Krmení astrildovitých

text: Michal Vít, Miroslav Příhoda, foto: Miroslav Příhoda

Výživa a krmení astrildovitých pěvců

Jak již napovídá nadpis tohoto příspěvku, ten se bude skládat ze dvou částí. V části první – výživě – se seznámíme s jednotlivými látkami, důležitými pro život astrildovitých ptáků – živinami, dále si alespoň rámcově popíšeme trávicí ústrojí ptáků a nakonec se velmi zjednodušeně seznámíme s metabolismem základních živin. Tato „teoretická“ část, je sice psána především pro chovatele astrildovitých ptáků, ale většina uvedených údajů platí obecněji, pro řadu dalších skupin, v řadě případů pak pro ptáky, jako celek.
V části druhé – krmení – se budeme snažit „teoretické“ poznatky z první části využít „prakticky“. Popíšeme si jednotlivá krmiva používaná pro astrildy, dále způsob jejich krmení (nebo alespoň jednu z možností) a na závěr si, opět pouze rámcově, popíšeme nejčastější poruchy a onemocnění trávicího ústrojí, jejich příčiny a v některých případech i terapii, ale jen velmi povrchně, protože toto patří do veterinární roviny chovu astrildů, a ta potřebuje odborníky – veterinární lékaře.
Tato druhá část již bude více (úžeji) zaměřena na astrildy, i když opět řadu údajů lze aplikovat na další skupiny nebo druhy ptáků, kteří mají obdobné potravní nároky (zvonohlíci, carduelidé, některé pěnkavy, drobní papoušci apod.)

Výživa

 Kapitola  Živiny 
Co jsou to vlastně živiny? Jsou to chemicky definovatelné složky krmiv potřebné k výživě zvířat, přičemž ale nemusí jíž vždy o složky potřebné pro vlastní organismus. Každé krmivo se skládá z živin, které jsou ale v jednotlivých krmivech různě procenticky zastoupeny. Jak živiny rozdělujeme podle jejich chemické stavby a složení nám udává následující graf:

Toto je rozdělení živit podle jejich chemického složení. Podle jejich funkce v organismu můžeme živiny dělit na:
    1) Látky stavební – patří sem zejména bílkoviny a většina minerálních látek. Z látek stavebních buduje mladé, rostoucí zvíře svůj organismus, tedy novou živou hmotu.     Dospělé zvíře z těchto látek vytváří nové tělní (somatické) buňky náhradou za buňky odumřelé nebo opotřebované nebo jimi nahrazuje ztrátu tělní hmoty po určitém strádání (hladovění, nemoc apod.).
    2) Látky spotřební – sem patří zejména glycidy, lipidy a v některých případech i aminy. Látky spotřební slouží jako zdroj okamžité energie pro zajištění základních životních funkcí organismu, např. tělesné teploty, dýchání, trávení, pohybu a ke všem dalších životním projevům.
    3) Látky zásobní – do této skupiny patří především lipidy (tuky), dále některé minerální látky (např. Ca) a v případě nouze i bílkoviny. Látky zásobní slouží jako skladiště (depo) pro případ nouze. Nejčastěji se jedná o tuk, který se ukládá především v podkožní vrstvě (tuk na jiných místech má i další funkce). Podobně se ukládají v kostech i minerální látky. Pokud dojde ke karenci (nedostatečnosti v krmné dávce), jsou tyto depotní živiny uvolňovány podle potřeby organismu. Podobně je tomu i u bílkovin, které jsou ale spotřebovávány až v době nouze (hlad, nemoc) a převáděny na energetické živiny. Bílkoviny jsou odbourávány především ze svalové hmoty.
4) Látky katalytické – patří sem především vitamíny a řada minerálních látek. Katalytické (řídící) látky usměrňují a řídí metabolismus (látkovou výměnu) v těle organismu. Podobně, jako hormony a enzymy, které ale jsou vlastním produktem organismu. Tyto katalytické látky (vitamíny a minerálie) si ptáci neumí sami vyrábět a musí je proto dostávat pravidelně v krmné dávce. To platí především u vitamínů, protože ty si, na rozdíl od některých minerálií, organismus nemůže ukládat (některé).
Tolik tedy k obecnému seznámení s pojmem živiny, jejich rozdělení podle chemického složení a jejich funkce.
Nyní se na jednotlivé součásti krmiv podíváme blíže.

