokud je modropastelový jedinec běloprsý, genotypem je stříbrný. Nicméně ptáci mohou být na běloprsou variantu štěpitelní. Jedinci této kombinace jsou poměrně důležití pro produkci stříbrných ptáků. Naopak v chovu modrých guld mohou působit kontraproduktivně, protože mají v pohlavních chromozómech vlohu pro žlutou barvu. U stříbrné mutace je tomu jinak, zde jde také o kombinaci, kde je souběh dvou faktorů pro modrou a žlutou barvu. Lze tedy, do určité míry s nadsázkou, říci, že modropasteloví ptáci jsou vlastně štěpitelní do stříbrné barvy.

Stříbrná (silver, bílá s převlekem)
Genotypový zápis: 1,0 BB yy 0,1 BB yz
Dědičnost: protože se jedná o kombinaci dvou mutací (jejich faktorů) nelze jednoznačně hovořit o dědičnosti v podobě, jako u mutací. U stříbrných ptáků dochází při párování s jinou barevnou mutací k rozložení uvedené kombinace a „stříbrná mutace“ tak zaniká. Může ale nově vzniknout při párování s jedinci, v jejichž genetické výbavě jsou vlohy pro výše uvedenou kombinaci. Podrobněji to bude znát v tabulce mutací (viz dále).
Popis
Svrchní plášť: u samců bílý, se šedomodrým nádechem, u samic šedobílý.
Maska: u černohlavých ptáků bledě krémová, u ostatních barevných variant okrová až krémová. Rozlišení stříbrných žlutohlavých a červenohlavých ptáků není jednoduché.
Límec: u samců naznačen šedomodře, u samic pouze šedý nádech.
Hrdlo: šedavé.
Prsa: stříbrní ptáci se mohou vyskytovat ve fialovoprsé, běloprsé i růžovoprsé variantě.
Křídla: šedobílá, s jemným namodralým nádechem, hlavně u samců.
Břicho a boky: svrchní břicho a boky světle okrové, spodní břich šedavě bílé.
Svrchní krovky ocasní: šedavě bílé s namodralým nádechem.
Kostřec: šedavě bílé s namodralým nádechem.
Ocas: šedavě bílý.
Oči: tmavé.

U stříbrného zbarvení se nejedná o vlastní mutaci, ale o kombinaci modré a žluté mutace – modré na tělních chromozómech, žluté na pohlavních chromozómech. Stříbrné zbarvení se objevuje i u běloprsých modropastelových ptáků. Někteří autoři udávají, že stříbrná mutace má autozomální dědičnost. Není to ale příliš pravděpodobné, protože jde o kombinaci dvou mutací a při spáření například s přírodně zbarveným jedincem se tato kombinace rozpadá. Většina autozomálních faktorů je proti faktorům umístěným na pohlavních chromozómech v recesivním postavení a nelze proto předpokládat, že by somatické faktory pro modrou barvu dominovaly vůči přírodnímu zbarvení. Jsou tedy recesivní. Naopak faktory pro žlutou barvu na pohlavních chromozómech jsou neúplně dominantní i vůči přírodnímu zbarvení a je pravděpodobné, že se budou chovat dominujícím způsobem. Už z této podstaty lze jen těžko předpokládat, že by stříbrní ptáci měli recesivně autozomální dědičnost. Gamety stříbrných jedinců mají poloviční výbavu:

samec – By By

samice – By Bz

Při spojení s jinou mutací je pak logické, že autozomální část gamety (B) bude recesivní, ale pohlavní část (y) naopak neúplně dominantní. Při spojení s přírodně zbarveným jedincem (GGgg nebo GGgz), dojde k této kombinaci:

