Technologie chovu 23

Amadina Gouldové a její chov (23. část)

Technologie chovu amadin Gouldové

Výrazem technologie chovu jsou zde myšleny jednotlivé způsoby, postupy či metody chovu guld, které mají vést k jeho co největší efektivitě. Pokud ale čtenář očekává nějaký zaručený návod, bude zřejmě zklamán. Ten ani nemůže existovat, protože podmínky každého jednotlivého chovatele jsou pochopitelně různé. Navíc existence podobného návodu, i teoretická, by vzala chovu jeho kouzlo. Jediné, co je čtenáři nabídnuto, je shrnutí dosavadních poznatků, informací a snaha o jejich využití. Čím začneme?

Jak víme (mnohokrát se to opakovalo), v zeměpisných podmínkách výskytu amadin Gouldové existují dvě základní období charakterizovaná zásadními klimatickými rozdíly. Tyto periody nepřicházejí z čistého nebe, ale předchází je časový úsek, kdy ještě plně nenastává dané období cyklu, ale klimatické a ostatní vnější podmínky se již mění. Tato období si označíme, stejně jako v kapitole o výživě, jako přechodná. Jsou dvě. První je přechod z období biologického klidu do biologicky aktivní periody (reprodukce), nazveme jej tedy přechodem vzestupným (nároky ptáků stoupají, podobně jako možnosti jejich prostředí). Druhý přechod je z období reprodukce do klidové fáze ročního biologického cyklu. Nazveme jej přechodem sestupným (nároky ptáků postupně klesají, stejně jako možnosti jejich biotopu). Plyne z toho, že roční biologický cyklus má dvě hlavní periody a dvě mezidobí (přechody). V každé z hlavních period dochází k jiné kombinaci dostupnosti potravních zdrojů, klimatických podmínek a chování ptáků. Jaké jsou jednotlivé kombinace, si popíšeme podle jednotlivých úseků tohoto cyklu. Začneme u nejdůležitějšího, tedy periody biologického klidu (chovatelé říkají zazimování). Řada z nich považuje za zásadní pro úspěch v chovu reprodukční období. V tom se ale hluboce mýlí. Pro názornost zde uvedeme jeden příměr, na první pohled ne příliš logický, ale jak se později ukáže, celkem výstižný. V chovu je tomu podobně jako ve sportu, třeba v atletice. Mírou úspěchu je v atletice zisk nějakého titulu, medaile. Tak to vidí fanoušci a veřejnost. Tento úspěch (nebo neúspěch) je ale otázkou dlouhé přípravy, kterou již ona veřejnost nevidí, i když o úspěchu rozhodla. Proč srovnání právě s atletikou? Protože dobře připravený pták pro chovnou sezónu by měl, v přeneseném smyslu slova, vypadat jako atlet.