 Voda 
Je životně důležitou nepostradatelnou živinou. Její obsah v těle se pohybuje nad padesáti procenty (u ptáků asi 55–60 %). Tento obsah závisí i na stáří, tělesné a zdravotní kondici, zátěži zvířete a řadě dalších faktorů. Obecně lze říci, že ztráta asi 10 % vody z organismu znamená tak silnou dehydrataci, že způsobuje smrt. Voda je nezbytnou složkou každé buňky a všech tělních tekutin. Rozpouští některé živiny a takto rozpuštěné je dopravuje na místo spotřeby. Odvádí podobným způsobem zplodiny látkové výměny z těla. Je nezbytné pro celou řadu chemických pochodů v organismu při trávení a metabolismu jako celku. Významně se též uplatňuje při regulaci tělesné teploty, kdy odvádí přebytečné teplo. U ptáků jsou tímto „odparníkem“ především vzdušné vaky.

 Sušina 
Sušinou rozumíme zbytek krmiva po úplném zbavení se vody. Obsahuje minerální (anorganické) a organické látky.
 Organické látky 
Sem patří všechny živiny s výjimkou vody a minerálních látek. Tyto organické látky dále rozdělujeme podle toho, zda se podílejí na výrobě energie v rámci látkové přeměny (metabolismu) nebo ne.

Neenergetickými živinami  - jsou vitamíny, které fungují jako biokatalyzátory chemických reakcí v organismu.

 Energetické živiny  - tyto látky se podílejí na výrobě energie v rámci látkové přeměny (metabolismus). Dále je dělíme na látky s obsahem dusíku (dusíkaté nebo N-látky) a látky bez obsahu dusíku (bezdusíkaté nebo bez N-látky).

 Dusíkaté látky 
Amidy (dusíkaté látky nebílkovinné povahy)
V této skupině je celá řada látek, od nejjednodušších (amoniak) až po nukleové kyseliny, glykosidy, alkaloidy apod. Jejich biologická hodnota je závislá na složení aminových kyselin. Z hlediska výživy astrildovitých nejsou významnou živinou, naopak řada těchto látek může způsobovat vážné dietetické poruchy, eventuelně toxické nebezpečí.

