ROK CHOVATELE

Kdy začít chovnou sezónu? Na tuto otázku si musí chovatel odpovědět sám, protože každý z nás má jiné podmínky chovu a nejde paušalizovat začátek sezóny k určitému datu. Obecně vzato se tato doba odvíjí od délky světla, tepla a od kvality krmiva, což jsou stimuly, které vlastně dají do pohybu v ptačím mozku hypofýzu - podvěsek mozkový. Tato žláza s vnitřní sekrecí začne produkovat hormony, díky nimž se dostavuje rozmnožovací pud, který v období klidu "dříme". Toto je řečeno velmi zjednodušeně, protože tento pochod v ptačím těle je daleko složitější a dal by se přirovnat k chemické továrně.

Jak již bylo řečeno, existují jisté stimuly, které dají do pohybu hypofýzu a vyvstává zde otázka - KDY ZAČÍT? Je několik ukazatelů, kdy je ta pravá doba zahájit sezónu. Snad každý z nás má svou metodu, která je, nebo není dobrá a zpravidla vychází ze zkušeností získaných více - či méně stylem "pokus-omyl". Záleží na tom, jaký cit pro tuto lidskou zábavu dostal chovatel do "vínku od pána boha".

PŘÍPRAVA NA CHOVNOU SEZÓNU

V podzimních a zimních měsících si každý chovatel kanárů doplnil chovný materiál. Od špičkových chovatelů, s potřebným genetickým materiálem.

Příprava na chovnou sezónu se skládá z několika vymezených období. V první období se doporučuje mít samice od samců oddělené. Samce v jedné místnosti, samostatně v klíckách, které odpovídají velikostí chovným klíckám. Můžou být v té místnosti kde se bude uskutečňovat páření. V místnosti pomalu zvyšujeme teplotu na 15 – 18  stupňů Celsia. Děláme to proto, aby nenastalo nežádoucí přepeřování. Před přemístěním do takové místnosti každého jednotlivého kanára zkontrolujeme po zdravotní stránce. Dále zkontrolujeme zda nemá poškozené peří (zvlášť ocasní). Polámané nebo jinak poškozené vytrháme. Potom zkontrolujeme zobák a drápky. Jsou-li přerostlé, zastřihneme je na požadovanou velikost. Nakonec ještě zjistíme, zda nemají venkovní parazity rozfouknutím peří, čím zároveň zjistíme zda jsou tlustí nebo hubení a podle toho jim upravíme jídelníček. Tlusté kanáry můžeme nechat ve voliéře nebo ve větší proletovačce (asi 10 dnů) snížíme jim krmnou dávku, omezíme krmivo bohaté na tuky.

Samičky také překontrolujeme a přemístíme je do samostatné místnosti, do proletovaček. Teplotu v místnosti postupně upravíme na 5 – 10 stupňů Celsia . Takto rozdělené samce a samičky připravujeme v druhém období, které patří mezi to nerozhodující. Světelný režim upravíme na 16 hodin světla.

V druhém období se věnujeme pozorování projevům kanárů, zvlášť samic, při krmení. Důraz klademe na kontrolu trusu (pozor na průjmy). Do krmení přidáme semena bohatá na bílkoviny a na zvýšení pohlavní aktivity – lesknici, semenec (konopné semeno), nigr (max. 10% v poměru k ostatním semenům). Dvakrát týdně podáváme vaječnou mechanici, do které přidáme malé množství sójové moučky (tuto ale při krmení mláďat vynecháme). Nezapomeneme na naklíčené a zelené krmivo a minerální látky (písek, převařené vaječné skořápky, sépiovou kost), které nesmí nikdy chybět. Jídelní lístek můžeme čas od času obohatit o tvaroh, ovocem a mrkví. Když uvidíme, že samičky přeskakují z bydla na bydlo s kouskem papíru v zobáku (dali jsme ho na dno klece), je to pro nás znamení, že jsme se dostali do posledního třetího období.

V tomto třetím přípravném období samiček, které přenášejí kus papíru v zobáčku, tak tyto samičky odchytneme a přemístíme je chovných klícek nebo voliér. V nich máme připravená hnízda a materiál na jeho stavbu (seno, plsť, cupaninu nastříhanou na 2-3 cm dlouhou). Tyto prostory se nacházejí v místnosti, kde jsou umístěni samci.

Známe 4 metody chovu, z kterých má každá své přednosti a nedostatky. Záleží na chovateli pro kterou metodu se rozhodne.

Chov voliérový – jeho výhodou je, že je možné krmit celou chovnou skupinu, umístěnou ve voliéře najednou. Mladí kanáři po vylétnutí z hnízda jsou dobře vyvinutí. Nevýhodou je, že samičkám které již sedí na vejcích, nemůžeme omezit příjem vaječné míchanice, a tak u nich někdy dojde k přerušení hnízdění. Nemůžeme dále zamezit šarvátkám mezi samicemi a samci. Tento chov uplatňujeme hlavně když páříme jednoho samce s 2 – 3 samicemi.

Metoda střídavé plemenitby – sameček se v pravidelných intervalech vpouští k jednotlivým samičkám. Výhodou je, že potřebujeme méně samců (1 samec na 3 samice), ale také to, že na základě potomstva můžeme zjistit, zda je samec přenositelem pozitivních znaků, které sledujeme. Nevýhodou je to, že se samec nezúčastňuje na krmení mláďat. Tato metoda je náročná na nás chovatele při páření, zvlášť tehdy, když samička neprojevuje zájem o páření, nebo když je některá k samcovi agresivní.

Chov oddělený – při tomto způsobu chovu se umisťuje samec mezi dvě samičky. Připouští se právě k té, která právě projevuje zájem o páření. Při této samici ho necháme až do snesení třetího (čtvrtého) vajíčka. Výhoda této metody je v tom, že samce můžeme vpustit kdykoliv k jedné nebo druhé samici, to podle potřeby. Nevýhodou je, že se samec nepodílí na krmení mláďat.

Chov párový – při tomto způsobu chovu je samec i samice ve společné kleci, jako trvalý pár. Mladé krmí oba rodiče, samička se tolik nevyčerpává, což je nesporně výhoda. Nevýhodou je, že některý samec vyrušuje samičku na hnízdě, nebo je tak agresivní, že může rozbit i vajíčka. Takového samce je potřeba v době sezení samičky na vejcích oddělit. Vpustíme ho k samičce až po vylíhnutí mláďat, a to když jsou staré asi 5 dnů.

Po odchycení samiček zkontrolujeme jejich pohlavní zralost. Rozfoukneme jim peří na bříšku a zjistíme, zda má holé bříško a konec kloaky překrvený a zvětšený. Takto připravené samičky dáme do připraveného chovného zařízení. Samičky si za poměrně krátkou dobu upletou hnízdo. Jak uvidíme, že na zapískání samečka se samička přikrčuje k bidélku a hlásí se samečkovi, je to pro nás signál, že můžeme samečka vpustit k samičce. Nejlepší je pustit samečka k samičce večer, aby ráno při svítání došlo ke spáření. Nejlepší je, když máme samce od samic oddělené tak, aby na sebe navzájem neviděli (možno využít regálů na školu zpěvu). Nedochází proto ke vzájemnému vyrušování.

Když samička snese první vajíčko, končí období přípravy a páření, začíná období hnízdění a odchovu. Když se rozhodneme pro jiný chov než párový, samce od samičky po snesení třetího (čtvrtého) vajíčka oddělíme a přemístíme ho k jiné samičce.

Období hnízdění a odchovu – leden až červen je u většiny chovatelů kanárů období hnízdění a odchovu. Někteří chovatelé si naplánují chovnou sezónu dřív a prvé odchovy mají v druhé polovici prosince. Takový spěch se ale nemusí vyplatit. Ne nadarmo se povídá, že základem chovné sezóny je úspěšný odchov z prvního hnízdění. Tito kanáři jsou (z prvních hnízd) nejlepší co se týká kvality. Každý neúspěch v odchovu si v 90% případů zaviní chovatel sám. Proto je nutné hledat příčiny neúspěchu hlavně ve vlastní metodě chovu. Když příčiny zjistíme a odstraníme včas, dočkáme se očekávaných úspěchů. Častým chovatelským negativním jevem je nedočkavost, netrpělivost a unáhlenost. Počáteční neúspěchy však nesmí chovatele odradit.

Základem úspěšného chovu jsou dobré bydla. Jejich tloušťka musí být taková, aby se samička na nich dobře udržela a nesmekala se. Mají být dostatečně hrubá, také, aby je samička svými prsty dobře objala. Zároveň musí být dobře upevněné, aby se nepohybovaly ani nepřetáčela. Když toto nedodržíme, vystavujeme se nebezpečí, že ve snůšce bude hodně neoplodněných vajíček.

Součástí dobrého hnízdění jsou dobré, dostatečně hluboká hnízda. Z mělkých hnízd hrozí vypadávání vajíček když samička hnízdo opouští. Prvé úspěšné hnízdění je velmi důležité. Jedinci z prvého hnízdění jsou nejkvalitnější a nejsilnější. Každý další odchov se prvému málokdy vyrovná. Samička snese vajíčko a pak každý další den, a to v ranních hodinách, v počtu 4 – 6 vajíček. To po každém snesení vajíčka odebereme a dáme místo něho podkladek. Odebraná vajíčka ukládáme do připravené krabičky naplněné nejlépe řepkou olejnatou, a to tupým koncem nahoru, a to tak, aby byla skoro zakrytá. Odebíráme je až po dobu snesení čtvrtého vajíčka. Večer je všechna vrátíme zpět do hnízda. Samička většinou hned zasedne a začne je zahřívat. Toto nám zaručuje, že se nám mláďata vylíhnou najednou v jeden den. Zásadou je, abychom do hnízda vložili čistá vajíčka. To znamená, jsou-li znečištěná, očistíme je vlhkou vatou nebo hadříkem. Pak se nám budou mláďata líhnout za 14 dnů v ranních hodinách. Samička přeruší dobu sezení pouze na dobu potřebnou k nasycení, napití a vyprázdnění.

Kalendáře zpravidla začínají měsícem lednem, ale naše chovná sezóno, respektive chovná sezóna pro zpěvné kanáry, začíná měsícem březnem.       Na změnu intenzity slunečního záření reaguje v jarních měsících vše živé, tedy i zpěvní kanáři. Proto v tomto měsíci začínáme s přípravou na nastávající chovnou sezónu. V této době máme již vytypované samičky do chovu. jejich výběr je jejich kondice. To znamená, jak samičky přečkaly zimu, jak jsou přepeřené, čilé, jaký je jejich zdravotní stav. Důležitý je jejich dědičný základ.     Samičky přeneseme z voliéry či chladného proletu do společné klece, která je umístěna v místnosti s teplotou okolo 200 C. V kleci zůstávají samičky asi čtrnáct dnů. Přikrmujeme je naklíčenou řepkou a vaječnou míchanicí, aby si doplnily zásoby vitamínů. Velmi důležitý je vitamín E, jenž je obsažený právě v naklíčené řepce a podporuje chuť k páření.

  • Jak postupovat při nakličování řepky a prosa. Metoda se nazývá po jejím tvůrci panu Fleischerovi.

Postup: do půllitrové sklenice, tak zvané masovky, nasypu do poloviny klíčivou řepku a zaliji studenou vodou přímo z vodovodu (řepka po nabobtnání zvýší svůj obsah o 100 %). Přiklopím skleněným víčkem bez gumičky, aby nevznikl podklad a nechám asi 6 hodin v pokojové teplotě máčet. Po 6 až 7 hodinách, ne déle, obsah sklenice vyliji do cedníku z umělé hmoty a důkladně pod tekoucí studenou vodou propláchnu. Poté obsah vody z cedníku vyklepu. Protože je řepka v cedníku ještě přiliž mokrá, položím cedník s řepkou na krátký čas na přeloženou utěrku, která si zbytek vody z cedníku ještě vytáhne. Poté vyliji vodu ze sklenice a tuto utěrkou do sucha vytřu. Do takto suché sklenice vysypu řepku z cedníku a přiklopím opět skleněným víčkem bez gumičky. Sklenici s řepkou pak postavím na nějaké místo v bytě, kde nebude překážet, a po 24 hodinách začnu krmit, protože v té době má řepka již asi 1 mm klíček. Naklíčená řepka je čistá, suchá, ale co je důležité, je naprosto suchá, protože zbytek vody je spotřebován klíčením. Obsah sklenice voní po hořčici. Takto naklíčená řepka se dá zkrmovat velmi dlouho a pokud zabráníme fotosyntéze například v chladničce, naklíčená řepka neztrácí na kvalitě.. Proso vzhledem k k obalu klíčí o něco déle než řepka, ale dobré klíčivé proso má po 48 hodinách také 1 mm klíček. Protože naklíčenou řepkou krmíme celou chovnou sezónu, postupně denně zakládám nové sklenice tak, aby dobře naklíčené řepky bylo vždy dostatek. Kdo má spotřebu větší, nedávejte řepku do vysokých sklenic, není vhodné zvyšovat sloupec řepky ve sklenici více než 10 cm. Řepka se vysokém sloupci dusí, klíčí nestejnoměrně nebo neklíčí vůbec. Tato metoda má tolik výhod, že se prakticky chválí sama a jsem si jist, že ji chovatelé ocení. Neprodlužujte však dobu máčení, utopená řepka špatně klíčí a je stále velmi mokrá. I teplá voda k máčení brzdí klíčení Závěrem bych chtěl říci chovatelům zpěvných kanárů, že naklíčenou řepkou, jak jsem již uvedl, krmím celou chovnou sezón. To znamená od zahekování až do umístění kanárů do voliéry. Pro vysoký obsah vitamínu E, který podporuje plození, nedoporučuji krmit chovné samičky v proletu (pozdě přepeřují) a mladé samce ve škole (jsou brzy za kopcem).  

            Pro reprodukci je nezbytná i živočišná bílkovina obsažená ve vaječné míchanici. Tuto míchanici můžeme nastavit i jemně nakrájenými kopřivami, popřípadě řebříčkem, abychom samičkám dodali dostatek stopových prvků.

            Denně kanáry kontrolujeme a snažíme se předejít všemu, co by nás mohlo překvapit. Samičky se navzájem „hecují“ a když zapískáme, můžeme pozorovat, že některé již projevují zájem o páření. Pokud nejsou samičky příliš tlusté, trvá tato příprava čtrnáct dnů až tři týdny. Před umístěním samiček do „hekovek“ , jim neopomeneme (ale i samečkům) sestřihnout drápky, aby nedošlo k poškození vajíček. 

            Odstraníme všechna ulomená brčka v ocase, popřípadě ještě odstraníme všechna pírka kolem kloak, a to z důvodu lepšího spojení. Samičky do páření nenutíme. Do „hekovek“ umístíme hnízda s dostatkem cupaniny a sledujeme, kdy se samička sama projeví. Pokud „děláme“ zpěvné kanáry podle biorytmu, je to snadné, protože zpravidla první až druhý den v biorytmu začíná samička se stavbou hnízda a má zájem o páření. Pokud nemá samečka, který samičce hnízdo nebourá a samičku, jež se nechce jen pářit ne hnízdě, ponecháme hnízdo v „hekovce“. V opačném případě hnízdo po dobu páření z „hekovky“ vyndáme.

Prvním projevem přicházejícího toku je ohnivější zpěv samečků, kteří se honí mezi sebou a zpívají nebo zpívajíce pronásledují samičky. Samičky začínají trhat papír nebo nosí vytržená pírka a pokoušejí se o stavbu hnízda. To ale ještě není ta pravá chvíle pro začátek hnízdění.Takto reagují samičky i samečkové při oteplení nebo při slunečních dnech i v zimním období. V tomto období "zpěvu" je třeba začít podávat vaječnou míchanici a je jedno, zda bude klasická nebo průmyslově vyrobená. Tato zněna v krmení má ale jedno společné - krmivo musí být kvalitní.

Je známá věc, že samečci ve srovnání se samičkami potřebují delší dobu na to, aby se dostali do toku. Dalším velice důležitým aspektem úspěchu v chovu je podávání vápníku a je opět jedno, zda je ve formě sépiové kosti, skořápek z vajíček nebo nějakého "moderního" přípravku. Pokud i tuto podmínku máme splněnu, zbývá jen "zaměnit" suché zrniny za naklíčené - pokud to chovatel praktikuje. Pokud ne, krmí své svěřence stejnou "kanáří" směsí jako předtím. Tato technologie chovu je sice rychlejší a jednodušší, avšak podávání naklíčeného krmiva přináší své nesporné výhody. Představuje pro ptáky výrazný přísun vitamínů a naklíčené krmivo je také mnohem lépe stravitelné.

Dále provádíme přesné záznamy všeho, co souvisí s chovem. To znamená sestavení chovných  párů, čísla kroužků samců a samic, data snůšek, počty vajec v jednotlivých hnízdech, zasednutí, líhnutí, počty mladých v hnízdech. Poznatky si zapisujeme, každou chvilku pečlivě zaznamenáváme. Záznamy jsou ještě po letech dobrými pomocníky při našem snažení o kvalitní chov zpěvných kanárů.