Období biologického klidu

Ve volné přírodě ptáci v tomto období přežívají z minimálního množství zdrojů a jsou vystaveni velkému tlaku prostředí. Dochází ke spotřebování zásob v organismu (hlavně tuků). Ptáci musí migrovat za zdroji potravy a vody, což vede k posílení svalové soustavy na úkor tukových rezerv. A zde se znovu dostáváme k našemu příměru - suchá, vytrénovaná postava, bez zbytečného tuku - podobně jako atlet. V této periodě dochází také k nejvyšším ztrátám (90 až 95 % mláďat, odchovaných v předchozím období). Většina druhů astrildovitých vytváří velká společenstva. Podobně, samozřejmě s vyjímkou uvedených úhynů, by se měl zachovat i chovatel. V této době umístit ptáky do skupin, nejlépe odděleně podle pohlaví. Podávat jednoduchou krmnou dávku, složenou hlavně ze suchých semen, občas menší množství zeleného krmiva, ovoce nebo zeleniny. Vaječnou směs dávkujeme jen minimálně - jedenkrát týdně, především proto, aby ji ptáci nezapomínali brát. Vitamíny, minerálie a aminokyseliny podáváme pouze v záchovné dávce, ale pravidelně, alespoň dvakrát týdně. Pouze vápník podáváme častěji (až čtyřikrát týdně). Podobné je tomu i s prostředím. V této periodě dosahují teploty v domovině ptáků vysokých denních hodnot, ale v noci výrazně klesají. Výrazně klesá i vlhkost prostředí. Délka světelného dne je stabilní, asi dvanáct hodin, ale intenzita slunečního záření je vyšší. Chovatel by měl také přistoupit ke změnám, které kopírují nebo lépe řečeno se přibližují, hodnotám v oblastech výskytu ptáků. Nejedná se ani tak o dodržení hodnot, jako o trend. Například u teploty nebudeme chtít dosáhnout hodnot obvyklých v Austrálii (až 40 °C přes den). Navíc známe vztah mezi teplotou a vlhkostí. Snížená vlhkost nám otevírá prostor k „rozumnějším“ hodnotám u teploty. Navíc vysoká teplota prostředí není zcela nezbytná. V tomto období jsou ptáci vystaveni velkému tlaku. Vysoké teploty jim umožňují šetřit zásobami energie, které by byli nuceni použít na udržení tělesného tepla. V klecích a voliérách chovatelů není tlak prostředí téměř žádný a tudíž nedochází ke zvýšenému výdeji energie. Není tedy nezbytně nutné udržovat v tomto období nijak vysokou teplotu, protože i při chudším krmení v době klidu mají ptáci dostatečný přísun energie pro regulaci své tělesné teploty. Lze také zachovat i výraznější rozdíl mezi teplotou ve dne a v noci. Vlhkost by měla být v tomto období také nižší, minimálně od 40 % r do 50 % r. Nižší hodnota nám umožňuje udržovat i nižší teplotu. Ta by měla být v průměru okolo 18 až 20 °C. Neměla by se ale dostávat dlouhodoběji pod zmíněných 18 °C. Noční teploty mohou poklesnout na 15 až 12 °C. Důležité ale je, aby délka světelného dne byla i v tomto období okolo dvanácti hodin. Toho může chovatel dosáhnout jak přisvícením (pokud toto období spadá do našich zimních měsíců), tak i zatemněním (pokud je v našich letních měsících). Intenzitu slunečního osvitu je možné docílit například použitím biozářivek.

Období vzestupného přechodu

Toto období je poměrně krátké (30 až 60 dnů). V zeměpisných polohách výskytu ptáků se již ohlašují deště, které rychle nabírají na intenzitě. Vyprahlá krajina také reaguje velmi rychle. Ptákům se otvírají zdroje potravy, začíná být dostatek vody. Denní teplota v tomto období mírně klesá, ale nedochází k tak velkým rozdílům mezi dnem a nocí (teplotním). Výrazně se zvyšuje vlhkost prostředí. Délka světelného dne zůstává téměř stabilní. Mírně se snižuje intenzita slunečního osvitu. Ptáci reagují na změnu vnějších podmínek také rychle. Rozpadají se větší společenstva a astrildovití přecházejí na párovou strategii. Chovatel by měl i zde reagovat podobně. Postupně by měl přejít na krmnou dávku s vyšším obsahem předklíčených semen, častěji podávat zelené krmivo, ovoce a zeleninu, zvyšujeme dávku vaječné směsi. V přechodném období (asi 4 týdny) dotujeme denně vitamíny a vápník (multivitaminový přípravek), alespoň jednou týdně aminokyseliny (pokud nejsou součástí multipreparátu) a alespoň dvakrát týdně minerálie (opět pokud nejsou součástí multipreparátu). Chovatel, který měl ptáky rozdělené podle pohlaví, nyní získává určitou výhodu, protože samičky může připravovat intenzivněji a déle než samce, kteří tuto přípravu nepotřebují tak intenzivní. Při osazování chovných klecí je vhodné o 5 až 7 dnů předsadit samičky, které tak mají možnost seznámit se s novým prostředím a zvyknout si na ně. Vzestupný přechod končí zasednutím párů na snůšku.

Období biologické aktivity (reprodukční, chovná sezóna)

