Příbuzenská plemenitba, Tvorba nového kmene

  Liniová plemenitba je nejvhodnější metoda čistokrevné plemenitby, která využívá příbuzenské plemenitby mezi jedinci, kteří se vykazují dědičnou ustáleností požadovaného znaku (nebo požadované vlastnosti). Snažíme se udržet příbuznost mezi zakladateli linie a jejich potomstvem v několika generacích. Výhodou této metody je možnost neustálé kontroly - vidíme jak se generace potomků stává vyrovnanou a vykazující znaky, o které nám jde. Je to ale práce na několik let. Linie obvykle trvá 4 - 6 generací. Na konci, pokud jsme dobře vybrali zakladatele a potom dobře vybírali pokračovatele, dosáhneme kvalitní, vyrovnané chovné linie. A tyto výsledné ptáky můžeme použít jako zakladatele pro novou linii. Samozřejmě jednotlivě. Důležité je to, že prvotní pár, tedy zakladatelé musíme mít v chovu po tři sezóny, takže použít jako zakladatele staršího kanára je dosti riskantní. Jednak je u staršího ptáka větší riziko úhynu a také možnost již zhoršené reprodukce vlivem stáří.

 Liniový chov trvá většinou 4 - 6 let. Zde jsme po 5 letech dosáhli několika odlišných kmenů.

 Vidíme zde i to, že ani v jednom případě zde nedošlo ke spárování samce se samicí, kteří by byli bratrem a sestrou ze stejné skupiny.

Odtud můžeme pokračovat celá leta v chovu v přímé linii bez zavedení jediného nového kusu do chovu.

Nesete obrovskou náročnost na místo, protože ne každý sestavený pár nám dá hned potomky a tak musíme mít i ptáky druhé v pořadí co se týče kvality a vytvářet z nich další páry, abychom mohli dále dosazovat odchovy do grafu, pokud nám "nejlepší jedinci" z každé skupiny nevyvedou potomky. Potom je tedy musí zastoupit ti "druzí nejlepší".

 Za pomoci příbuzenské plemenitby si můžeme vytvořit svůj vlastní typ ptáků a potažmo celý svůj chov.

 Zde je popsán způsob jak se liniová plemenitba provádí. Je na každém, aby si sám zvážil jestli ji zkusí ve svém chovu. Já osobně jsem ještě čistý liniový chov nepraktikoval. I když někdy se určitému procentu inbreedingu nevyhnu, ale pořád se snažím aby bylo procento v rozumné výši. A hlavně střízlivě hodnotím výsledky takovéhoto spojení a pokud místo pozitivního zlepšení přinese cokoliv negativního, okamžitě od toho ustupuji. To, že jsme při příbuzenském křížení odchovali špatné potomky, neznamená, že musejí jít rodiče z chovu. Stačí je přepárovat a problém se již nikdy nemusí opakovat. Ve svém chovu praktikuji jako hlavní nepříbuzenskou plemenitbu (outcrossing). Jedná se vzdálené, tedy nepříbuzné křížení. Jeho minimální rizika dělají metodu nepříbuzného křížení nejpouživanější obecně. Jak se říká, nikdy neříkej nikdy, možná se někdy pustím do vytvoření celé čisté linie. Třeba mě k tomu dožene to, že nemám kde shánět novou krev do mé stěžejní kombinace - černolící mramorové. Každému se tato kombinace líbí, každý by ji chtěl, ale kvalitní novou krev neseženete. Těch opravdu pár chovatelů, co se touto kombinací zabývá, má již něco ode mě a já něco od nich. Také je třeba znovu si připomenout jak je tato metoda náročná na místo. Pokud budeme pracovat i jen s jedinou linií, musíme mít k tomu dostatek prostor, tedy klecí. Než začneme tutu metodu zatracovat, měli bychom si uvědomit, že bez ní by jsme dnes neměli tolik mutací co známe. Při odchovu jedince v nové, neznámé mutaci je tento způsob chovu pro její udržení a rozšíření nutný a nevyhnutelný. Vezměme si, kolik je ras psů nebo koček. Všechny vznikly a ustálily se za pomocí příbuzenské plemenitby. Bez toho to prostě nejde. Ve volné přírodě dochází také k určitému procentu inbreedingu. Přece si ani ten největší odpůrce příbuzenské plemenitby nemůže myslet, že se v přírodě páří jen nepříbuzní jedinci. Je třeba uvědomit si, že inbreeding je do budoucna neodvratitelný i pro zvířata ve volné přírodě. Jak se postupně zmenšuje jejich životní prostor, snižují se jejich stavy, zmenšuje se genotypová rozmanitost a zvyšuje se procento inbreedingu. Nebo populace živočišných druhů izolovaných na určitém prostoru. Pokud by existovaly rodokmeny ke všem ptákům, asi bychom se divili jak jsou námi chovaní ptáci "nepříbuzní". At´se nám to líbí, či ne je to prostě fakt.

Jde o to, aby chovatel, který příbuzenskou plemenitbu používá, o ní něco věděl, aby měl vytyčený cíl, kterým se bude řídit. Použití neřízené příbuzenské plemenitby má vždy negativní dopad jak pro chovatele samotného (horší výsledky na výstavách), tak i pro jeho chovance. Kladů příbuzenské plemenitby by měli využívat chovatelé s jasným cílem a také s určitými znalostmi a zkušenostmi. Jen tak se naplní očekávání, které v tuto metodu chovatel vkládá. Ačkoliv to není ten pravý smysl, je úzká příbuzenská plemenitba velice přesným ukazatelem genetického zdraví šlechtěné populace.

Částečně převzato: https://zebricka-pestra-otakar-buldra.webnode.cz/news/liniovy-chov/