Připraví si párovnice tak, že jsou čisté a je již provedena dezinfekce všeho zařízení. K desinfekci klecí používám přípravek ARPALIT SPRAY 5%, který je vhodný na zařízení, nikoliv však na ptáky. Na ty se může použít jedině 1%.

Pokud jsme splnili tyto první úkoly, můžeme přemístit samičky do chovného regálu. Patrně je lepší dávat samičky do chovného zařízení dříve, protože si v klíckách zvyknou a jsou klidnější a obeznámenější s novým prostředím. Chovatel se však může rozhodnout, že nejdříve do chovného zařízení dá samečky. Oba dva tyto způsoby jsou možné a já osobně v tom nevidím žádný podstatný rozdíl, ale je pravdou, že každý z těchto způsobů má výhody i nevýhody, které ale musí posoudit každý sám na základě svých možností a hlavně znalostí svých svěřenců. Přesunem do nového zařízení se rozmnožovací pudy obou pohlaví trochu zbrzdí, což nemá žádný negativní vliv na další průběh přicházející sezóny. Jsem si jistý, že během týdne se situace vrátí do stejného stavu. Samečci opět začnou ohnivě zpívat a pochopitelně to nenechá samičky klidné. Ty začnou trhat papír ze dna klícek nebo tahat pírka, popřípadě jiný materiál, který jim chovatel nabídne. Bylo by dobré v této fázi ještě nedávat kanárům hnízda, protože ta jsou ponejvíce umístěna výše než bidla v kleci a tím vlastně dáváme kanárům možnost na nich spát. Jakmile si na toto zvyknou, bude nás jejich nocování a trousení do hnízda jen rozčilovat. Je lepší chvíli vydržet a už vůbec není třeba spěchat s umístěním hnízd při prvním páření, poněvadž v tu dobu máme ještě téměř dva týdny do snesení prvního vajíčka.

Dalším stádiem je stavba hnízda. Připraví si hnízda, která jsou buď plastová a vyplněná plstěnou vložkou nebo drátěná; také hnízda na zavěšení z boční strany klece. Nevýhodnější jsou hnízda na zavěšování zpředu do otvoru klece, výhodu mají tu, že má chovatel snadnější kontrolu hnízdění. Nejvýhodnější jsou párovnice dlouhé asi 40 cm, 30 cm vysoké a 30 cm široké s otvory pro hnízda o se dvěma bidélky umístěnými v přiměřené výšce, aby se kanár mohl pohodlně pářit. Samozřejmostí je mít v kleci zavěšenou sépiovou kost, rozdrcené převařené vaječné skořápky a minerální písek. Neméně důležitá je každodenní výměna čisté vody. Aby kanáři jak samci tak samičky byli v kondici, zvětší se jim dávky ovsa, nigru, lesknice a slabším se přidá trochu semence. Tučnějším kanárům kromě řepky přidáme lesknici a doplňujeme ji zeleným krmivem, jablkem a mrkví. Při minimální teplotě 18 stupňů °C v místnosti dáváme všem kanárům slabší vaječnou směs (vajíčko natvrdo, strouhanka nejlépe ze starých rohlíků, trochu syrové mrkve, špetku Roboranu).  V tomto období se podle mě dopouštějí chovatelé nejvíce chyb. Za prvé neposkytnou ptákům na stavbu hnízd dostatek materiálu a za druhé tento materiál nemusí odpovídat potřebám samičky. Takto vznikají problémy typu: nepostavila dobře hnízdo, rozmačkala vajíčka, snášela vajíčka po zemi. Prostě zde se neprávem "odsuzují" kanářice, ale na vině je jen a jen chovatel. Tyto věci jsou dány pudově a takto "ošizená" samička si neví rady. Vzhledem k tomu, že je "naprogramovaná" a nemůže najít na stavbu svého hnízda vhodný materiál, chvíli se tuto činnost snaží provádět, ale pokud není schopna postavit kvalitní hnízdo do 3 dnů, přejde k další fázi hnízdění a už ji nikdo nedonutí, aby se vrátila k činnosti, kterou musela "odflinknout". A zde se opět tvrdí, že samička je špatná a podobně.

V tomto období se mění postava a držení těla samičky. Váhou vyvíjejících se vajíček v jejím těle je ovlivněn její "přičapnutější" postoj. Pokud musí chovatel takovou samičku odchytit, jistě si všimne jejího holého hrudníku a zvětšeného holého břicha (hnízdní nažina). Proto se s ní musí manipulovat obezřetně, aby nebyla poškozena vajíčka v jejím těle. Nyní opět nastává "hodina pravdy". Pokud se kanáři dostatečně mohli zásobit vápníkem, je zbytečná obava, že budeme mít "neovápněná" vajíčka. Horší situace nastane, pokud samička snáší vajíčka jen v blance. Takovéto hnízdění nedopadne dobře, avšak ani v tomto případě nenesou vinu kanářice.

Samičku do páru pozná chovatel, když ji rozfoukne peří na bříšku a vidí, že je holé, prodloužené a u konečníku zapálené. Sameček by měl být dobrý zpěvák, bříško má mít čisté bez jakékoliv skvrny. Má mít řádně vyvinutý "špunt". Asi po dvou až třech dnech takto připravená samička začne stavět hnízdo. Chovatel jí musí dát vše potřebné ke stavbě hnízda. Když samička slyší samečka a začne se nám prohýbat, vpustíme k samičce samce. Po odpáření ho dáme nazpět do zpěvní klícky, abychom jej mohli použít na další samičky. Za jeden den může odpářit i tři samičky. Toto opakujeme každý den tak dlouho, až nám samička snese první vajíčko.   Za 5-7 dní od prvého páření se objeví v hnízdě první vajíčko. Samičky snášejí mezi 5. a 8. hodinou ranní. Je dokázáno, že jedno pořádné zapáření stačí pro oplození všech vajíček. Někteří chovatelé nechávají samečka u samičky tak dlouho, až zasedne na všechny vajíčka. Pravidelně snáší 1 až 6 vajíček, každý den jedno. Po snesení je chovatel odebírá, nahrazuje podkladky a všechna pak nasadí před snesením čtvrtého vajíčka nebo pátého, aby se mláďata líhla ve stejný den najednou. Poslední vajíčko má jinou barvu a samička nám již po třetím vajíčku zasedne.

Pokud se podařilo a kanářice snesla do svého hnízda první vajíčko. Abychom samičku neodradili, musíme jí dát do hnízda podkladek. Odběry nových vajíček děláme do třetího sneseného vajíčka. V předvečer snesení 4. vajíčka (nejlépe kolem 19 hodiny) vrátíme všechna vajíčka do hnízda. Všechna snesená vajíčka se začnou vyvíjet asi po 8 hodinách stálého zahřívání, proto není na místě obava, že se něco stane, když vajíčko odebereme až po příchodu z práce. Horší situace nastane u chovatele, který má ještě zastávku v hospůdce! Odebíraná vajíčka dáváme špičkou dolů do nějakého zrní, nejlépe do řepky, která je drobná a relativně měkká. Odebírat vajíčka je velmi důležitou činností, protože mezi 1. - 4. vajíčkem je velký časový interval a poslední vylíhlé mládě nemá šanci vzdorovat starším sourozencům a většinou zahyne. Opět je zde záminka osočovat špatnou samičku!

V tomto období je třeba nějak "zaměstnat" samečka, který, pokud je více temperamentnější, by měl svůj temperament věnoval nikoli hnízdu, ale jiné činnosti. Pokud si na toto nevzpomeneme, může se stát, že nám sameček vybere všechen materiál z hnízda, i když na něm samička sedí, a ta vlastně zůstane jen na holém hnízdě. Opět záminka, že kanáři nebo alespoň sameček je špatný. Jiná situace nastává, pokud chovatel "nechová klasicky", tj. nechová kanáry po celou dobu pospolu. V tom případě takové nebezpečí nehrozí.

Kanár jako druh sedí na vajíčkách 13 dnů a 14 den se vylíhnou mláďata pokrytá chmýřím a již v tomto momentě lze poznat, zda budou světlí nebo tmaví. Traduje se, že kritickým obdobím je 7. den od vylíhnutí. Je to pravda, ale opět je zde lidský faktor, protože 13 dnů je doba inkubace a připočteme-li 7 od vylíhnutí, výsledek je 20 dnů a to je doba, kdy jde samička opět do snůšky a nedá tedy velkou námahu zjistit, proč tomu tak je. Odpověď je jasná, chovatel nedával pozor, krmil pořád stejnou krmnou dávkou a zapomněl na vysazení vaječného krmiva během sezení samičky. Mláďata se vylíhla, samička s pomocí samečka krmí všechna mláďata a je všechno v pořádku. To je ten správný scénář chovu, ale stává se i, že sameček vyhodí mláďata z hnízda, nebo samička sedí a nechce krmit mláďata atd. Tyto věci se dají jen těžko a jednoduše zdůvodnit, ale jedno vím jistě. Chybu udělal chovatel, nikoliv kanáři!

           Po 5 - 6 dnech sezení se již poznají oplodněná vajíčka. Mají tmavou barvu a jsou v hnízdě tupým koncem nahoru, čistá leží naplocho a jsou světlá a lesklá. Čistá odstraňuji, ale pokud je jich více, nechávám je do počtu 4 vajec, což je optimální počet pro dobré sezení. Celou dobu sezení mají kanářice možnost se koupat. Je to dobré hlavně poslední dny před líhnutím, kdy samička navlhčí vajíčka, která se zapaří, a mláďata se tudíž snáze vyklubou.  Velmi důležité je pak jí dávat slabou míchanici po celou dobu při sezení na vajíčkách. V kleci by měla být vždy sépiová kost, nebo stará omítka, také i roztlučené převařené slepičí skořápky. Samičku sledujeme po dobu hnízdění jak často převrací zobáčkem vajíčka, aby všechna byla stejnoměrně zahřívaná. Samička sedí na vajíčkách 13 dnů a 14. den se již líhnou. Asi den před líhnutím dá chovatel samičce možnost se vykoupat, neboť vlhké teplo je důležitější pro snadnější prasknutí skořápky vajíček. Můžeme také jemně postříkat vajíčka vlažnou vodou. Také den před líhnutím dáváme již vaječnou směs bez mrkve.

Vylíhlá zdravá mláďata jsou sytě růžová s chmýřím na hlavě a zádech; v hnízdě tvoří klubíčko. Bledá nebo žlutá mláďata leží v hnízdě rozházená. Samička je sama pozná, že nejsou zdravá a mláďata nekrmí a pak zahynou. Je chybou, aby chovatel těmto mláďatům pomáhal. Zdravá mláďata jsou vždy následující dny pěkně nakrmená. Kontrolu hnízda udělá chovatel, když samička z hnízda odskočí ke krmení. Samičce již dáváme silnější míchanici. Může se dát ráno řepka, odpoledne míchanice. Také vaječnou směs, misku vyčistíme při výměně nové. V prvních dnech sezobává samička výkaly svých mláďat. Jakmile nechává trus na okraji hnízda, je nejvhodnější doba okroužkování mláďat, které se provádí kolem 5. až 7. dne stáří. Chovatel navlékne kroužek na pravou nohu na přední tři prsty a přetáhne je přes kloub a zadní prst, který pak vrátí do původní polohy. Navléknuté kroužky zapíše do plemenné knihy.Tato doba je individuální podle plemene a krmení rodičů. I zde se objevují problémy. Samička vyhodí kroužky i s mláďaty ven z hnízda, je vedena pudem odstranit z hnízda "trus". Zpravidla je opět příčinou chovatel, který neumožnil samičce postavit natolik kvalitní hnízdo, aby se mláďata svými prsty v něm udržela a odolala takto "pořádkumilovné" samičce. Někdy stačí u takové samičky kroužkovat na poslední chvíli, to je stav, kdy se kroužek velmi obtížně natahuje. Pozor ale na poškození prstů mláďat!  Po nakroužkování, tak asi za dvě hodiny, zjistí chovatel zda náhodou samička mláďata s kroužky nevyhodila z hnízda. Pak znovu provádíme kontrolu navečer při setmění. Stává se někdy, že nám celé hnízdo vyhodí o pak bývá někdy pozdě, protože jsou mláďata prochladnutá a nejeví známky života. Dobře živená mláďata jsou již ve 14. dnech téměř opeřená. Mezi 18.-21. dnem opouštějí hnízdo. Mláďata odstavujeme podle toho, jak samička projevuje zralost k druhému párování. Chovatel neudělá chybu, když patnáctý den věku mláďat dá do klece nové druhé hnízdo. Přidá cupaninu, aby samička neškubala mláďata a připustí samce. Musíme dát pozor, aby samec mláďata nekloval. Nejlépe je mláďata odebrat z hekovky ven a samičku odpářit o pak je znovu vrátit zpět k samičce. Někdy se nám samička ještě nechce pářit. Proto musíme sledovat její chování. Někdy stačí jedno odpáření a samička má zase elán ke krmení mláďat. Po odpáření samičky snáší první vajíčko asi za 5 až 6 dnů; mláďata mají v tu dobu již 22 až 23 dnů a jsou někdy schopna odstavení. Já nechávám mláďata až do snesení třetího vajíčko. Čím delší dobu jsou u samičky, tím dřív se naučí zobat vaječnou směs. Mláďata chovatel odstavuje do klece s jedním nebo dvěma bidélky. Bidélka umístíme co nejníže ode dna. Do misky dáme syrovou řepku a do druhé naklíčenou nebo také vařenou řepku. Do další misky dáváme třikrát denně vaječnou směs - vždy čerstvou (pozor na průjmy). Také nádobu s odstavenou vodou. Asi v dospívání 28. až 30. dne jsou již schopna přijímat veškerou potravu.

Kvalitu krmení rodičovského páru poznáme podle tukových pecínků v okolí ocásku na každém mláděti v hnízdě. Pokud krmení není kvalitní, mláďata tyto pecínky nemají nebo velmi rychle o ně přicházejí - mnohdy se dá mluvit jen o hodinách. Kolem 20.dne stáří mláďat, jak již bylo psáno, se samičky chystají na další hnízdo, avšak mláďata jsou ještě ve hnízdě. Citlivý chovatel tuto dobu sám pozná, protože sameček začal být aktivnější a jeho zpěv je sytější. V tuto dobu nastávají další problémy typu, kanářice oškubala mláďata dohola, nebo nasnášela vajíčka mezi mláďata a sedí na všem. I v tomto případě může jít o lidský faktor. Jak to tedy udělat, aby se vylétlá mláďata nedostala do nového hnízda a svým trusem nepoškodila vajíčka z druhého hnízdění? Navrhoval bych odstavit takováto mláďata i se samcem do odstavek. Toto řešení má několik výhod. Jednak již zmíněné znečištění hnízda nehrozí, jednak si sameček, pokud odchovával tato mláďata spolu se samičkou, uvědomuje vůči nim "vyživovací" povinnosti a není se třeba obávat, že odchov skončí nezdarem. Tento přirozený způsob plemenitby považuji za maximálně výhodný, protože vychází z etologie daného druhu a tím pochopitelně pomocí "vtištění" je "funkce" samečka v tomto svazku jasná. Jistě, že chovatelé se mnou nemusí souhlasit a půjde nepochybně o dosti chovatelů, kteří mají jiné zkušenosti v chovu. Ale já jsem hluboce přesvědčen, že je to ten nejpřirozenější způsob plemenitby a ten nejlepší, jaký může chovatel provozovat.

Odstavení mladých kanárů - kdy je nejvhodnější odstavovat mláďata kanárů? Ze zkušenosti víme, že samička chce jít do dalšího heku při mladých v jejich stáří 15 - 17 dní, kdy jsou již značně opeřená. Proto ji dáme do klece nové hnízdo, cupaninu, aby mohla stavět hnízdo a připustíme samce, protože samička se již opět začíná párovat na další hnízdění. Když jej nedostane, použije jako materiál peří mláďat a celé je oškube.Obvykle 21. den snese samička opět první vajíčko. Mláďata od tohoto dne už pravidelně vyskakují z hnízda (jsou-li zdravá a vyspělá). Stává se také, a to je výhoda, když sameček sám začne mláďata krmit. V tom případě máme odstavení mladých usnadněno. Jinak ponecháváme mláďata až do dne, kdy samička začne opět sedět, to je do 25. - 26. dne. Do té doby se také mláďata naučí alespoň částečně zobat. Musíme je však oddělit, aby nerušila samičku, případně aby nepoškodila vajíčka svým žebráním u samičky o potravu. Podle zkušeností můžeme směle mláďata oddělit, jestliže se jím brka v ocásku rozdělují do vidličky. V takovém případě jsou již schopná samostatně se živit. Před odstavením mladých se mohou vyskytnout situace, kdy musíme mláďata odstavit dříve, než jsme předpokládali. Často se stane, že samička (ať z jakýchkoliv důvodů) začne oškubávat mláďata a peří nosí do nového hnízda, nebo z nedozralého brku vysává krev. Pak jsou mláďata oškubaná jak odrané husy a je nebezpečí úhynu. V takovém případě je nejlepší odstavit ihned mláďata, nebo -  a to je i vhodné - uzavřít je v hnízdě a samička je pak krmí mezi dráty a nemá možnost je trhat. Jindy se stane, že samička začne snášet vajíčka již 16. den, takže 21. den již opět sedí. V obou těchto případech jsme nuceni mláďata odstavit předčasně, kdy se ještě nenaučila zobat a samostatně se živit. A to nám pak dá dosti práce v odstavovačce.