Aminy (dusíkaté látky bílkovinné povahy)
Mezi živinami mají bílkoviny zvláštní postavení – jsou nejdůležitějšími živinami. Tvoří základní složku všech orgánů, tkání, enzymů, hormonů i obranných látek v těle. Z hlediska krytí potřeby bílkovin je významná jejich biologická hodnota. Ta je dána schopností organismu vytvářet tělní (somatickou) bílkovinu v rámci svého metabolismu. Rozhodujícím faktorem pro biologickou hodnotu bílkovin je obsah jednotlivých aminokyselin, které tvoří základní stavební složku bílkovin.
Aminokyseliny dělíme z nutričního (výživného) hlediska na esenciální (nepostradatelné), semiesenciální (částečně nepostradatelné) a neesenciální (postradatelné).
Toto hodnocení aminokyselin je různé pro různé skupiny živočichů. Obecně mezi nepostradatelné (esenciální) aminokyseliny pro ptáky patří: lyzin, tryptofan, histidin, fenylalanin, leucin, izoleucin, treonin, metionin, valin, arginin, glycin a kyselina glutamová. Tyto nepostradatelné aminokyseliny organismus neumí vyrobit, nebo je schopen jen syntetizovat, ale pouze ve velmi nedostatečné míře. Proto musí být dodávány v krmivu. Toto je dobré vědět například pro eventuální nutnost zakoupení preparátu s obsahem aminokyselin (Glutamin, Aminosol apod.), aby obsahoval esenciální aminové kyseliny pro ptáky.
Neesenciální (postradatelné) aminokyseliny jsou alanin, serin, cystein, tyrozin, prolin, hydroxiprolin, kyselina asparagová.
Semiesenciální (částečně nahraditelné) aminokyseliny, mohou být v organismu nahrazeny (částečně) postradatelnými aminokyselinami. Sem patří například cystin.
Pro zajímavost si zde uvedeme zastoupení jednotlivých aminokyselin v prosu. Jde o jejich % podíl z dusíkatých látek v průměrné sušině (88 % sušina, 12 % voda). V uvedeném množství sušiny je celkově asi 13 % dusíkatých látek. A z tohoto množství je uveden procenticky obsah aminokyselin: arginin – 3,7, glycin – 2,9, histidin – 2,0, izoleucin – 4,8, leucin – 12,2, lyzin – 2,6, metionin – 1,6, cystin – 1,5, fenylalanin – 4,6, tyrozin – 3,7, treonin – 3,1, tryptofan – 0,9, valin – 5,5.
Účast, eventuelně obsah jednotlivých aminokyselin určuje biologickou hodnotu krmiva z pohledu bílkovin.
Mohlo by se zdát, že tedy ideálním krmivem by bylo to, které by obsahovalo všechny esenciální aminové kyseliny, eventuálně i v optimálním obsahu. Toto je jednak nereálné z hlediska existence takovéhoto druhu krmiva, ale i z hlediska potřeb organismu, které kolísají podle momentální zátěže, cyklu apod. Jako příklad si můžeme uvést období přepeřování, kdy se v organismu musí vytvořit látky potřebné pro vytvoření nového opeření. Zjednodušeně řečeno, k takovýmto látkám patří i sloučeniny síry. Je tedy zřejmé, že v tomto období (nebo těsně před ním) bude v organismu stoupat poptávka po aminokyselinách s obsahem tohoto prvku ve své molekule – metionin, cystin, cystein. V době jiné zátěže (hnízdění, stres apod.) stoupá či klesá poptávka po jiných aminokyselinách. Více si k tomuto řekneme v kapitole o metabolismu jednotlivých nejdůležitějších živin. Z výše uvedeného vyplývá, že aminy (bílkoviny) jsou pro existenci živých organismů nepostradatelné.

 Bezdusíkaté látky 
Vláknina - je složitá látka složená s celulózy, hemicelulózy a ligninu. Ve výživě astrildů nemá vláknina pro svoji velmi nízkou stravitelnost žádný praktický význam.