By By    ×   Gg Gz

GB Gy       GB yz

Vznikají tak žlutopasteloví samci, kteří štěpí na modrou barvu. Modrá barva je potlačena (recesivní), naopak žlutá je neúplně dominantní a společně s vlohou pro zelené zbarvení (na sex chromozómu) tvoří žlutopastelovou kombinaci. Obdobně je tomu i u samic, ale zde je pouze jeden aktivní sex chromozóm (y), a protože ten je dominantní, budou samice žluté, ale štěpitelné na modrou barvu. Při jiných spojeních dochází pochopitelně k jiným kombinacím, ale rozhodně bych si netroufl u kombinace dvou různých faktorů, které se při přenosu na potomky (gamety) rozpadají, tvrdit, že mutace (navíc jde o kombinaci) má autozomální dědičnost (i ta je kombinovaná) a je recesivní (také zde se kombinují recesivní a dominantní faktory). Nemohu a ani nechci polemizovat s autory jednotlivých schémat dědičnosti stříbrné mutace. Domnívám se ale, že stříbrné zbarvení je z hlediska genetického kombinací dvou naprosto odlišných faktorů a nelze je klasifikovat jako mutaci, ale jako kombinaci. Chovatelé by tak měli k této barevné variantě přistupovat. Ono není ani jednoduché se ke stříbrným ptákům dostat, protože jejich procentické zastoupení v odchovech je poměrně nízké.
Dále uvedeme barevné mutace (nebo jenom odchylky), které nejsou v rámci celé chovatelské veřejnosti uznávány všeobecně. Jejich klasifikace není dostatečně jasná ani v zemích západní Evropy. Může se jednat o modifikace, ale jen prostou nestandardní klasifikaci jedinců jiných mutací, kteří mohou vykazovat zbarvení ne zcela typické pro danou mutaci – mohou být světlejší nebo naopak tmavší apod. Jednou z možností tohoto „pseudovzniku“ nové mutace může být i komerční zájem. Každá nová mutace vzbudí mezi chovateli zvýšenou pozornost a tím se vyšplhá i její cena. Nelze vyloučit, že tyto pohnutky vedou někdy k popularizaci „nové mutace“ amadin Gouldové. Nicméně vycházejme z toho, že se ve většině případů může jednat o nové, zatím neustálené mutace, modifikace nebo jen prosté nestandardní pojmenování, které například při překladu do jiného jazyka může být zkomoleno.

Bílá mutace (W – White)
Je vázána na pohlaví a recesivní vůči modré barvě. Vyskytuje se u všech barevných variant hlavy. Rozdíl jednotlivých barevných variant hlavy je ve zbarvení škrabošky:
červenohlavá – okrová,
žlutohlavá – světle krémová,
černohlavá – krémově bílá.

Vrchní strana je lehce krémová, kostřec, ocas, vrchní krovky ocasní a hrdlo bílé. Prsa jsou u samců světle fialová, u samic růžová. Břicho, spodní strana a boky bílé. Oči tmavě hnědé se světlým okružím. Zobák rohový, nohy masové, drápky světle rohové. Tato mutace je známa i u běloprsých ptáků, kde jsou bílá nejen prsa, ale i hlava a škraboška.

Lutino – tato mutace je jako žlutá vázaná na pohlaví, ale oči jsou červené.
Albino – stejná, jako bílá vázaná na pohlaví, ale oči červené.
Olivová mutace – ???

Ptáci žlutopasteloví nejsou mutací, jde o jedince zelené štěpitelné do žluté mutace na základě její neúplné dominance. Ptáci stříbrní jsou kombinací dvou mutací – jedné na somatických–tělních chromozómech (autozomální) a druhé na pohlavních–sex chromozómech (vázaná na pohlaví), jinak modré a žluté mutace.
Velkými písmeny jsou označeny somatické chromozómy, malými pak pohlavní chromozómy. Označení pohlavních chromozómů g a y u samců i samic nemá nic společného s obecným označením pohlavních chromozómů (yy u samců a yz u samic), pouze u samic je označen geneticky neaktivní chromozóm v souladu s obecným značením, tedy z. Běžně používané označení (yz) by kolidovalo s označením barvy a nebylo by jednoznačné, pro jakou barvu mají sex-chromozómy vlohy.

Tabulka různých variant křížení jednotlivých barevných mutací guld

text a foto: Michal Vít