V té době mladí kanáři již sami požírají vaječnou míchanici a máčenou nebo klíčenou řepku. Pokud je některé mládě slabé, a ještě to tedy samo nezvládne, můžeme přidat samce, který byl s nimi v kleci u samičky a ten je dokrmí. Po přečtení tohoto článku jistě každý pochopil, proč je dobré nespěchat s odchovem v raných měsících a raději počkat a jít s přírodou.

Měsíc duben je doba, kdy již každý chovatel zpěvných kanárů začíná s párováním, někdy i ve voliérách.

U mláďat odstavených od samičky sledujeme každý den jejich počínání. Pokud je snad některý ještě slabý, dáme jej na chvíli k samičce, a ta jej nakrmí. Abychom zamezili rozbití nových vajíček, na kterých nám samička sedí, dáváme mládě do košíčku a zavěsíme ho na klec. Samička si najde chvíli a mládě nakrmí. Toto provedeme během dne minimálně dvakrát. Nenakrmené mládě poznáme podle volání na matku. Někdy bývá také praxe, že máme výborného samečka, který mláďatům neublíží a provádí dokrmování. Odstavovačka je klec asi tak velká jako párovnice. Bidélka jsou nízko u dna. Krmení pro mladé denně měníme a denně myjeme jejich nádoby. Musíme dodržovat jejich čistotu, aby zdravotní stav mláďat byl nejlepší. Míchanice pro samičky musí být čistá a musí obsahovat větší procento moučných semen (loupaný oves, lesknice). Samičky s mladými krmíme nejméně dvakrát denně. Protože je vaječná míchanice krmivem nejen vydatným, ale i tíže stravitelným, občas dochází u dobře krmivých samiček k překrmení mláďat (ucpání) a tím i někdy k úhynu. Proto souběžně s vajíčkem krmíme ještě naklíčenou řepkou, a to již od prvních dnů. Toto krmivo se velmi dobře osvědčilo a navíc ještě ušetříme za drahá vejce. V současné době jsou na trhu velmi kvalitní sušené vaječné směsi belgické firmy „ORLUX“. Pokud se ptáci na toto krmivo naučí, velmi rády ho berou. Také vodu k pití a ke koupání 2x denně měníme a dbáme na čistotu v hekovkách. Po týdnu jim dáme také jednu misku s ovesnými vločkami, aby se mláďata naučila zobat a olupovat zrní. Někteří chovatelé dávají mláďatům mletou řepku. Proč dáváme řepku? Je to jedna z důležitých semen pro kanáry. Je to základ krmiva. Někteří toto krmivo podceňují a mladým ho vůbec nenabídnou, a to je velká chyba. Řepka obsahuje veškeré živiny potřebné pro vývoj růstu kanára. Obsahuje olej, velmi důležité bílkoviny, uhlík a soli. Kanár se nikdy řepkou nepřejí. Řepka zabraňuje zácpě, proto má být stále v krmítku. Na řepku zvykáme kanáry od mládí a pak ji rádi zobají. Kanáry navyklé na řepku může chovatel snadněji usměrňovat ve zpěvu s dalším krmením.

Mláďata řádně opeřená, na hlavě bez chmýří a které dobře olupují řepku, může dát chovatel již do proletovačky. Proletovačka je nejlepší délkou 1 metru, 50 cm široká a 60 cm vysoká. Do ní umístíme asi 25 mláďat. Ještě lepší je mít dvě proletovačky, do jedné umístit samečky a do druhé dát samičky. Bidélka mají být od drátu aspoň 10 cm, aby si kanáři neodřeli ocasy. Proletovačky přeplněné kanáry nám vývin kanárů zpomalí. Kanáři se mezi sebou hašteří, škubou a hádají se o krmivo. Slabší vždy na to doplatí. Zpočátku dává chovatel mláďatům v proletu kromě řepky třikrát slabší vaječnou směs a trochu míchanice. Vaječnou směs vždy večer odebereme. I zbytky na dně se mají likvidovat, aby nám kanáři neonemocněli průjmy. Nejlépe je dát na dno papír a ten denně vyměnit. Chovatel nesmí zapomínat také na říční čistý písek a sepii. V proletu podává také již zeleninu - jako strouhanou mrkev, špenát, jitrocel a listy pampelišky, vše přispívá ke zdraví kanárů. Kdo má možnost, může po určitém čase kanáry dát do voliér, kde nám kanáři zesílí o zmohutni. i tam dáváme kanárům řepku, míchanici a hlavně zelené krmivo. Samičky dáváme zvlášť, pokud máme tuto možnost a dáváme jim rovněž dostatek krmiva všeho druhu i zeleného. V chladnu pak přidáme také slaninu (špek), jablíčka, mrkev a také semenec nebo slunečnici. Staráme se o samičky tak, aby nám udělali radost na jaře při líhnutí mladých kanárů. Totiž, to je základ, jak si samičky připravíme na novou sezónu. I při koupi nového materiálu by si je měl chovatel opatřit minimálně v listopadu nebo v prosinci, protože si je sám musí navyknout na vlastní režim.

Jeden z hlavních úkolů chovu kanára je sledovat vývoj zpěvu ve voliéře a je nejlepší si vždy minimálně na půl hodiny sednout před voliérou a sledovat jejich zpěv. Kanára, který nám přednáší špatný zpěv odstraníme od ostatních, jelikož nám může pokazit zpěv u kanárů v celé voliéře. Podle zpěvu krmíme mladé samečky. Také sledujeme samičky, zda se nám u nich neobjeví nějaký sameček. Toho pak přemístíme mezi ostatní samce. Pokud má chovatel nějakého dobrého samce s hlavními túrami jako dutá role, basová role, dutozvonky a píšťaly může toho umístit k mladým. Než ho vpustíme k mladým provedeme prověření jeho kvality zpěvu, protože se může stát z dobrého zpěváka špatný, chytne-li nějakou vadnou túru apod. Musíme také sledovat, zda se nenajde nějaký kanár, který škube peří ostatním, také toto odstraníme. I takového, který nám často přednáší například zvonky nebo tlukotové věty ihned odstraníme, jelikož chceme dosáhnout vysoké úrovně ve zpěvu bez chybných túr.

            Pokud nás zvědavost nutí kontrolovat oplozenost nasednutých vajíček, činíme to až sedmý den po nasednutí. V této době již nehrozí, že bychom poničili vyvíjecí se zárodek. Kontrolu hnízd však neprovádíme násilně, ale vždy až samička hnízdo opustí. Kontrolujeme i zdravotní stav mláďat, jak jsou nakrmena, zda některé mládě neuhynulo. K tomu dochází většinou u mláďat, která se z různých důvodů nestejnoměrně rodí. Dbáme i na čistotu hnízd. Pokud jsou hnízda vlhká, či pro velký počet mladých malá, vyměníme cupaninu, nebo dáme větší hnízdo.

            Pokud nám samička často z hnízda utíká nebo mláďata jsou bledá a jakoby napudrovaná a obtížně zvedají hlavičky, podíváme se, zda vedle kanárů nemnožíme i čmelíky. To zjistíme snadno tím, že vyndáme cupaninu a podíváme se na dno hnízda. Pokud bude nález pozitivní, nebudeme se stačit divit …… Čmelíky hubíme 1% Arpalitem apod. Nikdy však nestříkáme na samotné kanáry. Arpalit (5%) a Desident spray použijeme jen k desinfekci chovatelského zařízení a ptáky do klecí umístíme vždy po několika dnech. Sedmý den, někdy však výjimečně šestý den, mladé kanáry kroužkujeme. Kroužky, kromě mechanického začištění, není dovoleno jakkoli upravovat. Pro snadnější navlečení kroužku nožičku kanára navlhčíme, popřípadě namažeme mastí (Framykoin).

            O celém odchovu si vedeme přesné záznamy a samozřejmě vedeme matriku o celém našem chovu.

            Pokud máme pocit, že kanáři přes veškerou naší péči neprospívají jak bychom si představovali, můžeme obohatit krmné směsi různými Raborany či Vitaminy, ale pozor, předávkování vitamíny může někdy nadělat více škod, nežli jejich nedostatek.

Doba páření pokračuje, a to různě dobrými i špatnými výsledky. Když chovatel pozoruje hnízdo kteréhokoliv ptáka v přírodě, zjistí, že se po čase vylíhnou mláďata ze všech vajíček!!! Proč tomu tak není u kanára, kterému věnujeme veškerou péči? I zkušený chovatel má starosti se svými kanáry v době párování. Nedaří se mu všechno tak, jak by si přál. Pro plemenitbu vybral nejlepší kanáry a věřil, že jejich potomci budou nejméně takoví jako rodiče. Stalo se mu však, že samička, která loni vyvedla ze dvou hnízd osm mláďat, nevyvedla v dalším roce ani jedno mládě. Zkušený chovatel pozná, že dospívání kanárů pro plemenitbu není stejné. Některé samičky, které mají posunutý biorytmus, utíkají krátce po zasednutí z hnízda. To je samozřejmě nepříjemné a pokud nemáme vajíčka kam podložit, zpravidla o celou snůšku přijdeme. Ve chvíli, kdy je mladým 15 až 18 dní, vrátíme do hekovky samce, abychom nepropásli druhé hekování . Pamatujme, že vajíčko potřebuje 3 dny k oplodnění. Některé samičky začátek druhé snůšky dávají najevo tím, že přestávají krmit mladé, popřípadě je začínají oškubávat. Vyskytují se samičky, které se starají o mladé až do doby, kdy jim narůstá peří a pak jim začnou peří otrhávat. Trhá-li samička mláďata ze zvyku, musí je chovatel oddělit mřížkou, aby krmila mezi dráty. Také chovatel bývá někdy ve vině, protože nedá samičce nové hnízdo se stavebním materiálem - cupaninou. Některá samička vytrhává mladým peří, až když vylétnou z hnízda a vysává jim brčka. Pak máme dát samičce kousek měkkého uzeného špeku, ale musí to mít ihned při prvních pokusech. Proto i v tomto případě pustíme do hekovky samce a samička se většinou brzy uklidní. Některá samička však škube dál. Taková samička se k chovu nehodí, protože tento nešvar má patrně dědičný základ. Do druhého heku samičkám změníme partnera, jednak proto, abychom zjistili, kteří jedinci se k sobě lépe hodí, ale především proto, abychom si vytvořili více kombinací chovného materiálu pro příští rok. Mějme na paměti, že základem chovu jsou samičky s vynikajícím genetickým základem, může s 90-bodovým samcem dávat opět 90-bodové samce. Vše se opakuje jako při prvním zahekování.

Proto je do páření nenutí, počká, až budou dospělí; vyvinutí a tím si ušetří mnoho nepříjemností v chovu.

Příčiny nezdarů při chovu kanárů je nutné poznat a snažit se jim vyvarovat. Bývají to obtíže při snášení vajec, odumírání plodu ve vejcích, nekrmení a oškubování mláďat samičkami apod. Při obtížném snášení vajec bývá příčinou nemocný vejcovod, nízká teplota v místnosti, kde se provádí páření, příliš velká vajíčka nebo opak vejce bez skořápky. V takovém případě má samička zapálené bříško, sedí smutně v hnízdě, peří má načechrané a těžce dýchá. Chovatel nejlépe ji pomůže tak, že jí na bříško pouští kapky studené vody a potom ji zabalí do teplé látky. Tím se zrychlí oběh krve, svaly se posílí a samička obyčejně vejce snese. Rozmáčknutí vajíčka uvnitř samičky je nebezpečné, samička při takovém zákroku převážně zahyne. Jediná možnost je vajíčko pomocí malé trubičky vysát a skořápka pak ze samičky již vyjde ven. Vejce bez skořápky se vyskytuje u samičky při nedostatku vápníku, který musí chovatel nahrazovat buď sepií nebo roztlučenými skořápkami slepičích vajíček. Také přidáním vitaminu A+D3 - rozpuštěné ve vodě. Příčinou potíží může být, že samička nebyla dobře přepeřená nebo pohlavně - vyzrálá. Čistá vajíčka - neoplozená - jsou tehdy, když je má samička narostlá a sameček ji pozdě odpáří. Samička musí být odpářená nejméně čtyři dny před snesením prvního vajíčka. Někdy i nalomené ocasní pírko u samičky způsobí, že o ně samec zavadí a neoplodní ji. Často se také stává, že vyvinuté mládě ve vejci hyne. Bývá to při slabém zárodku nebo při nedostatečné vlhkosti vzduchu v místnosti. Zárodky ve vejci odumřou, když na nich samička špatně sedí. Stane se totiž, že samičko je v noci obtěžovaná čmelíky a v takovém případě nesedí na vajíčkách, nýbrž stojí, někdy i z hnízda uteče a ráno nasedne, takže to ani chovatel nezpozoruje. Někdy samička sedí dobře, ale často volá samečka. Pud k novému páření se u ní projevil předčasně tím, je byla nadměrně krmena.

Proto je třeba krmení ihned upravit, dát jen řepku a ze strany kde je umístěn samec, mírně klec zakrýt. Již v době, kdy samička nasedne, dáváme jí slabší krmení - 9 dílů řepky, 1 díl ovsa, 1 díl lnu, 1 díl lesknice a 1 díl máku.

Chovatel má radost, když zpozoruje v hnízdě mláďata, ale po čase je zklamán, jakmile pozná, že samička je nekrmí. A to buď vůbec, nebo po několika dnech. Bývá to ze strachu o mladé, protože byla často vyplašená z hnízda. Dokud mláďata nutí matku svým pohybem, aby slétla, pak je nakrmí, jsou-li však zesláblá, bez pohybu, zůstává samička sedět, nenakrmí je a mláďata zemdlí a hynou. Každá samička má zděděný pud líhnout a vychovávat mláďata, ale chovatel se musí postarat o to, aby jí dal správným postupem k tomu předpoklad. Zdravá samička, držená v čistotě, krmí každá. Nejvýš by se mohlo říci, že některá není tak pečlivá. Stává se také, že samičky plně krmí, ale mláďata přesto onemocní střevním katarem. Bývá to někdy po vajíčku nebo nakyslé, málo vyschlé housce. Houska musí být dobře usušená a nastrouhaná. Vyhýbejte se také zkaženému zobu, to může také být příčinou úhynu. U mláďat se to projevuje vodnatými výkaly, které samička nemůže z hnízda odstranit. Chovatel jakmile to zjistí, musí ihned připravit nové hnízdo, dát do něho očištěná mláďata a vaječnou směs nahradit čistým míchaným zobem. Může to být i piškot, aby převedl mladé do normálního stavu. Chovatel nemá nechávat vaječnou směs přes noc, neboť po delší době se kazí. V měsíci květnu bývají již druhá hnízda i s větším počtem mláďat. Pokud máme páry, které jsme vybrali, že mají vynikající potomstvo páříme I. až III. hek. Pokud nemáme jisté páry, zkoušíme při hekování vždy jiného samce, ale pozor, vždy stejného zpěvního směru, abychom docílili kvalitu zpěvu, která je žádoucí.

Mladí ptáci odrůstají, kontrolujeme jejich zdravotní stav a 21 den je odstavujeme do proletovaček, kde se už musí starat sami o sebe. Protože mladí ptáci neumějí ještě loupat řepku, krmíme zpočátku opět naklíčenou, kterou se mladí kanáři naučí loupat snadněji a za krátký čas přechází i na řepku suchou a samozřejmě krmíme i vaječnou míchanicí. I přesto však někteří jedinci žadoní o potravu ještě ve věku 25 dnů a pokud si sami nedají říct či se nenajde ochotný sourozenec, popřípadě starý samec, který by ho nakrmil, takový jedinec velmi brzy ztrácí schopnost vnímat a samozřejmě hyne.

            Koncem měsíce můžeme mladé kanáry z proletu umístit do voliéry (pokud ji máme). Důležité však je, aby mladým ptákům bylo nejméně 6 týdnů. To platí především u druhých heků. Mladší jedinci se v hejnu obtížně prosazují, hůře se dostávají k potravě a protože nejsou ptáky dotykovými, těžko nacházejí klid a trpí stresy, které brzdí jejich vývoj. Proto do voliéry dáváme jen ptáky dostatečně staré, zdravé, silné a dobře opeřené.