V této periodě je v domovině amadin Gouldové maximum potravních zdrojů, další se ještě připravují (dozrávají). Teplota a vlhkost se stabilizují. Délka světelného dne je také celkem stabilní. Ještě mírně ubylo intenzity slunečního osvitu, ale vzhledem k zeměpisné šířce biotopů je jej dostatek. V klecích a voliérách došlo také (po pozvolnějším přechodu) ke stabilizaci prostředí. Denní teplotu udržujeme na 20 až 25 °C. Vlhkost by se měla pohybovat minimálně na 45 až 60 % r. To může být například v panelákovém bytě problém, během topné sezóny. Při zvýšené teplotě není ale mírně snížená vlhkost na závadu, nicméně by neměla klesnout pod uvedenou minimální hodnotu. Nižší vlhkost může mírně snižovat líhnivost, ale ve většině případů si ptáci poradí sami nebo můžeme snůšku občas pokropit. Hlídáme si při nižší vlhkosti prašnost (vzduchový filtr apod.). V době sezení na snůšce se v krmné dávce vrátíme do klidové periody a až před líhnutím (2 až 3 dny) rozšíříme krmnou dávku. V době krmení podáváme denně minimálně třikrát až čtyřikrá týdně multipreparát, jednou týdně aminokyseliny a čtyřikrát týdně vápník. Je nutné plně saturovat růstovou potřebu mláďat. Vaječnou směs nabízíme denně, stejně jako předklíčená semena. Vaječnou směs můžeme obohatit o některý typ směsi pro plodo nebo hmyzožravé ptáky, sušené dafnie nebo gamary apod. Cyklus se opakuje při jednotlivých hnízděních, ale při sezení na dalších snůškách již nemusíme omezovat krmnou dávku tak výrazně, zvláště, pokud jsou společně se znovu sedícími rodiči i odchovaná mláďata z předešlého hnízdění. Krmnou dávku rozšiřujeme opět před líhnutím. Odstavená mláďata krmíme širokou krmnou dávkou, jako při odchovu, až do jejich přepeření. Také u nich udržujeme vnější podmínky na hodnotách odpovídajících období reprodukce. Z pohledu chovatele toto období končí vylétnutím mláďat z posledního (maximálně třetího hnízda) a odebráním hnízdních možností.

Období sestupného přechodu

Toto období je delší, než-li přechod vzestupný. Mělo by trvat osm až deset týdnů. V domovině amadin Gouldové dochází v tomto meziobdobí k pozvolnému vysychání krajiny a tím k pomalému úbytku zdrojů potravy a vody. Postupně se mění i hodnoty ukazatelů vnějšího prostředí a přecházejí na hodnoty uvedené ve stádiu biologického klidu. Důležité je zde velmi volné tempo tohoto přechodu. Zvolna se snižuje vlhkost prostředí, zvyšuje se denní teplota a naopak dochází k větším výkyvům, díky snížení nočních teplot. Také se začíná zvyšovat intenzita slunečního osvitu. I zde zůstává délka světelného dne celkem nezměněna. Podobně by měl postupovat i chovatel. Zvolna snižujeme šíři potravních zdrojů, hlavně předklíčená semena a vaječnou směs. Postupujeme ale velmi zvolna, protože ptáci ještě potřebují přepeřit. Je to výrazná zátěž na jejich organismus. Proto i jednotlivé hodnoty mikroklima (teplota, vlhkost) regulujeme citlivě. Dotace vitamínů a minerálních látek ponecháme alespoň dva týdny v meziobdobí na stejné úrovni, jako v období biologické aktivity. Naopak častěji dotujeme aminokyseliny, především metionin (pokud není součástí multipreparátu). Aminokyseliny se sírou ve své molekule, ptáci potřebují k výměně peří (metionin, cystin, cystein). U chovných ptáků je lépe na začátku tohoto přechodu provést jejich rozdělení podle pohlaví a zařadit je do skupin. Jejich velikost je dána velikostí chovných boxů, které má chovatel k dispozici. Období sestupného přechodu končí přepeřením ptáků.
Seznámili jsme se s podobnostmi, které mají v chovu evokovat návaznost na původní prostředí amadin Gouldové. Z uvedeného vyplývá, že chovatel musí v řadě případů přizpůsobovat vnější prostředí. Je pouze otázkou, do jaké míry je toto přizpůsobení možné z pohledu stavebního, provozního a v neposlední řadě i ekonomického. Víme, že existuje několik možností chovu astrildovitých ptáků – technologií. Pokud chov realizujeme ve vnitřních prostorech, máme větší možnost ovlivňovat a přizpůsobovat prostředí potřebám chovu. Snad s vyjímkou vlhkosti a jejího udržení na přijatelné úrovni, to není ani složité. Když si znovu připomeneme předešlé řádky, zjistíme že délku světelného dne velmi jednoduše – zatemněním nebo přisvícením. Intenzitu slunečního osvitu snižujeme nebo zvyšujeme pomocí bio–zářivek (s celým slunečním spektrem). Teplotu je možné regulovat topením. Vlhkost je regulovatelná také, ale často na úkor kvality prostředí (při vyšší vlhkosti dochází ke zvýšenému výskytu plísní apod.). Prozatím vystačíme s konstatováním, že v uzavřeném prostoru tato regulace není tak složitá. Naopak při chovu a především odchovu v zahradních voliérách, bez uzavřeného prostoru, je regulace výrazně obtížnější a v mnoha případech prakticky nemožná. I když nám to bylo již před padesáti lety slibováno, dodnes bohužel neumíme poručit větru ani dešti. Při tomto způsobu chovu je tedy chovatel odkázán na přízeň nebo nepřízeň počasí, bez možnosti toto ovlivnit. Z tohoto pohledu vychází jako lepší varianta chov amadin Gouldové v uzavřeném prostoru, kde jsou ptáci navíc chráněni i před možností zavlečení některých chorob, včetně tolik obávané ptačí chřipky. Při tomto typu chovu má chovatel na výběr dvě alternativy. Odchovávat v našem letním nebo zimním období. Která z nich je ale lepší? Rozhodnutí je na každém chovateli a jeho možnostech. Zdá se, že alternativa zimních odchovů může být výhodnější i z ekonomického hlediska. V zimním období musíme ptákům přitápět tak jako tak. Rozdíl 2 až 4 °C není z pohledu spotřebovaného tepla světoborný. Navíc získáme poměrně dlouhý časový úsek, kdy na podzim nemusíme prakticky topit vůbec nebo jen velmi omezeně. Nyní by se chovatel měl stát na chvíli plánovačem. Chovná sezóna (včetně vzestupného přechodu) trvá asi šest měsíců. Pokud začneme s odchovem např. v říjnu, kdy bychom museli topit stejně, protože zde máme po letní sezóně ještě nepřepeřená mláďata. V chladnějším roce musíme přitápět i v září. Pokud touto dobou začínáme chovnou sezónu, přitápíme také, ale odůvodněně. Je to jedna z možných alternativ pro co možná nejefektivnější chov astrildovitých.