            Mladým kanárům dopřejeme dostatek slunce, čerstvého vzduchu, zeleného krmení, čisté a čerstvé vody (i ke koupání), dobrého čistého krmení a dostatek vápenatých přípravků – jako rozmačkané vaječné skořápky z dobře uvařených vajec či sépiovou kost atd. Pro mladé kanáry je také důležitý dostatečný prostor k proletu, proto voliéry nepřecpáváme. Staří samci, kteří nebyli v heku, mohou být s mladými pohromadě. Je samozřejmé, že i ve voliéře udržujeme naprostý pořádek a hygienu po celou dobu jejího provozu a že ve voliéře je vždy dostatek čistého říčního písku.

Trpělivostí a obětavosti může chovatel dosáhnout kvalitního zpěvu u svých kanárů. V chovu musí mít jeden kmen a teprve, v něm dosáhne lepších výsledků. Jen zkušený chovatel si může dovolit mít více kmenů, ale to vyžaduje spousta času o trpělivostí výběrem jedinců. Já sám mám tři kmeny o je s tím spoustu práce. Zná-li chovatel všechny vlastnosti kmene, může je udržovat a zlepšovat osvěžováním krve a případně i křížením. Otázkou křížení se již zabývali odborníci u nás i v cizině o ne vždy jim byla otázka dědičnosti jasná. Já sám ze zkušenosti vím, že musím být velmi opatrný na křížení jednotlivých kanárů, jelikož v určitých túrách se nám zlepší a někdy zhorší. Ale podotýkám, že je to otázka ne jednoho roku, ale minimálně čtyř let. A proto je málo chovatelů, kteří se takovým problémem u kanárů zabývají.

Získat kmenový chov znamená ustavovat v chovném materiálu takové dědičné vlastnosti, které jsou pro chov typické. Kmenového zpěvu se dá dosáhnout o udržet jej jenom chovem kmene buď dutého, který je žádoucí, nebo vodového. V případě, že chovatel kříží mezi sebou tyto kanáry, naruší čistotu zpěvu a trvá to dlouho, i několik let, než dosáhne znovu kvalitního zpěvu. Chovatel by měl vědět z jakého zpěvního směru kanár pochází a v jakých túrách vyniká. Kanár dutého zpěvu - dutého kmene vyniká v duté roli, v dutém zvonku a tvrdém basu, naopak kanár z vodního směru vyniká klokotem, tlukotem a tlukotovými basy. Proto by si měl chovatel vždy uvědomit, že musí provádět páření samce se samičkou stejného zpěvního směru. Získá tím kvalitnější zpěv i zlepší některé túry, dosáhne harmonie zpěvu. Také je zlepšení, když více chovatelů vlastní stejný kmen a navzájem si vymění kanáry. Takto se částečně zlepší celková harmonie zpěvu. Když chovatel nemá jinou možnost a musí dávat dohromady otce s dcerou, matku se synem, případně bratrance se sestřenicí, nastane tím nejužší plemenitba a pak je na čase, aby svůj kmen osvěžil novým materiálem stejného zpěvního směru. Je samozřejmostí, že páření příbuzenské plemenitby nám přináší velmi špatné výsledky, a to převážně kanáry degenerované. Jedinci jsou slabí, špatně opeření, neplodní, trpí jaterními skvrnami o žaludečními a střevními nemocemi i zpěv je příliš slabý; samičky mají nepravidelnou snůšku, špatně hnízdí a špatně krmí, mláďata. Někdy se objeví vynikající jedinec s velmi pěknými túrami, ale jeho zpěv pomalu klesá, ubývá mu sil a jeho výkon upadá. Túry se krátí, ztrácejí se hloubky a dutost. Lepší je, když kanár má méně výrazných túr hlubokých a čistých, než všechny túry neladné, zastřené, v druhé poloze. Zvláště je těžká udržet túru hukotovou, a to bývá i na úkor některé jiné túry. Proto je ideální, když má kanár pěknou dutou roli s basem, dutozvonek a píšťalu bez jiných túr. Když si chce chovatel vylepšit některou túru, obstará si kanára s touto túrou, ale stejného zpěvního směru. Tohoto samce páruje se svými samičkami. Z odchovu jsou mladí po jednom otci a více samičkách. V dalším roce spojí mladé a část jich vrátí ke svému chovu. Převážně se nám to vydaří a získáme vyrovnanější túry; jindy musíme počkat další rok. Při sestavování párů si chovatel musí uvědomit, že samičky přenášejí vlastnosti výraznější než samci. Proto někdy je samička vzácnější než samec, o my si musíme vážit výborných samiček a od nich si nechávat zase mladé samičky. Větším dílem se dědičnost projevuje tak, že samečkové mívají vlastnosti po matce a samičky bývají po otci. Proto když kupujeme od chovatele samičku, měli bychom vědět po jakém otci je o jaké měl túry. Střední kanár s hlubokou samičkou nám může dát lepší samce, ale slabší samičky a hluboká samička s hlubokým samcem dává obyčejně střední odchov. Až v dalším roce z tohoto středního odchovu bývají vynikající jedinci. Ale to právě dělá mnoho chovatelů chybu, že málokterý si nechá ten střední odchov.

Chovatel si musí také uvědomit, že k úspěchu v dosažení kvalitního zpěvu je nutné i vhodné prostředí pro chov, dobré a čisté krmení, naprostá čistota veškerého zařízení a samozřejmě zdraví kanáři. Abychom udrželi dobrý zdravotní stav našich kanárů, provádíme ročně jen dva heky. Ke třetímu heku přistupujeme opravdu jen výjimečně. Jednak to vysiluje samičky do té míry, že jsou během dvou až tří let vynesené a aby třetí heky za něco stály, musíme samičkám dodat dostatek vitamínů a to má za následek, že ještě ve voliéře nám samičky nepřestávají hekovat a tím pádem pozdě přepeřují, pozdě nabírají optimální formu na příští chovnou sezónu atd.

            Co se týče odchovu – červencoví či dokonce srpnoví ptáci pozdě vyzrávají jak zpěvně (to znamená do prosincových soutěží), tak po stránce tělesné (do příštího březnového hekování, uvážíme-li, že do chovu by měli být dáváni jen ptáci ve věku nejméně devět měsíců a po stránce tělesné v té nejlepší formě).

            Samozřejmě, že se nám i přes veškerou péči mohou během roku v odchovu vyskytnout jedinci různě postižení, pokud neuhynou samci, nesnažíme se jakkoliv „kurýrova“, ale raději je utratíme, takoví ptáci se k dalšímu chovu v žádném případě nehodí. Nekažme si proto pro pár korun dobré jméno, které mezi chovatelskou veřejností máme.

V měsíci červnu bývá již u některých chovatelů druhý i třetí hek (páření). Při druhém nebo třetím heku zkoušíme jiného samečka, abychom zjistili, který pár dává kvalitní jedince. Také jsou někdy problémy, že nám samička jiného samce nechce přijmout. Proto musíme někdy provádět několik pokusů. Já uvedu aspoň některé: Samička jde silně do páru, ale samce nechce přijmout. Navečer, když se sešeří, vložíme samce k samičce a jakmile začne pískat, osvětlíme místnost. Samička se nám obvykle začne prohýbat a samec ihned využije chvilky a odpáří ji někdy stačí i jedno odpáření. Také můžeme samečka dát vedle párovnice, aby si na sebe zvykli. Výborné je dávat do vaječné směsi mák, který dráždí samičku k páření. Hodně také pomáhá, aby se ptáci shodli, dávat jim co nejvíce zeleného (listy pampelišky, jitrocel, kopřivu, ptačinec). Zelené krmení podáváme minimálně obden jak samcům tak samičkám. Chtěl bych se ještě zmínit také o tom, když samička snáší vajíčka, má převážně v hnízdě různé krmení i slupky, proto ji denně vyčistíme hnízdo, aby se o tyto nečistoty vajíčka nepoškodilo. Vajíčka musíme denně odebírat z hnízda až do čtvrtého sneseného. To proto, aby se nám mláďata vylíhla najednou. Zdravá mláďata nám vždy při pohybu s hnízdem zvedají hlavičky, což je známka, že se mají k životu. Jícen mláďat musí mít barvu růžovou do červena, ne bledou a nažlutlou, to by byla známka, že mláďata nejsou zdravá. Nesmíme zapomenout denně na výměnu čerstvé vody - odražené. Velmi dobře působí přídavek včelího medu do vody. .Asi na 10 l vody dáváme malou kávovou lžičku. Podporuje nám dobrý zdravotní stav všech kanárů.

            Začíná léto, dny se prodlužují a teplota stoupá i ve voliérách. Dbejme na to, aby ptáci měli dostatek slunce, ale i stínu, aby u kanárů nedocházelo k přehřátí a tím i k úhynům. Dostatečně větráme a kanárům  dopřejeme i možnost koupání. Vodu v letních dnech podle možností měníme i několikrát denně. Základním krmením ve voliéře je kvalitní, čistá a nepřepálená řepka, nejlépe jarní, kterou máme v dostatečném množství, abychom jí mohli krmit po celý rok (i ve škole zpěvu). Je totiž dobré kanárům kvalitu základního krmiva příliš neměnit a to platí především v období, kdy kanáry připravujeme na soutěže.

            Vedle řepky krmíme lesknicí, lněným semenem, nigerem, ale i prosem, které se kanáři naučí brát jedině ve voliéře. Jednou až dvakrát týdně přidáme mačkanou slunečnici nebo semenec. Vaječnou míchanicí ve voliéře nekrmíme!

            Pokud dochází po umístění kanárů do voliéry k úhynům, stává se to mladým kanárům, kteří ještě neumějí dostatečně loupat zrniny, konzumují jen zelené krmivo, které je příčinou průjmů a následných úhynů. Proto je dobré zeleným krmivem krmit vždy až týden po umístění mladých kanárů do voliéry. Zelené krmivo je však vydatným zdrojem vitamínů, proto se nebojme jím krmit v dostatečné míře.

            Průběžně kontrolujeme zdravotní stav našich kanárů. Účinně zabraňujeme tomu, aby se k voliérám dostali venkovní ptáci, ale i drůbež, holubi či různá škodná, jako jsou kočky, myši, potkani a podobně, protože možnost zavlečení různých nákaz a chorob je velmi vysoká. Není vyloučena ani možnost přenosu chorob a parazitů samotným chovatelem. Měla by proto platit zásada, aby chovatel nepřicházel do prostoru, kde chová kanáry, přímo po ošetření ostatních druhů domácích ptáků, ale až po základní hygienické očistě, popřípadě přezutý a převlečený.

V tomto měsíci většina chovatelů dokončuje párování. Proto bych ještě upozornil na některé důležité zásady při nasazování samiček. V prvé řadě, než nasazujeme samičku, prohlédneme její hnízdo, vyčistíme ho a zbavíme od všech různých cupanin o smetí. Hnízdo vysteleme novou čistou cupaninou o vykroužíme do něj důlek pomocí menší naběračky na polévku. Tím zpevníme cupaninu na stěny hnízda. Později prohlédneme vajíčka, zda nemají přilepenou slupku od semen nebo nějaké nečistoty. Je-li tomu tak, opatrně navlhčíme slupku pomocí namočeného hadříku a máčíme ji, tak dlouho, až se nám odlepí. Nečistoty trusu provedeme podobně. Čistá vejce vložíme do hnízda po snesení čtvrtého vajíčka. U hnízdících samiček provedeme kontrolu: hlavně běháků a drápků. Nečistoty z nich opatrně odstraníme, abychom samičce nepoškodili kůži na prstech. Proto je rovněž namočíme do vlažné vody no takovou dobu, až se nám nečistoty uvolní. Také zkontrolujeme letky a ocasní péra. Pokud jsou ulomené, můžeme pírka vytrhnout, protože znovu narostou. Také vyčistíme dno klece a dodržujeme čistotu. Na dno klece dáváme písek. Dobu nasazení samičky a vylíhnutí mladých zapíšeme do sešitu. Den před vylíhnutím mladých dáváme samičce vaječnou směs. Po dobu sezení má mít slabší míchanici.

Koncem července by už všichni kanáři, včetně starých, měli být ve voliérách. Staré samice však oddělíme od ostatních kanárů, aby nedocházelo k oškubávání mladých a mezi starými ptáky k dalšímu páření. Staré samičky se musí co nejdříve uklidnit po hekování, musí získat opět dobrou kondici, aby mohly co nejdříve dobře přepeřit.

            Rychle doplníme úbytky vitamínů, který nastal během hekování, a to především vitamín A, D3 a C. Pro tento účel se dobře osvědčil combinal A+D3, je to koncentrovaný vitamínový přípravek ve vodorozpustné formě. Dávka je 3 kapky ne litr vody 1x za měsíc, ne více, velmi snadno se předávkuje.. Vitamín C doplňujeme průběžně podáváním zeleného krmiva, jako jsou všechny druhy zeleniny, dozrávající klasy obilí, ale i některých plevelů, nedozrálé kukuřičné klasy, celé trsy pampelišky i s květy, ale velmi dobré jsou i nakrájené kopřivy, či listy řebříčku.

            Zelené krmivo však musí být vždy před podáním vypráno ve vodě, aby bylo zbaveno nečistot a škodlivých příměsí, kterými může být trus volně žijících ptáků, trus a moč drobných hlodavců a potřísnění různými postřiky používanými v zemědělství. Zelené krmivo můžeme kanárům podávat i v mokrém stavu, nesmí však být zapařené. Pozor však na mladé ptáky, jak jsme si již řekli minule, kteří ještě neumějí dostatečně loupat zrniny. Předcházíme tomu naklíčenou řepkou, ale i naklíčenou pšenicí, ječmenem a dokonce i „nahým „ ovšem.

            Jak víme, kanár je do jisté míry všežravcem a proto musíme dávat pozor, abychom jim něco co by jim mohlo uškodit. Jedná se především o rostliny, ale i semena různě ošetřená insekcidy, herbicidy či fungicidy.

            Ve voliérách by kanáři neměli postrádat vápenaté přípravky, jako jsou skořápky z uvařených vajec, sépiová kost, ale i různé holubí grity, dobrá je i stará omítka atd.

            I když slunce, jak víme, má na kanáry blahodárný vliv, musíme v těchto dnech být opatrní nejen proti přehřátí našich kanárů, ale i na potravu, která se v horku velmi brzy kazí. To ostatně platí i o vodě znečistěné kanářím trusem.

            Přísně dbáme na čistotu. Denně myjeme misky, ve kterých je podáváno krmivo a voda, často čistíme dna voliér, která vysypeme čistým říčním pískem. Do něj můžeme přidat drobek mletého vápence proti plísním, která jsou podle mého názoru, pro kanáry velmi nebezpečné, především co se zpěvu týče.

V měsíci červenci nám začínají kanáři pelichat. V tu dobu jim musíme věnovat značnou pozornost. Bývá ta pravidelně každý rok po hnízdění. Přepeřování je důležitý proces pro udržení jejich zdraví. Není to nemoc, ale přirozený jev. Vypadávání starého peří závisí no činnosti váčků, ze kterých peří vyrůstá. Váčky se v určitou dobu oživí a pod starým peřím vyrůstá nové. Staré peří pak samo odpadává nebo je pták zobáčkem nebo nohami odstraňuje. Kanáři jsou při přepeřování citliví a reagují na každý rychlejší pohyb. Vyrážející peří jim způsobuje částečně i bolest. Jejich organismus je oslaben o je tedy nutné, aby měli klid a nebyli zbytečně rušeni. Někdy kanáři při pelichání lehce onemocní, v průvanu se nachladí, dostanou rýmu s chrapotem. Proto potřebují prostředí s teplým a vlhkým vzduchem. Velmi důležité je dbát o jejich správnou výživu. Jejich potrava musí být částečně přizpůsobena tomuto stavu. Chovatel jim dává lepší míchanici i dvakrát do týdne trochu vaječné směsi. Velmi dobré je podávat také zelené slupky z okurek, jitrocel a listy smetanky lékařské. Pelichání trvá asi tři měsíce. Mladí kanáři přepeřují již v osmi nedělích a vyměňují peří jen drobné a prachové. Křídelní a ocasní jim zůstává. Starší ptáci pelichají tak, že jim nejdříve vypadají křídelní a ocasní péra a později vyměňují drobné a prachové peří. U kanárů, co byli v páru, začíná pelichání dřív než u kanárů, co v páru nebyli. Pelichání u zdravých kanárů probíhá poměrně rychle, u nemocných naopak velmi pomalu. Někdy kanár přeruší pelichání, a to bývá při kolísavé teplotě nebo špatné životosprávě. Kanárovi přestane peří vypadávat, ale po krátké době znovu začne růst. Při druhém pelichání mu vypadne i nové peří. Chovatel v době pelichání nemá kanára chytat do ruky, protože to může být i příčinou přerušení pelichání. V té době kanár i málo zpívá. Také mladí kanáři, kteří špatně přepelichali jsou špatnými zpěváky, nemají hloubku. Proto je velmi nutné tomuto pelichání věnovat maximální pozornost. Také se může stát, že kanár nám vůbec nepelichá, bývá to u kanárů, kteří nebyli použití k párování. V takovém případě je chovatel donutí k pelichání tím, že je přemístí do místnosti s nižší teplotou. Také, když chovatel má výborného samce s velmi dobrými túrami a chce jej dát, do školy jako předzpěváka, provede s ním totéž. Tím získá kanára připraveného vést školu mladých kanárů.

ZPĚV HARCKÝCH KANÁRŮ se formuje při PELICHÁNÍ

Základním předpokladem hodnotného zpěvu samečků je jejich dědičný základ. Je nemyslitelné uspět na soutěži s odchovy rodičů, nepocházejících z prošlechtěných chovů špičkových chovatelů. Vývoj zpěvu samečků však velmi závisí na podmínkách, kterým jsou vystaveni od vylíhnutí (vtištění zpěvu otce již na hnízdě) až do soutěží, především však během pelichání.

Před více než dvaceti lety byl učiněn převratný objev – dosud všeobecně uznávaný názor, že mozkové buňky mohou u obratlovců vznikat pouze v mládí, zatímco v dospělosti už pouze odumírají a jejich počet se zmenšuje, se ukázal ne zcela přesným. Podařilo se totiž s určitostí prokázat vznik nových mozkových buněk u dospělých jedinců. Že to bylo zjištěno právě u pelichajících kanárů v jejich mozkovém centru pro zpěv, má pro chovatele harckých kanárů zásadní význam. Je velmi pravděpodobné, že přestavba mozkového centra zpěvu při pelichání (a následně i zpěvní projev samečků) jsou ovlivněny podmínkami prostředí během pelichání. Hovoří pro to následující obtížně vysvětlitelné skutečnosti, které jsou pro chov zpěvných kanárů typické:

  1. Zpěv starých samců se často po přepelichání u jiného chovatele změní jak v hloubce, tak v barvě, rytmu, stavbě nebo délce túr. Některé cenné nebo rušivé prvky zmizí nebo se naopak objeví.
  2. Jsou dlouholetí chovatelé, kteří odchovávají i z prvotřídních nakoupených rodičů vždy jen podprůměrné zpěváky, kteří svým zpěvem v ničem nepřipomínají své otce a dědy.
  3. Jiní chovatelé naopak dosahují dobrých výsledků pravidelně. O některých z nich přitom nelze říci, že by věnovali náležitou pozornost selekci a doplňování chovného materiálu s ohledem na slabší stránky svého kmene.
  4. Je běžné, že chovatel se dlouhé roky marně pokouší vylepšit určitou túru, přestože každým rokem dostatečně doplňuje chovný materiál tak, aby slabinu korigoval.
  5. Tlukot coby nežádoucí túra se u některých chovatelů rok co rok vyskytuje ve značné míře, ačkoli dlouhé roky jsou do chovu zařazováni důsledně jen ptáci bez tlukotu. Jiní chovatelé naopak v tomto směru důslední nejsou a přesto s tlukotem problémy nemají.
  6. Hodnotíme-li chovatelské sezóny jednotlivých chovatelů, pak podíl zpěvně vydařených samečků většinou nedosahuje jedné třetiny nebo je dokonce roven nule. Naproti tomu případů, kdy se vydaří velká většina samečků, je málo. Přitom vzácně se dokonce stává, že i v početném odchovu jsou všichni samečkové výborní.

Prvých pět bodů lze vysvětlit tím, že každý chovatel vytváří svým kanárům v době pelichání specifické podmínky, které formují jejich zpěv odpovídajícím typickým způsobem. I dvě různé sezóny u téhož chovatele mohou proběhnout rozdílně, např. může zařadit nebo vypustit některé krmivo apod. Šestý bod se pokusím vysvětlit později.

Zpěv může být při pelichání ovlivněn zejména následujícími podmínkami:

  • výživa
  • světelný režim
  • teplotní režim
  • zvuková kulisa
  • sociální vztahy (postavení na hodnostním žebříčku v hejnu)
  • klid k rozvoji zpěvu

Protože patřím k chovatelům popsaným pod bodem 2, věnuji pozornost podmínkám při pelichání již dlouhá léta. Vyzvídám jak od úspěšných, tak od neúspěšných kolegů a hledám rozdíly mezi jejich postupy. Na základě všech poznatků a výsledků v poslední sezóně si stanovím způsob, který pak uplatňuji v sezóně příští. Někdy jsem výsledkem pokusu zklamán, jindy potěšen. Je to běh na dlouhou trať na způsob dva kroky dopředu, krok zpět. Jednotlivých faktorů je velké množství a navzájem se ovlivňují. Dosavadní poznatky naznačují, že pro kvalitu zpěvu má zásadní význam skladba krmení v době pelichání, zatímco ostatní podmínky jsou méně důležité. Poslední dvě poměrně vydařené sezóny mě v tomto názoru utvrdily. Jsem přesvědčen, že správným poměrem jednotlivých běžně podávaných krmiv lze dokonce ovlivňovat míru zastoupení a vlastnosti jednotlivých túr jak cenných, tak nežádoucích. Zdá se také, že první pelichání ovlivňuje zpěv podstatně více než kterékoli následující, takže je třeba dvou až tří dalších pelichání, abychom dostatečně napravili (nebo pokazili) zpěv předváděný v prvém roce.

Slíbený šestý bod můžeme vysvětlit tak, že pelichání často probíhá ve větším hejnu. V čím větším nedostatku jsou krmiva potřebná pro žádoucí vývoj zpěvu, tím menším počtem dominantních samečků jsou zkonzumována. Situaci navíc komplikují značné rozdíly v individuální oblibě různých krmiv (nejlépe to vidíme po zaklíckování). Dominantní postavení může znamenat přednost v utváření optimálního zpěvu samo o sobě. V každém případě zajišťuje obsazení nejvýhodnějších pozic a nejvíce klidu při zpěvu.

Správně krmit v tomto případě nemusí znamenat krmit co nejrozmanitěji a nejbohatěji. Vzpomínám na bývalého člena našeho spolku, který nakoupil kanáry od posledního mistra a vychoval z nich nádherné obrovské kanáry. Ti ovšem nepředváděli ani náznaky kvality chovu, z něhož pocházeli, přestože zpívali pilně a s plným nasazením. Opakem jsou někteří zpěvně vynikající samečkové, jejichž postava nesvědčí o optimálním tělesném vývoji. Zdraví a tělesná zdatnost jsou však nesporně pro vývoj zpěvu předností a vynikající zpěváci většinou mají velkou postavu. Bezpochyby i u kanárů a ostatních živočichů platí botanický zákon minima: vývoj organismu je limitován faktorem, který je nejvíce vzdálen od optima. V praxi to znamená, že z dejme tomu stovky podmínek můžeme 99 zajistit dokonale, ale zbývající jedna vše pokazí tím více, čím dále od optima se nachází (např. nedostatek nebo přebytek jednoho vitamínu nebo prvku ve výživě).

Jsem přesvědčen, že zvládnutí této problematiky představuje základní kámen k výraznému pokroku zpěvní úrovně našich kanárů. Znemožníme-li mladým samečkům vynikajícího původu předvést zpěv odpovídající jejich dědičnému vybavení, nelze se správně rozhodnout, které ptáky zařadit do dalšího chovu. Často se pak ve výkupu zbavujeme špičkových kanárů (jejich dědičná výbava však stále prvotřídní je a neudělá chybu ten, kdo je získá!) a draze nakupujeme horší. Naopak chovatel, který umí maximálně využít dědičného potenciálu svých odchovů a dobře zná chovy svých kolegů, může zdánlivě nevýhodnými výměnami kvality svého kmene podstatně vylepšovat. Mezi našimi chovateli však jednoznačně převládá tendence vysvětlovat všechny nečekané výsledky (ne)šťastnou rukou při sestavování párů, případně (ne)příznivým počasím toho kterého roku. Poctivé úsilí zjistit, která krmiva žádoucímu vývoji zpěvu napomáhají a která mu brání, by určitě přineslo výrazný pokrok.

Čím lépe budeme vědět, jak z mladých samečků s nejlepším dědičným základem vychovat „mistry“ a ne outsidery nehodné pozornosti, tím snáze budeme moci provádět účinnou selekci a budovat vlastní kmen přesně podle svých představ.

Pozor jakákoliv výměna kanára na jiné místo, nám může způsobit nežádoucí pelichání. Proto se zvýšenou opatrností musíme sledovat různé teplotní změny v místnosti párování. Také se může stát, že mnozí chovatelé mají vynikajícího samečka a ten jim právě v době páření začne pelichat. Když dopelichává, je dáván často k samičce, ale vajíčka bývají obvykle neoplozená. Proč? Protože kanár nebyl ještě řádně vypelichaný. Kanára hotového po "pelechu" poznáme podle toho, že jeho hlava je dokonale porostlá novým peřím. Potom je teprve schopný přednášet kvalitní zpěv a být aktivní v reprodukci.

Závěrem znovu upozorňuji na to, že naprostá čistota v klecích nebo ve voliérách, kde nám mladí přepelichají, je zárukou zdravého odchovu.

Začátkem srpna léto vrcholí, teploty bývají v některých dnech opravdu nesnesitelné. Všechno živé vyhledává alespoň kousek nějakého stínu. Jen občasná bouřka dokáže na nějaký čas ochladit vzduch. V takových dnech je větrání chovného zařízení opravdu nutné. Kanárům dopřejeme, podle možností, dostatek čerstvé vody nejen k pití, ale i ke koupání. Vydatně krmíme zeleným.

Ptáci rychle přepeřují, ale někteří rozpeření jedinci se často stávají terčem ostatních, kteří je začínají různě ozobávat a oškubávat. Tito ptáci jsou zakrátko samá krev a pokud chovatel zavčas nezasáhne, oškubává ve voliéře jeden kanár druhého. Silně oškubaní a stresovaní jedinci poté zpravidla hynou. Co je toho příčinou? Je několik názorů na tuto otázku, ale nejpravděpodobnější se zdá ten, že si kanáři tímto způsobem doplňují zásoby vitamínu D3, který je jako provitamín obsažen v dutých brčkách peří a kůži ptáků, vzniká slunečním zářením, které je přetváří na vitamín. Pokud se oškubávání vyskytne například ve velkochovech kuřat, je to katastrofa, protože se toto počínání zakrátko zvrhne v masový kanibalismus.

            Jediná možnost jak tomu čelit je prevence. Víme, že kanár není dotykovým ptákem jako třeba andulka nebo chůvička, proto voliéry kanáry nepřecpáváme. Každý kanár musí mít dostatek místa nejen k úniku, ale především k odpočinku. Pokud toto kanár postrádá, trpí stresem a ztrácí pozornost.

            Do voliéry rozmístíme několik proužků dobře vyuzeného špeku, do pitné vody přidáme „magi“, ale také kyselinu citrónovou. Kanárům doplníme hladinu vitamínů AD3, podáním A+D3 (3 kapky na 1 litr vody). Do denní dávky řepky namícháme několik kapek rybího tuku. Do voliéry dále můžeme pověsit několik kožených řemínků na hraní, na odvrácení pozornosti od jiného počínání. Nikdy však nedávejte provázky, ptáci je zakrátko tak rozcupují, že se na nich dokáží i uškrtit.

Často čistíme dna voliér, která posypeme čistým říčním pískem, abychom zabránili šíření plísní, které mohou být kanárům velmi nebezpečné.

Ve volných chvílích čistíme a opravujeme chovatelské zařízení. Hekovky umýváme teplou vodou s přidáním některého desinfekčního prostředku, kterých je v dnešní době na trhu dostatek. Vše se nechá na slunci důkladně usušit a poté můžeme hekovky i ostatní chovatelské zařízení jako jsou hnízda, bidélka a další věci z preventivních důvodů postříkat 5% Arpalitem, Lastanoxem nebo Desident-spreyem a vše necháme důkladně uschnout.

Pokud zařízení (hekovky, regály) nebudeme potřebovat, třeba pro školu mladých kanárů, vše uložíme a přikryjeme, aby se nezaprášila.

Prolet kanárů v proletovačce má určitý vliv na jejich vyvíjející se organismus. Kanáři odchovaní v malých klíckách mívají hodně nedostatků. Jejich tělo je nesouměrně vyvinuté, hrudník málo široký a i vnitřní orgány nejsou dokonale vyvinuty. Takoví kanáři jsou velmi choulostiví o podléhají snadno různým nemocem. Proto je nutné kanáry umístit ve větších proletovačkách a v místnosti, kde je dostatek čerstvého vzduchu a světlo. Mláďata bedlivě sledujeme, zda jsou zdravá, pokud se vyskytne nějaký nemocný pták, ihned jej odstraníme od ostatních, abychom zabránili nějaké případné nákaze.

Bidélka v proletovačce by měla být co nejdále od sebe, aby byli kanáři nuceni létáním k většímu pohybu. Tím se jim řádně vyvine hrudní a přední část těla, což bude mít příznivý vliv no jejich tělesnou a zpěvní kondici. K dokonalému proletu a zdraví mladých kanárů nejlépe slouží voliéry v zahradách nebo na půdách. Má-li chovatel takovou možnost, má hodně starostí s mladými ušetřeno. Někteří chovatelé rozdělují mladé samičky a mladé samce zvlášť. Já, podle mých zkušeností, mám mladé kanáry pohromadě, a ta z několika důvodů. Samce odeberu teprve až klíckuji do zpěvných klecí. Pak se věnuji mladým samičkám tak, aby z nich byly výborné matky při odchovu, a to především čistotou, krmením a různými přídavky - jako špek, sepiová kost, syrová mrkev, písek, kukuřičný šrot, tvaroh, částečně i mléko.

Velmi důležitý krok je pelichání chovných samců, a to je počátek v tomto měsíci. Kdo chce mít vypelichané kanáry dřív, aby je použil do proletu k mladým, dá kanáry, které chce do proletu dát, do průvanu. Takto nám započne pelichání u nich během dvou dnů. Věnujeme se tomuto procesu velmi pečlivě, protože kanár je v této době velmi choulostivý. Dodržujme krmní režim - denně čistá voda, písek na dno klece a vhodné krmení pro výměnu peří. Pokud nám kanáři dopelichávají, je vhodné zjistit, zda jejich zpěv se nezhoršil a teprve potom dáme tyto samce k mladým do proletu, případně je máme připravené do školy mladých kanárů. Důležité je krmení, které ovlivňuje zpěv. Proto pozor na kanáry s hrubými chybami, tyto odstraníme od ostatních kanárů nebo je strčíme do budníku, zda se nám jejich zpěv nezlepší.

Také se v tomto měsíci věnujeme chovným samičkám, které nám daly nové potomstvo. Dáme je samostatně do voliéry nebo větší proletovačky o věnujeme se jim jako samcům. Chcete vědět proč? Proto, že nám daly pěkný odchov výborných kvalit. Podle záznamů zjistíme, jak nám která samička odchovávala mláďata. Tu, která nebyla dobrou matkou, buď prodáme nechovatelům, kteří nesoutěží a nepárují, nebo ji darujeme. Někdy z těchto samiček bývají příští rok také výborné matky. Bývá to proto, že chovatel, který ji měl, nedal samičce to, co potřebovala ke svému zdárnému odchovu. A těchto faktorů je více.

Také v době letních dnů měníme vodu minimálně dvakrát denně, a to vodu "odraženou". Ze strany chovatele je velmi důležité, aby si udělal čas na poslouchání mladých samečků ve voliéře. Hlavně sledujeme jejich zpěv. Pokud zjistíme něco chybného (neladného), ihned musíme zakročit a takového samečka odstranit od ostatních, protože by nám nakazil celou voliéru špatným zpěvem. Uvedu příklad z vlastní praxe. Asi před dvaceti lety jsem slyšel ve voliéře několik samců kuňkaní jako žáby. Myslel jsem si, že z toho vznikne nějaká pěkná túra. Pozval jsem si zkušené odborníky, aby mi poradili, co to je za túra. Po diskusi s nimi mi nedokázal nikdo poradit. Nechal jsem proto kanáry ve voliéře a za několik dní mi kuňkala celá voliéra. I s těmito kanáry jsem se nakonec zúčastnil místní soutěže a pak i celostátní soutěže. Nakonec jsem byl na mistrovské soutěži třetí a v poznámce jsem měl napsané, že kanáři mají zvláštnost "kuňkání". Bylo to, podle mého názoru, kuňkavé znehodnocení píšťal. I když měli píšťaly velmi dobré i ostatní túry. Dnes by se taková kolekce již neumístila na předním místě, jelikož bodovací stupnice je přísnější. Z příkladu je vidět, že opravdu musíme sledovat vývoj zpěvu kanárů již od počátku jejich zpěvné věty. Pokud zjistíme něco špatného v jejich zpěvu, musíme takové jedince odchytit a izolovat od ostatních, nejlépe do jiné místnosti. Někdy i z těchto ptáků bývají dobří samci. Uvedu další příklad. Máme několik samců žlutých a mezi nimi je jeden špatný. Jak ho poznat a odchytnout? Je to problém? Není. Já si rozdělám roztok vody s nějakou tmavou vodovou barvou (buď černou nebo modrou), pak si sednu blízko voliéry a sleduji zpěv kanárů. V ruce mám připravený barevný roztok v injekční stříkačce a jak se co nejvíce přiblíží kanár se špatným zpěvem k místu, kde sedím, stříknu na něj. Pak snadno mohu odchytnout z velkého množství kanárů označené chybaře a nemůže dojít k záměně.