Pro větší názornost si uvedeme tabulku sledovaných faktorů a jejich vzájemné doplňování v jednotlivých periodách ročního cyklu.

Z výše uvedené tabulky získáváme přehled o souběhu jednotlivých faktorů, které mohou ovlivňovat úspěšnost chovu. Technologií chovu a odchovu guld je celá řada, celoroční chov v uzavřených místnostech, dělený chov v uzavřeném prostoru a zahradních voliérách. Nechceme zde propagovat jednotlivé chovné technologie. Nicméně podle našeho názoru je nejlepší technologií chov v klecích v uzavřeném prostoru po jednotlivých párech v době reprodukce. Je vhodnější, aby období biologické aktivity spadalo do našich podzimních a zimních měsíců (září – březen). V mimohnízdním období je možné ptáky umístit do zahradních voliér s chráněným (uzavřeným) prostorem, ve větších skupinách, rozdělené podle pohlaví. Tím se zamezí nechtěnému hnízdění, ptáci, hlavně samičky, si mohou lépe odpočinout a připravit se na novou chovnou sezónu. Finální rozhodnutí o technologii chovu je samozřejmě na chovateli.

Určování pohlaví

Ptáky již máme doma, podařil se nám i jejich odchov. Nyní budeme potřebovat zjistit pohlaví mláďat. To nemusí být tak těžké. Postačí při odstavu vytrhnout mláďatům dvě až tři pírka na prsou. Ta dorostou velmi rychle a my víme, zda se jedná o samce nebo samičku.

Kroužkování ptáků

Provádíme u mláďat na hnízdech uzavřenými kroužky evidenčními nebo barevnými. U dospělých jedinců nasazujeme orientační barevné kroužky (plastové, kovové), kterými si značíme například partnery v párech apod. Mláďata kroužkujeme ve stáří 7 až 10 dnů (nelze určit zcela obecně). Vhodnou dobou je čas, kdy se mladým ptákům otvírají oči. Řada chovatelů kroužkuje nerada, protože se tím zvyšuje možnost úrazu (zachycení kroužkem za pletivo, tenkou větvičku apod.). Pokud nechováme guldy na standard, není kroužkování bezpodmínečně nutné. Na druhou stranu je ale lepší, protože lze prokázat stáří ptáka a je vhodné i pro vedení evidence chovu. Záleží na každém chovateli, jak se rozhodne.

text a foto: Michal Vít