V měsíci srpnu většina chovatelů skončila s párováním. Pořádný chovatel, jak skončí chovnou sezónu, provede desinfekci veškerého chovatelského zařízení, a to klecí, krmítek, bidélek, hnízd a ostatních věcí. Já provádím očistu takto: připravím si roztok vložné vody s chloraminem "B". Do 10 litrů vody dám asi 5 polévkových lžic chloraminu "B" a v tomto roztoku omývám všechno.  (nebo)

Po sezóně celý vnitřní prostor a povrch klecí, použitá krmítka, hnízda, napáječky..atd., řádně  dezinfikujeme silným roztokem Sava, tj. 1l Sava + 9l horké vody.                    

Pak nechám vše okopat a až je to suché, udělám si roztok nový a očistu provedu podruhé. Po uschnutí vše uložím na své místo a příští rok, na počátku sezóny, znovu vše desinfikuji ještě jednou. Chtěl bych začínajícím chovatelům říci jen to, že nejhorší jsou klece staré - dřevěné, kde se nám do spár nastěhuje největší nepřítel kanárů - čmelík. Kdo má v klecích čmelíky, má veliké problémy s chovem kanárů i jejich odchovem. Proto opravdu pozor na to, protože čmelík dokáže za jednu noc cestovat i na vzdálenost 10 metrů!!! Nezkušený chovatel kanárů nezjistí, že má čmelíky v chovu, proto si má pozvat zkušeného chovatele, aby mu poradil, zda je má nebo nikoliv.

V měsíci září část chovatelů jde do nejtěžšího období chovatelského roku, někteří až v říjnu. Chovatel předně sleduje zpěv kanárů, a potom se připravuje na založení školy mladých kanárů, tj. letošní odchov. Já osobně zakládám školu mladých kanárů koncem října. Září je, a to pro chovatele zpěvných kanárů, jedním z nejkrásnějších měsíců v roce. Začíná „indiánské léto“ které jde kanárům k duhu. Ptáci dobře přepeřili, jsou uhlazení, čilí a celá voliéra se jakoby zklidnila a co je důležité, začíná „hučet“. Samozřejmě, že o túrách se ještě nedá mluvit, ale nadějní samečkové se již projevují.

            Aby mladí samci měli klid ke zpěvu, rozdělíme všechny ptáky podle pohlaví. Mladé samičky, pokud nebudou mít samotný prostor, k chovným samičkám a mladí samečkové zůstanou s chovnými samci, kde se snaží již něco odposlouchat z jejich zpěvu. Kanárům je potřeba denně věnovat určitý čas, kde vedle sledování zdravotního stavu sledujeme především jak vyzrávají zpěvně. Vyložené „chybaře“, u kterých není předpoklad, že by se, jak říkáme, srovnali, nabídneme k odprodeji. To samozřejmě platí i o samičkách, o kterých bezpečně víme, že s nimi pro příští chovnou sezónu již nebudeme počítat. Ostatní ptáci však budou nabídnuti k prodeji až po místní, popřípadě celostátní mistrovské soutěži. Pokud u některých jedinců zjistíme zdravotní potíže, okamžitě je oddělíme od ostatních a zahájíme léčbu a podle závažnosti onemocnění provedeme popř. i preventivní léčbu ostatních kanárů. Dobrým vodítkem je sledovat zdravotní stav našich kanárů ve voliéře a to především vyprazdňování kanárů a jejich trus. Příliš řídký trus může signalizovat jisté zažívací problémy, ale také onemocnění daleko závažnější. O odstranění tohoto problému se můžeme pokusit vlastními silami nebo součinností s veterinárním lékařem. Rozhodně však není na místě tolerovat jakoukoliv odchylku od normálu. Mějme na paměti, že v době klickování by do školy měli přicházet jen ptáci naprosto zdraví. A samozřejmě neméně důležitý je před nadcházející zimou i zdravotní stav samiček.

            Nadále vydatně zkrmujeme zelené krmivo či dozrávající semena různých plevelů, ale také ovoce jádrovin či plody zeleniny. Nadále dbáme na přísnou čistotu všeho, s čím přichází ptáci do styku. Protože budeme v budoucnu usměrňovat zpěv našich kanárů také krmením, musíme je na různá semena předem naučit. Sebelépe sestavená směs je zcela bezvýznamná, pokud z ní ptáci vyberou jen některý druh a ostatní nechají bez povšimnutí. Proto je nutné kanáry přinutit ke konzumaci celé dávky krmiva. Samečkům upravíme krmné směsi v poměru s jakým budeme krmit ve škole, popřípadě na soutěžích. Kanáry však nepřekrmujeme, tlustí ptáci jsou ve zpěvu labilní a různé diety pak vzhledem ke krátkosti času bývají málo účinné.

            Ve volných chvílích připravujeme klecový materiál k zaklíckování kanárů. Regály i klícky musí být čisté a vydezinfikované, závěsy vyprané. Lékarničku doplníme čerstvými, popř. novými léky, ale i vitamínovými přípravky.

            Je třeba si vše připravit předem, aby nás v nadcházejících kanárkářských žních nemohlo nic překvapit.

Chovatel, který sleduje zpěv mladých kanárů, musí jejich zpěv dokonale znát, aby je usměrňoval ve vývoji. Měl by poznat, která túra je neladná - špatná a včas kanára s chybným zpěvem vyřadit. Kanáry s vysokými zvonky, ostrými píšťalami a s protloukanými túrami, které neladí sluchu, musí dát z proletu do zpěvných klícek a uložit je do budníků. Tam se někteří ptáci uklidní a ještě z nich mohou být dobří zpěváci. Když se "chybaři" ani při slabším krmení po určité době ve zpěvu nezlepší, přenechá je chovatel zájemcům, kterým chybný zpěv ptáků nevadí. Dospíváním se zpěv kanárů stále mění, někdy k lepšímu, jindy zase k horšímu stavu. Proto je musí chovatel v jejich výkonu buď podporovot nebo utlumovat. Předně se věnuje krmení, tzn. že jim podává denně čistou a chutnou řepku, kterou je krmil po celou dobu, co byli kanáři v proletu. Obden jim dává vaječnou směs, lesknici a niger. Lesknicí a nigrem podpoří zpěv, ale musí krmit opatrně a stále sledovat jejich zpěv. Také mají dostat obden směs semen - loupaného ovsa, semence, salátového semene a máku a nesmíme zapomenout na jablko, mrkev, případně na naklíčenou řepku. Na dně klece musí být říční písek na trávení.

V proletu se vyskytují také jednotlivci, kteří své druhy oškubávají. Otrhaného o někdy i krvácejícího samečka musí dát chovatel do menší klícky, aby mu peří znovu dorostlo, a potom se mohl vrátit do proletu. Pokud zjistíme kanára, který ostatní škube, také ho odstraníme z proletu na nějakou dobu a       pak ho vrátíme zpět. O předzpěvákovi jsem se již zmínil. Měl by to být kanár, pokud možno z vlastního chovu, nejlépe jeden z otců mladých kanárů. Pokud takového chovatel nemá, použije takového, který má stejný zpěvní směr jak jeho kmen. Předzpěvák musí být v celkovém přednesu bez nejmenší chyby. Jeho zpěv má být lahodný, ve volném a hlubokém podání. Musí mít základní túry, dutou roli, basovou roli, dutý zvonek a píšťaly. Také pomocné túry musí být v čistém provedení. Rolovaný zvonek nesmí být široký, rovný zvonek nesmí být sekaný nebo špičatý. Z předzpěvu jsou vyloučeni kanáři se širokým basem, s výtahy a s vysokými píšťalami měkkými. Předností je u předzpěváka čistý hluboký hukot. Doba proletu mladých samečků je kolem pěti až šesti měsíců, kdy začínají dospívat a jsou řádně přepeření. Bývá to koncem září až ve druhé polovině října. Proto kanáry klíckuji až koncem října. Delší doba proletu jen ptákům prospívá; pokud však nejsou pokročilí ve zpěvu, pak je lepší již túrující ptáky dát do malých zpěvních klícek a do regálu (skříně - škola).

Aby ušlechtilý kanár dosáhl hodnotného zpěvu, zakládá chovatel tzv. školu. S přibývající zralostí se kanáři vyvíjejí po stránce pohlavní a zpěvní, a tehdy také začíná jejich hašteření mezi sebou, což jim ve zpěvu nijak neprospívá. Chovatel chce proto poznat zpěv každého kanára jednotlivě a chce také zasahovat do jeho zpěvního vývoje. Ve škole je kanár v klidu a má ty nejlepší podmínky, aby ukázal, zda se naučil tomu nejhodnotnějšímu zpěvu.

Proto si připraví zpěvní klícky, které jsou přibližně 22-25 cm dlouhé, 15 cm široké a 18 cm vysoké, se dvěma bidélky a vpředu s krmítky na vodu a zrní. Nejlepší jsou klícky typu COM. Škola je skříň o něco hlubší než délky klece, opatřené přepážkami, kde se klícky řadí vedle sebe. Šířka školy nebo zpěvní skříně je různá, nejméně však pro pět klecí. Na přední stranu se připraví slabší a silnější záclona. Dále je velmi důležité, aby chovatel měl minimálně 1 až 2 budníky. Do budníku dává kanáry chybaře. Koncem září nebo začátkem října (já až koncem října) vybere chovatel mladé samečky (líhnuté duben-květen), řádně již vypelichané z proletu a umístí je ve zpěvních klíckách do hořejších přihrádek skříně. Dolejší přihrádky se nechají pro mladší samečky (líhnuté červen - červenec), které se pak kolem 15. října zaklickují. Starší samečky umísťujeme nahoře proto, že jejich zpěv je již pokročilejší o aby své mladší druhy nenutili k ukvapenému napodobení, což by jim zásadně neprospělo. Zpěv se nese zdola nahoru a mladší kanáři mají pak dole větší klid, aby mohli svůj zpěv usměrňovat. Účelné je, když se dají do přihrádek vedle sebe bratři a příbuzní po otci, kteří jsou již na sebe zvyklí a snadněji se smíří s tím, že jsou v malém prostoru.

Má-li chovatel již použité zařízení je samozřejmé, že všechno předem řádně vyčistí a vydezinfikuje. Nejlépe je opět klece omývat v teplé vodě s přidáním "Chloraminu B". Ve škole sleduje chovatel také zdravotní stav jednotlivých kanárů, což je v malých klíckách přehlednější než v proletu. Vodítkem je trus a podle něj se určuje zdravotní stav kanára. Při omezeném pohybu ve zpěvní klícce spotřebuje kanár menší množství krmiva, než tomu bylo v proletu. Chovatel proto musí dbát, aby kanár příliš neztloustl, nebo nebyl zase podvyživený, což má také veliký vliv na jeho zpěv. Zkušený chovatel dává lenivému kanárovi více lesknice a nigru. Slabšímu pak pár zrnek semence, aby jej povzbudil k výkonu a naopak velmi pilnému odebere toto krmení a nechá mu jen řepku s přídavkem trochy máku. Předzpěvák je zatím umístěn před školou; mezi mladé samečky se dává až později. Chovatel, který vlastní bratry vynikající ve zpěvu, jak jsem výše uvedl, může je dát do jedné klícky i dva nebo tři, kde se pak doplňují ve zpěvu a získávají cenné túry i celkovou kvalitu zpěvu.

  Dny se krátí a občasné noční mrazíky nejsou výjimkou. Kanárům však nadále dopřáváme dostatek čerstvého vzduchu, protože se tím otužují, což je důležité především pro samičky, které budou ve voliéře až do nového hekování v příštím roce. Koncem října pochytáme všechny samečky a zaklíckujeme je do předem opravených, vyčištěných a vydezinfikovaných klícek. Zpěvné klícky označíme číslem kanára, popřípadě ještě číslem jeho otce a matky. Čím je víc tepla v místnosti, kde budeme klickovat, tím je možno klíckovat později. I kanáři zaklíckovaní kolem 15. listopadu, ještě, jak se říká, „dojdou“. Důležité však je, aby zaklíckovaní kanáři byli v dobrém zdravotním stavu, a co je především důležité, aby byli přepeření. Samozřejmě i zkušenému chovateli se stane, že vedle samečků zaklíckujeme i nějakou samičku. Nic se však neděje a po týdnu můžeme samičku bez následků vrátit zpět do voliéry. Jak klícky řadit do regálu, na to má každý chovatel svůj systém a těžko říci, který je nejlepší. Obecně platí, že nejstarší kanáry dáváme nahoru, nejmladší dolů, bratry vedle sebe, do každé řady  předzpěváka nebo všechny předzpěváky vedle sebe nahoru atd. Někteří chovatelé po celou dobu trvání školy místa klícek v regálu nemění, někteří zase po čase řadí kanáry podle kvality zpěvu vedle sebe. Můj názor je, že čím více se s kanáry pracuje, tím jsou ptáci klidnější a krotší, nejsou lekaví, lépe odolávají stresům a kdykoliv ochotně zpívají. Když poznáme, že všichni ptáci v klíckách našli vodu a potravu, dáme mezi klícky přepážky. Po týdnu, kdy se kanáři náležitě uklidní, začneme se zatemňováním. Od této doby jsou kanáři v jakémsi šeru, kde sice vidí na potravu, ale mají náležitý klid na zpěv. Od této doby by kanáři neměli vidět denní světlo.

Kanáry ve škole již nekrmíme zeleným krmivem ani ničím naklíčeným. Zelené krmivo by ptákům v omezeném prostoru, bez náležitého pohybu, mohlo přivodit zažívací potíže a vitamin E v naklíčeném krmivu by kanáry předčasně hnal do pohlavní aktivity a to by zpěvu rozhodně neprospělo, uvážíme-li, že nejlépe zpívají takzvaní „puberťáci“, které do zpěvu ještě nežene pohlavní pud, ale zpívají tak říkajíc ze samé radosti ze zpěvu. Vitamín C kanárům doplníme občas podáním Celaskonu rozpuštěného ve vodě (který je ostatně i dobrou clonou proti stresům) a ostatní vitamíny např. podáním Raboranu nebo Vitaminu EX-A, občas ve vaječné míchanici. Pro snadnější vyprazdňování kanárům občas podáme kousek jablka. Složení základního krmiva po celou dobu školy neměníme, kvalitu zpěvu regulujeme buďto zatemňováním, nebo namačkaným semencem či slunečnicí nebo vaječnou míchanicí.

Ve škole i v klíckách si mladí kanáři pomalu zvykají na nové prostředí, a proto je chovatel nechá v klidu. Zpočátku nezpívají, jsou plaší, ale brzy se uklidní. Potom chovatel oddělí klícky přepážkami (mohou být z překližky nebo lepenky i tmavá slída), aby na sebe kanáři neviděli. Přepážky se dávají nejlépe večer, aby se kanáři ráno probudili v novém prostředí. Po této změně přestanou zpívat a trvá i několik dní, než se znovu uklidní a začnou opět zpívat. Základem je, aby chovatel měl trpělivost a zbytečně kanáry nerušil (třeba pískáním nebo jiným drážděním). Chce to čas a klid.

Asi po měsíci, když už kanáři pilně prozpěvují, dá chovatel mezi samečky, obvykle do středu školy, předzpěváka a celou skříň zatemní lehkou záclonou. Zatemňuje ji proto, aby kanáři měli naprostý klid ve zpěvu, aby se soustředili a svůj zpěv usměrňovali o prohlubovali. Záclona je částečně průsvitná, takže kanáři v klíckách vidí na krmivo a vodu.

Při krmení chovatel kanáry zpočátku odtemňuje asi na dvě hodiny. Kanáři si zvyknou na přítomnost chovatele a bez bázně zpívají. Zpočátku dává některý chovatel před kanáry stoličku, na ni větší kabát a simuluje tím, že před nimi sedí. Tak to provádí tak dlouho, až si chovatel před ně sedne o kanáři již zpívají. Bývá to asi týden. Chovatel pak sleduje jejich zpěv a má možnost vyřadit některého chybaře, který svým zpěvem ruší celou školu. Potravu kanárům přizpůsobíme jako v proletu, ovšem podává se v menším množství, ale ve stejnou dobu. Já provádím krmení navečer. Řepku dáváme ihned ráno, vaječnou směs o něco později, až je v místnosti tepleji, a to nejvíce čtvrt kávové lžičky každému kanárovi. Já dávám vaječnou směs co druhý den, ale je důležité sledovat vývoj zpěvu. Podle vývoje zpěvu chovatel reguluje potravu jednotlivých samců, jak jsem již několikrát uvedl. Velmi opatrně podáváme směs s loupaným ovsem. Ten je ve škole jen zpestřením, pro zpěv není vhodný, jelikož rozšiřuje zpěv. Já si dělám směs, s kterou krmím již několik let, a to 6 dílů letní řepky, 1 díl oves, 1,5 dílu lesknice, 0,5 len, 0,5 mák, 0,5 proso. (Rudolf Šolc - Orlová) Tuto směs podávám denně navečer, pokud zpěv jde nahoru, nasadím místo míchanice letní řepku. Jinak řepka je základním krmivem a měla by to být ta řepka, kterou jsme jim podávali v proletu, tzn. řepka, která poskytne kanárovi vhodné látky pro hluboký a lahodný zpěv. Také přidávám kanárům obden syrovou mrkev nebo kousek jablíčka. Chovatel nesmí zapomínat na čistou odraženou vodu, kterou denně mění. (Názory na složení základního krmiva bývají u různých chovatelů podstatně odlišné, proto uvedu složení míchanice, které používám já, ale o kterém samozřejmě netvrdím, že je jediné správné: 60% letní řepky, 25% lesknice, 15% niger a něco málo máku. Lněné semeno nedávám – ten bývá příčinou chrapotu, právě tak jako loupaný oves. O loupaném ovse ostatně již staří chovatelé zpěvných kanárů tvrdili, že nepatří kanárům do školy, ale koňům. U některých kanárů po zaklíckování zjistíme řídký trus, který během krátké doby nepříjemně páchne a klícka je stále mokrá. Účinná léčba je 2,5% Vatrálem popř. ESB 3-30%. Informace o těchto lécích vám podá každý veterinární lékař, nebo je můžete získat na ÚOK CHZK (Karel VAVŘENA – Ústí nad Labem).

Zdravotní stav kanárů kontroluje denně a zjistíme-li u některého řidší trus nebo průjem ihned přidáme do krmiva mák nebo mu dáme k pití heřmánkový odvar nebo čistý ruský čaj, ale vynecháme vaječnou směs, to je velmi důležité. Také do týdenního režimu školy zařadíme čištění zpěvných klecí. Já osobně je čistím každý čtvrtek a dávám na dno klece říční čistý písek. Čistota je zárukou zdravých kanárů o také zpěv je pak kvalitnější v provedení.

Velmi důležitými prvky pro zdárnou školu jsou určité návyky. Jsou to: samotné zatemňování, velmi důležité krmení, teplota v místnosti, výběr jedinců ve škole, a trénování před vlastní soutěží. Kanáry musíme vždy tak připravit, abychom je dostali do vrcholu na místní nebo okresní soutěž a pak znovu na mistrovskou soutěž případně pak na mistrovství světa.

Zpěv kanárů se vyvíjí pomalu prohlubováním lehkých túr, z kterých přecházejí do nejtěžších. Má-li chovatel více starších kanárů vynikajících (otců mladých), stejného zpěvního směru, může při zatemnění školy umístit mezi mladé na každé tři řady jednoho předzpěváka. V případě, že nemá výborného předzpěváka, nedá do školy raději žádného. Mezi mladými se jistě najde takový, který svým zpěvem vynikne nad ostatní a ve zpěvu je vede.

Jen pozvolným vývojem mohou kanáři dosáhnout hlubokého a lahodného zpěvu. Tyto vlastnosti však musejí mít kmenově po předcích, jestliže je nemají, pak nepomůže sebelepší předzpěvák a takoví ptáci nebudou dobrými zpěváky. I když se někdy některým túrám naučí, brzy je opět ztratí - protože je nemá kmenově vrozené. Proto vždy si zajistíme kmenově dobré kanáry, aby naše práce nebyla zbytečná. Nyní se znovu vrátíme k prvkům, které byly uvedeny. Každý chovatel má jiné metody své techniky vedení školy. Níže uvedu část svých zkušeností, které budou prospěšné pro začínající chovatele kanárů dutopěvců.

Jak jsem shora uvedl, když máme kanáry zaklíckované sledujeme pozvolna jejich zpěv. Jeden z důležitých faktorů je samotné zatemňování a odtemňování klícek. Já denně kanáry třikrát odtemňuji a zatemňuji. Kanáři jsou odkryti vždy na 1 až 2 hodiny při elektrickém osvětlení. Proč při elektrickém osvětlení? Protože kanáři jdou na soutěž vždy při tomto osvětlení. Používám k tomu žárovku 150 W.

Okno v místnosti mám z jedné strany úplně zatemněné (až do konce všech soutěží) druhé okno mám odkryté, aby kanáři částečně viděli na krmení a vodu!. Další faktor je samotné krmení. Každý večer dávám míchanici a vodu; při silnějším vývinu zpěvu jen čistou letní řepku. V ranních hodinách, když je tepleji, vaječnou směs, kterou si dělám ze svých slepičích vajíček bez nákazy. Kdo nemá své slepice, měl by si koupit vejce od chovatele, který má zdravotní zkoušky. Do míchanice dávám své koupené rohlíky, které si suším na radiátorech; pak je pomelu na strouhanku. Nikdy nekupuji strouhanku z obchodu, protože není záruka, zda tam nejsou jiné příměsi nebo plísně. Vaječnou směs připravím z vajíček uvařených natvrdo. Vajíčka zbavím skořápek a postrouhám je na struhadle, přidám strouhanku, menší množství máku a na špičku nože "Roboran". Vše řádně promíchám. Pak podávám kanárům asi malou kávovou lžičku na 1 ks. Vaječnou míchanici dostávají co druhý den, někdy třetí, záleží jak zpěvně kanáři procházejí. Velmi důležitý je třetí faktor, a to teplota v místnosti, kde kanáři jsou ve škole. Teplota by měla být od 16 °C do 20 °C. Já osobně ji udržuji regulací ústředního topení v závislosti na venkovní teplotě.

Začínají kanárkářské žně. A samozřejmě, i zde platí, co jsme si zaseli, to budeme sklízet. Nemusíme být však hned zklamáni, pokud nám nevychází vše tak, jak jsme plánovali. I tady se dá leccos napravit, pokud se nedopustíme nějaké chyby, protože kanáři nechybují nikdy, chybuje jen chovatel. Zpěvný kanár je po století šlechtěn na zpěv, proto snahou chovatelů vždy bylo a je, aby tito ptáci zpívali bez ostrých tónů, volně, v určitém rytmu, v určité barvě a v určité hloubce. Toho všeho se dá dosáhnout především cíleným šlechtěním. Chovatelé, kteří spoléhají na to, že v množství je síla, dosahují úspěchů jen náhodně a ani nejlepší chovatelské zařízení jim nepomůže tuto skutečnost zvrátit, pokud nebudou postupovat v chovu systematicky. Pracujeme však s tím, co máme. Naší snahou tedy bude, aby se naši ptáci svým zpěvem co nejvíce přiblížili standardu.

Měsíc listopad je velmi důležitý pro chovatele ušlechtilého kanára; je to vlastně jeho vrcholné období celého chovatelského roku. Chovatel se přesvědčuje, jaké zpěvní hodnoty dosáhl ve svém chovu, proto připravuje své kanáry na soutěže, kde odborníci - posuzovatelé ocení hodnotu jejich zpěvu.

            Kanáry ve škole krmíme navečer při umělém osvětlení, kdy z regálu odstraníme závěs asi na jednu až dvě hodiny. Po 14 dnech zaklíckování kanárů zkušený chovatel pozná, ze kterých kanárů budou dobří zpěváci a ze kterých bude tak říkajíc „odpad“. Především musíme z regálu odstranit chybaře, to znamená ptáky s ostrými zvonky, chybnými tlukoty a píšťalami, výtahy atd. Tyto kanáry odstraníme z doslechu ostatních kanárů. Příliš hlasité kanáry či s túrami poněkud ostřejšími, o kterých se dá předpokládat, že by z nich ještě mohlo něco být, necháme meditovat v budnících. Pokud sami nedokážeme odhadnout kvalitu kanářího zpěvu, pozveme si nějakého zkušeného chovatele nebo posuzovatele. Proto by mělo být snahou každého, kdo se chovem zpěvných kanárů vážně zabývá, aby se sám snažil, jednak studiem odborné literatury, ale také každodenním poslechem kanárů do té problematiky vniknout.

S vystavováním kanárů nepospícháme, aby nedošlo k přetrénování kolekce. Z počátku krmíme jen základním krmivem a kanáry do hloubek příliš brzy nutit nebudeme.

Další velmi důležité období je, jak jsem v minulém čísle uvedl - "Výběr jedinců ve škole". Pečlivě sledujeme vývoj zpěvu všech kanárů a začínáme s vychytáním těch nejlepších. Musím upozornit, že výběr ve škole nám často zkresluje jejich zpěv, protože škola nám zpívá komplexně. Vybereme ty nejlepší, o kterých se to domníváme, a dáme je do tak zvaného budníku. Obsah budníku tvoří 4 klícky zpěvných kanárů. Jsou to čtyři samci, a ti tvoří kolekci. K soutěži je musíme připravovat 3 týdny předem.

Klícky s kanáry postavíme v kolekci tak, že nahoře je klícka s číslem 1, pod ní číslo 2, pak nahoře číslo 3 a po něm číslo 4. V budníku je to nahoře zleva 1 a 2, pod nimi 3 a 4. Nejpilnějšího kanára dáváme na číslo 4, aby povzbuzoval další tři ke zpěvu. Na sestavování kolekcí má vliv i harmonie zpěvu. Do kolekcí nezařazujeme kanáry s chybami nebo se stále se opakující jednou a tou samou túrou. Má-li chovatel více budníků, vybere pro ně další kanáry a sestaví další kolekce, které krmí a odtemňuje a zatemňuje jako ve škole. Budníky by měly být v místnosti, kde máme školu mladých kanárů.

Pokud jsme udělali již výběr těch nejlepších kanárů, můžeme jim přidat do míchanice pár zrnek semence, abychom zpěv dostali do mohutnosti a zvučnosti. Ale pozor! Při větší dávce semence nebo slunečnice se nám kanáři do zpěvu tak utlumí, že se až dusí.

"Trénování kanárů" je stejně důležitá činnost, jako předchozí výběr jedinců ve škole. Kanáry vybereme z budníků každý den alespoň 2x, a to podle možností ráno a odpoledne, nebo ráno a večer. Klícky sestavené podle čísel postavíme na sebe na stůl a kanáry necháme asi 10 minut v klidu, i když nezpívají. Potom je vrátíme zpátky do budníků. V trénování pokračujeme další dny, měníme místo a dobu, aby si kanáři zvykli zpívat v každé době a v různém prostředí. Trénování provádíme za elektrického osvětlení. Později je trénujeme nejvýše 30 minut, což je doba pro oceňování zpěvu na soutěžích. Ještě jsem se nezmínil o rozměrech budníku. Bývá asi 50 cm vysoký, 30 cm hluboký a 40 cm široký. Dvířka budníku mají 2 malé otvory, cca 30 mm v průměru, pro přístup vzduchu. Mezi klíckami máme přepážky, aby samci na sebe neviděli. Kanáry chovatel krmí i při trénování, aby je dostal do plného zpěvu. Připraví si speciální směs, která se bude dávat i během soutěží. Měla by to být směs, kterou dával ve škole s přídavkem semence a větší dávkou lesknice. Takto připravenou kolekci i s krmivem může dát chovatel na soutěže bez obav a kanáři pak předvedou takový zpěv, jaký opravdu mají.

Nyní bych v krátkosti seznámil všechny majitele kanárů, kteří neznají teorii kanářího zpěvu, že je u nás v organizacích zpěv kanára přesně vymezen podle jednotlivých túr a jejich hodnot, což je pro všechny soutěže jednotné. (Najdete podrobněji v kapitole „Teorie zpěvu a soutěžní řád).

Kanár je u nás již na takové úrovni, že od něj žádáme, aby zpíval klidně, čistě a v nejhlubších polohách bez chyb. Ve zpěvu by neměly být chybné nebo neladné túry. Velmi důležité je, aby kanár zpíval se zavřeným zobáčkem, čímž se míní nejužší vzduchová štěrbina. Kanár však nemůže mít při zpěvu zobáček úplně zavřený, neboť by tak vznikaly nosové a nečisté túry. Čím je jeho zpěv rozmanitější a hlubší, tím je vzácnější. Trvalo nejméně půl století, než se chovatelům podařilo křížením kanárů dosáhnout tak dokonalého zpěvu, jaký dnes u nás máme. Píseň divokého kanára se skládala ze samých cvrčivých a ostrých túr, které nejsou našemu sluchu příjemné. Říká se slavíkovi, že je králem zpěvného ptactva, ale porovnáme-li jeho zpěv s písní kanára, pak dáme tento titul našemu ušlechtilému kanárovi.

Píseň kanára působí na sluch neodborníka jako jeden souvislý a nerozložitelný celek. Především v písni rozezná, co je lahodné a co neladné. Odborník však rozezná v části nebo úryvku písně určitou túru. Kde každá túra má svéráznou stavbu, rytmus, barvu a polohu. Zpěvní túry dělíme na základní (kmenové), pomocné a chybné. Ze základních túr je nejkrásnější a nejcennější dutá role, zvaná "královnou" všech túr zpěvu kanára. Podle způsobu podání jim říkáme role, protože jsou rolované (spojované). Potom je to basová role, která se hodnotí s dutou rolí až na 27 bodů. Dutých rolí máme celkem šest a nejkrásnější je dutá role vokálová. Dutý zvonek je mezi základními túrami po duté roli jedna z nejkrásnějších túr oddělovaných, pak jsou píšťaly, jimiž kanár obyčejně končí píseň a jež se hodnotí s dutým zvonkem až 28 body. Bez některé z těchto hlavních túr ztrácí kanár svou zpěvní hodnotu. Do hlavních túr patří také klokot, který se hodnotí také do 27 bodů o může nám nahradit dutou roli. Ale u nás máme málo takových kanárů chovaných. Pomocné túry jsou rovný a rolovoný zvonek, a to je v jeden celek, tak zvaná zvonková túra; pak je to ještě tlukot a hukot. Hukot a tlukot dle COM se hodnotí do 18 bodů a zvonková túra do 9 bodů. U nás máme no tlukot a zvonkovou túru úpravy takové, že zvonková túra se hodnotí 2 body a tlukot do 3 bodů. Celkový přednes písně kanára pak uzavírá řada cenných túr a doplňuje bodovou hodnotu písně i celé kolekce. Mezi chybné túry (nežádoucí) se řadí vysoký zvonek, který bývá široký, nosový a špičatý, dále chybné tlukoty, ostré píšťaly, bzukoty, protloukané túry, nosovky a skřípot. To jsou túry, které se kanárovi srážejí z celkového počtu získaných bodů. Těmito několika řádky jsem alespoň stručně seznámil neorganizované chovatele s teorií zpěvu ušlechtilého kanára, zejména ty co nemají žádné znalosti o jeho zpěvu. Doufám, že tento stručný výklad o třídění písně kanára může u mnohých milovníků ptactva vzbudit zájem o hlubší poznatky v chovu ušlechtilého kanára. Proto doporučujeme všem neorganizovaným chovatelům, aby vstoupili do našich speciálních organizací ČSCH.

            V této době však nesmíme zapomínat na samičky, které jsou v chladnu. Ještě stále jim dopřáváme dostatek čerstvého vzduchu, čisté vody, dostatek dobrého krmiva a minerálních látek. Občas dodáme i něco vitamínů a sledujeme jejich zdravotní stav. Právě v zimních měsících je nutné jim věnovat zvýšenou péči, vždyť právě samičky jsou základem chovu a našich budoucích úspěchů. Ve volných chvílích budujeme nebo opravujeme chovatelské zařízení, čteme odbornou literaturu, popřípadě jsme nápomocni při přípravě místních soutěží ve zpěvu kanárů.

Prosinec je pro chovatelé kanárů dobou, kdy se začíná, jak se říká, „lámat chleba“. V této době se ukáže, zda se celoroční práce zúročila nebo to byl jen ztracený čas. Celá škola sice „jede“, ale jen zkušený chovatel pozná, jak který kanár zpívá a hlavně co zpívá. Celou školu si postupně vystavíme a podle kvality zpěvu toho kterého kanára sestavíme kolekce. Příliš hlasití kanáři, s ostrými túrami či různým povídáním, které do kanářího projevu nepatří, utlumíme v budnících, popřípadě v regálu, kde jim po celý den vytvoříme úplnou tmu. Kanáry můžeme utlumit i tím, že snížíme podíl lesknice a nigeru v míchanici. Abychom dostali ptáky do hlubokých túr, podáváme jednou za dva až tři dny několik zrnek mačkaného semence. Pozor však na předávkování touto „drogou“ a to samozřejmě platí i o máku, kdy kanár může na čas úplně ztratit píšťaly.

            S vybranými kolekcemi na místní soutěž začínáme pracovat denně kolekce na 20 minut v různém čase, ale vždy při umělém osvětlení, vystavíme. Před vystavením vysypeme, popřípadě vyčistíme „šuplíky“ klícek, aby si kanáři nezvykli seskakovat při zpěvu na dna klícek a tím zpěv nekouskovali. Kanáři si musí na přítomnost osob při vystavení zvyknout, proto sedíme co nejblíže a snažíme se zpočátku kanáry pískáním do zpěvu přinutit. Velmi dobré je, každého kanára si při každém vystavení napsat a sledovat, zda se kolekce ve zpěvu lepší, či naopak. Uměním každého chovatele je vybrat a postavit kanáry v kolekci tak, aby jejich zpěv nejen ladil, ale aby jeden kanár druhého či ostatní ve zpěvu nesrážel. Asi týden nebo 10 dnů před soutěží kanáry úplně zatemníme, aby neviděli na potravu ani na vodu. Vystavujeme pokud možno dvakrát denně a jejich zpěv udržujeme v dané kvalitě jen podáním malého množství vaječné míchanice 1x za den. V této době kanáry v kolekci již neměníme, ale pokud budeme muset, je to vždy určité riziko. Neudělali-li jsme během celé přípravy kanárů na soutěž nějakou chybu, a to se samozřejmě občas stává i zkušenému chovateli, potom by bodové hodnocení mělo být úměrné našemu snažení. Budeme-li se chtít s kanáry zúčastnit mistrovské soutěže, protože bodový výsledek (min. 330 bodů) z místní soutěže nás k tomu opravňuje, nebudeme kvalitu zpěvu našich kanárů již nijak vylepšovat. Kanáry umístíme zpět do regálu, kde budou opět vidět na potravu i vodu. Ještě stále však nesmí vidět denní světlo, které by je nutilo do heku, kanáři by začali být neklidní, začali by trhat papír, který dáváme na dna klícek, jejich zpěv by se stal ostřejším. Takovým kanárům potom říkáme, že jsou již za kopcem. Pokud jsme nic, co zde bylo řečeno, nezanedbali, budou i naše výsledky na mistrovské soutěži dobré. Asi pět dnů před mistrovskou soutěží začneme opět s úplným zatemněním a opět začneme kolekci 2x denně vystavovat. Dva dny před dopravou kanárů na soutěž, neopomeneme kanáry nadopovat vitaminem C (Celaskon rozpuštěný ve vodě),

který zabraňuje stresům u kanárů během dopravy a který by mohl mít i negativní vliv na výkonnost  kanárů na soutěži (myšleno ten stres).

Soutěže a s nimi spojené výstavy kanárů se pořádají před vánocemi a koncem roku. Mistrovské soutěže bývají vždy začátkem roku příštího, a to v měsíci lednu. V prosinci a v lednu jsou mladí kanáři v nejlepší zpěvní formě. Uvedu postup pro oceňování zpěvu kanárů, jak jej provádí odborník - posuzovatel zpěvných kanárů. Posuzovatel je delegován ÚV ČSCH (ve SR SZCH) na místní nebo okresní soutěž i na celostátní mistrovské soutěže, v nichž se soutěži o titul mistra ČR a SR společně.

Posuzovatel musí zachytit zpěv kanára nejen ve všech túrách, ale také v jeho celkovém podání. Zpěvní hodnoty musí vyjádřit počtem bodů podle příslušné bodové stupnice, a zapíše je do oceňovací listiny. Hodnocení jedné kolekce trvá 30 minut a za tu dobu musí posuzovatel vyhodnotit a zapsat bodové hodnoty jednotlivých túr všech kanárů celé kolekce. Předpokládá se u posuzovatele jeho dokonalý sluch, dobrý zrak a rychlý postřeh, aby mu neušlo ze zpěvu nic, co kanár ve své písni přináší. Posuzovatel musí ocenit kolekci objektivně, aby chovatel, který se soutěže zúčastní, věděl, jakých zpěvních hodnot dosáhl ve své celoroční práci a jak má dále postupovat při křížení kanárů ve svém chovu. Po zapsání bodových hodnot sečte posuzovatel body všech cenných túr, odečte trestné body a získá tak konečný počet bodů zpěvní hodnoty kanára. Nejvyšší počet bodů, kterého může kanár v kolekci dosáhnout je 90 bodů, což je nejvyšší hranice, která je ideálem chovatele. To znamená, že kolekce čtyř kanárů může získat nejvíce 360 bodů, a to je již světová špička a ideál dosažený chovatelem. Práce posuzovatele zpěvu kanára vyžaduje velké duševní vypětí, které je však vyváženo poslechem krásného zpěvu. Po zkušenostech ze soutěže si chovatel vytkne cíl, které túry u kanárů zlepší a které chyby odstraní,aby příští rok dosáhl ve svém chovu ještě lepších výsledků.

Chovatelé se zajímají větším dílem o samce, aby je přivedli k těm nejlepším výkonům, je však nutné, aby se také věnovali samičkám, které jsou vlastně základem zdárného chovu. Vedle vydatného krmení můžeme občas podat i kousek dobře vyuzeného špeku. Denně vyměňujeme vodu za čerstvou a pokud mrzne, je dobrý občas přidat studený heřmánkový čaj. Pokud voda zamrzá, je možno podávat místo vody i sníh, popřípadě nadrobno roztlučený led. O vánočních svátcích jim přineseme několik kostek cukru nebo suchou vaječnou směs, aby i ony věděly, že jsou Vánoce.

Při chovu zaměřeném na zušlechťování zpěvu hraje velikou úlohu původ samičky. Ušlechtilá krev se pozná již na měkkém a hlubokém ozvání samičky. Chraptivé a pronikavé volání může ovlivnit zpěvní hodnoty potomstva. Proto si chovatel vybere k chovu samičky ušlechtilého původu a ze stejného zpěvního směru. Musí také vědět, jaké vlastnosti měli rodiče samičky. Chce-li si chovatel založit dobrý kmen, je lepší začít v prvním roce se čtyřmi samičkami a čtyřmi samečky. Chov s jedním párem jej nutí k tomu, aby již druhý rok opatřoval nové kanáry, jinak by vytvářel příbuzenskou plemenitbu. Kupuje-li kanáry "naslepo", musí si být vědom, že nepěstuje kmenový chov, ale provádí křížení, z kterého je chov nahodilý. Při výběru samiček pro vlastní chov musí chovatel dbát toho, aby byly zdravé, hladce a dobře opeřené. Oddělí je ve zvláštní místnosti a poskytne jim to nejlepší ošetření. Samičky, které nepoužije pro vlastní chov, dá k dispozici ostatním zájemcům - chovatelům. Má-li zájem o samičky jiného chovatele, opatří si je před zimou, aby si zvykly na nové prostředí a dobře přezimovaly. Ponechá si o třetinu samiček víc, aby měl zálohu pro nepředvídané nezdary v chovu.

Kanáři snášejí nízké teploty, aniž jim to ublíží na zdraví, a proto chovatel, který má tu možnost, chová samičky přes zimu v nevytápěných místnostech. Poskytne samičkám dostatek pohybu v proletovačkách, nepřeplňuje klece, aby se nehašteřily o místo u krmítek a vzájemně se neoškubávaly. Často vyčistí klece, což je základem pro zdárný chov kanára. Místnost přes zimu nemění. Náhlá změna teploty by byla samičkám jen na škodu, hlavně však pro jejich příští párování. Samičky chované v chladnu, při teplotě kolem nuly přikrmujeme semencem, špekem a kukuřičným šrotem. Nemá-li chovatel možnost mít samičky v chladnu a je nucen je chovat v teplé místnosti, umístí je do temného kouta a krmí je jen řepkou s malým množstvím lesknice a loupaného ovsa. Také jablko a mrkev mají samičky rády pro blahodárný účinek na jejich zažívání. Potom jim chovatel přidává vápenné látky, aby samičky měly z jaro zásobu na snášení vajíček. Podává se ve formě rozemletých a čistých skořápek ze slepičích vajec. Je snad zbytečné opakovat, že podávání čerstvé vody je samozřejmostí. Kanáři dávají přednost čerstvé vodě před odstátou a záleží na chovateli, jak si zařídí jejich napájení. Při používání koupelniček a napáječek musí vodu častěji vyměňovat a napáječky důkladně omývat, aby se v nich neusazovala nečistota. Nesmí také zapomínat na škůdce kanára - čmelíka. K jeho zahubení může použít desinfekční prostředek "Arpalit" - 1%", nejlépe je však dát kanára (nebo kanáry) do jiné klece. Vracíme je zpět až příští den. Hlavním úkolem chovatele zpěvných kanárů pro novou příští sezónu je předejít všem nedostatkům a poskytnout samičkám všestrannou péči.

Závěrem chci chovatele zpěvných kanárů informovat, že pokud mojí zájem o hlubší poznatky z chovu kanárů, mohou mně o ně napsat a já jejich dotazy rád zodpovím. Také mohu nabídnout vážnému zájemci svůj kvalitní materiál ze svých třech linií a také kanáry po importech z Francie a SRN po mistrech světa. Přeji všem chovatelům hodně zdraví a mnoho úspěchů v chovu našeho koníčka - chovu zpěvných kanárů.

A je to tady. Mistrovská soutěž ve zpěvu kanárů. Každý mistrák má neopakovatelnou atmosféru. Jen při mistrovské soutěži je možné slyšet nejlepší kanáry, kteří byli v minulém roce vychováni.  Jen zde můžeme získat zkušenosti, vědomosti a chuť do další chovatelské práce, kterou náš náročný a nelehký koníček vyžaduje. Jen při mistrovské soutěži můžeme, vedle kvalitních kanárů, získat i nové přátele, stejně zapálené pro našeho společného koníčka. Účastnit se s vlastní kolekcí mistrovské soutěže by mělo být ctí každému opravdovému chovateli zpěvných kanárů a dobré umístění je potom odměnou za celoroční chovatelskou práci. Získat však první místo a titul „Mistr republiky“, to je zážitek a přál bych každému, komu se tento koníček stal zálibou na celý život, aby mohl takový pocit zažít. Šanci získat mistrovský titul má každý dobrý chovatel, protože potíž není v množství, ale kvalitě odchovaných kanárů a s jistou nadsázkou se dá říci, že k zisku stačí jen čtyři 90ti bodoví ptáci a někdy ani to ne.

Kanáry, se kterými počítáme do vlastního chovu, máme již vybrané. Tyto kanáry ze zpěvných klíce přemístíme do větších klecí či do již připravených hekovek, aby se mohli proletět a tím získali dostatečnou obratnost pro nadcházející chovnou sezónu. Často přikrmujeme naklíčenou řepkou a pokud ptáci nejsou příliš tlustí i vaječnou míchanicí s přidáním některého z Raboranů. Zvýšenou péči budeme věnovat i samičkám v chladu, budeme dbát na to, aby v ničem nestrádaly, protože především právě samičky jsou základem chovu a všech našich budoucích úspěchů. Pokud budeme naše kanáry posílat případným zájemcům poštou, použijeme přenosku vždy dostatečně velkou, s dobrou stabilitou, aby se snadno nepřevracela a vždy dobře odvětranou, aby nedocházelo k „uvaření“ kanárů. Na cestu dáváme ptákům krmení a místo vody dostatek rozkrojených jablek, ale také naklíčenou řepku. (Raději trváme na osobním odběru) Pokud budeme posílat kanáry chovatelům, nezapomeneme s nimi také poslat rodokmeny. Rodokmen by měl obsahovat číslo kanára, den, měsíc a rok narození a jméno chovatele. Měl by sahat nejméně do třetí generace prodávaného kanára. U každého následujícího kanára by mělo být číslo kanára a rok narození, ale také jméno chovatele, popřípadě bodová hodnota všech samců. Znám osobně několik chovatelů, kteří jména chovatelů u kanárů zásadně ignorují. Takový rodokmen pozbývá nejen na věrohodnosti, ale promlouvá i o tom, jak si prodávající váží svých kanárů, ale také kupujícího. Seriózní jednání by mělo být krédem každého chovatele a to platí o chovatelích kanárů dvojnásob.

Pomalu se začínáme připravovat na novou chovatelskou sezonu, která bude určitě lepší než ta minulá.

V tomto měsíci se vlastně prolínají dvě etapy chovatelské práce „zpěvných kanárkářů“. Loňská sezóna pomalu končí a letošní už začala. Víme, že největší podíl na kvalitě odchovaných kanárů má cílená genetika, nebudeme proto spoléhat na to, že čím více samiček zahekujeme a že čím větší bude odchov, tím více 90ti bodových kanárů budeme mít. Z náhodných křížů mezi nepříbuznými jedinci sice mohou vzniknout 90ti bodoví ptáci, ale procento „odpadu“ bývá neúměrné v porovnání s počtem kanárů kvalitních. V kanárkářské praxi se nejvíce osvědčil chov liniový, kdy zakladatelem linie je mimořádně kvalitní kanár, kterého páříme s jeho dcerami, pak s jeho vnučkami, pak s dcerami vnuček a v tom pokračujeme až do doby, než se v linii objeví ještě lepší kanár, který zakladatele linie nahradí. Jde totiž o to, že všichni potomci zakladatele s nepříbuznými samicemi mají polovinu jeho vloh a každou další generaci mizí přibližně jedna polovina vloh cizích. Výsledkem je chov, kde všichni jedinci mají prakticky jen vlohy zakladatele linie, který byl zcela mimořádným jedincem. (Dr. Pavel Pivoňka v IZ č.1 z roku 1986). Z této skutečnosti tedy potom vyplývá, že k zisku titulu Mistra republiky ve zpěvu kanárů stačí zahekovat minimum samiček a „odpad“ bude nulový. Malému počtu kanárů v chovu pak může chovatel věnovat po všech stránkách daleko lepší péči než chovatel, jehož chov čítá několik set jedinců. Neméně důležité v chovatelské práci je sledování biorytmů. Tato praxe však bývá často zpochybňována některými tzv. odborníky. Je však snadné zpochybnit či zesměšnit něco, čemu nerozumíme.Faktem zůstává, že u ptáků zplozených v biorytmu nedochází k potyčkám při páření. Pokud je páříme opět v biorytmu, samičky lépe sedí a krmí. Pokud bývají při páření v biorytmu oba jedinci, bývá oplozenost vajíček i líhnivost stoprocentní. Odchov je životaschopnější a odolnější. To přece již stojí za to si u jednotlivých kanárů biorytmus vypočítat. Často se stává, že jeden den, kdy kanáry při tréninku vystavíme, máme z jejich přednesu opravdu radost a o dva dny později je pro kvalitu zpěvu nepoznáváme, jako bychom poslouchali úplně jiné kanáry. Zkusme však zjistit jejich momentální biorytmus. Nemalý vliv na líhnivost, oplozenost vajec či odolnost a vitalitu odchovu má zřejmě i postavení měsíce na obloze. Někteří staří chovatelé a pěstitelé přikládají tomuto fenoménu nemalý význam. Před započetím páření (hekování) si připravíme podrobný rozpis, jak budeme kterého kanára se kterou samičkou hekovat. U každé samičky poznamenáme její biorytmus od února do července a dále pak budeme znamenat vše, co bude s chovem souviset. Tyto údaje nám budou posléze vodítkem, abychom si v souvislosti s kvalitním zpěvem nevyšlechtili i vlastnosti negativní, o kterých by potom chovatelé neznalí problému prohlásili, že se jedná o degeneraci.

            Závěrem bych se chtěl všem těm, kteří sledovali po celý rok můj kalendář pro chovatele zpěvných kanárů, omluvit za to, že jsem do každého tématu jen jakoby nahlédl, ale nebylo v mých možnostech ani možnostech tohoto časopisu, abychom se jimi zabývali podrobněji. Zaznamenat celou problematiku chovu zpěvných kanárů by totiž vydalo na velmi tlustou knihu a i když je zpěvný kanár dnes, právě jako např. kladrubští koně, jakýmsi kulturním bohatstvím národa, není zatím, a věřme že opravdu jen zatím, v silách ÚOK CHZK takovou knihu vydat. Chov zpěvných kanárů by měl opět vstoupit do podvědomí především mladých chovatelů, abychom za několik let o toto kulturní bohatství nepřišli a to přeji všem, kterým se tento koníček stal náplní života, ale i našim kanárům.

  Na závěr bych chtěl zdůraznit, aby nikdo nebyl zklamán z případného nezdaru, protože každý kanárek je jiný, má jiné povahové vlastnosti, každý chovatel má jiné podmínky k chovu, velikost klecí, teplotu v místě odchovu, vlhkost, světelný režim a v neposlední řadě kvalitu krmiva, jeho stáří, klíčivost atd. Proto považujte tento pokus o shrnutí problematiky chovu harckých kanárů jen jako podělení se o dlouholeté zkušenosti chovatelů  a vyberte si z něj to, co Vám může pomoci ve Vašich podmínkách.

Toto povídání jsem posbíral z časopisů, internetu a povídáním se zkušenými chovateli a doufám že těhle pár stránek usnadní novým zájemcům o chov harckých kanárů se v této problematice rychleji orientovat než to bylo u mne.