Glycidy (škroby, sacharidy, cukry)
Jsou hlavní energetickou živinou. Dodávají ptákům okamžitou energii pro fungování všech životně nutných procesů (dýchání, trávení, pohyb apod.). A to není malý úkol. Alespoň u astrildovitých ptáků. Lze obecně říci, že čím menší ptáček, tím je jeho spotřeba energie větší. To je způsobeno metabolismem, který je u těchto malých druhů velice prudký. Například u kolibříků tak, že potřebují noční spánkovou letargii, aby byli vůbec schopni přežít. A to je jejich hlavní potravou energeticky velice vydatný nektar (bohatý na jednoduché cukry). Obecně lze říci, že čím menší tělesný rozměr, tím je i vyšší spotřeba energie pro udržení tělesné teploty. To je dáno poměrem mezi objemem a plochou těla, který je u malých živočichů (teplokrevných) širší, než-li u větších.
U glycidů - je mimo energetickou funkci poměrně důležitá i funkce regulační v metabolismu dusíkatých látek. Udržení poměru mezi dusíkatými látkami a glycidy je základním předpokladem pro využití dusíkatých látek (především bílkovin). Pro ptáky by tento poměr mezi N-látkami a glycidy měl představovat asi 1 : 2–3 ve prospěch glycidů.
Přebytek glycidů v krmné dávce (pokud nastane) se kromě relativně malé rezervy (glykogen – živočišný škrob), transformuje na rezervní tuk. Při nedostatku glycidů je naopak zásobní tuk převáděn na energii.
Zdrojů glycidů je celá řada. Pro astrildy je nejdůležitějším zdrojem rostlinný škrob (složený sacharid – polysacharid) obsažený v obilce semen, jako jejich zásoba energie. V omezené míře pak živočišný škrob v živém krmivu nebo krmivech živočišného původu (vaječné směsi).
Okrajovým zdrojem pak mohou být monosacharidy (jednoduché cukry) – glukóza, manóza, fruktóza – obsaženo v dužnatém ovoci a z cukrů složených pak sacharóza v mrkvi.
Lipidy (tuky)
Jsou sloučeniny glycerolu a mastných kyselin. Patří k nejvíce koncentrovaným zdrojům energie (oproti glycidům a bílkovinám obsahují více než-li dvojnásobné množství energie).
Tuky se uplatňují při tvorbě vaječného tuku, ale především při tvorbě zásobního tuku. A to jak tělního, tak i tuku strukturálních buněk, kde jsou právě při tvorbě „ochranných polštářů“ některých orgánů nezastupitelné.
Ve funkci energetické mohou lipidy zastupovat glycidy i bílkoviny a z tohoto pohledu (přísun energie) nejsou nepostradatelné.
Určité množství tuků v potravě je ale nezbytné. Jsou zdrojem esenciálních (nepostradatelných) mastných kyselin (linolová, linolenová, arachidonová). Některé lipidy mají zvláštní význam, jako nosič lipofilních (v tucích rozpustných) vitamínů – A, D, E, K. Pokud jsou v potravě zastoupeny ve větší míře, mohou působit negativně. To se projevuje tloustnutím, se kterým se u ptáků chovaných v omezeném prostoru a s malou intenzitou pohybu setkáváme velmi často. Ztučnění (obezita) pak způsobuje řadu poruch – plodnost, metabolismus, ale i onemocnění – krevní oběh, játra apod.
Lipidy se také působením některých faktorů (teplo, světlo, vlhkost, působení mikroorganismů, plísní) mohou rozkládat. Oxidační procesy způsobují jejich rozpad, stoupá podíl volných mastných kyselin, zvyšuje se koeficient kyselosti tuku, dochází ke žluknutí, spojenému s tvorbou rozkladných produktů – aldehydů a ketolátek. Takto „vybavené“ krmivo tuky ztrácí nejen svoji hodnotu, ale působí negativně např. na metabolismus lipofilních vitaminů. Bývá také často příčinou alimentárních (trávicích, zažívacích) poruch. Obecně pro krmení astrildů je lépe nepoužívat semena s vyšším obsahem tuku, nebo pouze jako velmi malé doplňky krmné dávky. Také při jejich zkrmování je nutné dbát na jejich hygienickou nezávadnost.
Pro ukázku zde uvedu obsah tuku v některých nejčastěji používaných semenech: obsah je uveden v g / 1 Kg hmoty. Travní semeno – 15-20, rýže neloupaná (Paddy) – 20, proso (průměr) – 40, lesknice – 55, řepka – 380, lněné semeno – 330, niger 404.
Jak je vidět, obsah lipidů v jednotlivých semenech se velmi výrazně liší. Navíc i mezi jednotlivými odrůdami (proso) mohou být znatelné rozdíly.

Minerální látky
Minerální (anorganické) látky jsou pro výživu astrildovitých další nepostradatelnou živinou. Jsou to látky neenergetické (nespalitelné). Mají nezastupitelnou úlohu při stavbě kostí a tkání, velmi důležité jsou pro udržení osmotického tlaku v buňkách a koloidního stavu látek. Jsou součástí krve, tělních tekutin a v organismu mají i elektrolytickou funkci. I jako katalyzátory mají nezastupitelnou úlohu. Jejich určitou výhodou proti biokatalyzátorům (vitamíny) je schopnost organismu alespoň částečně minerální látky skladovat – mít je v zásobě.
Z hlediska podílu na tvorbě živého organismu rozdělujeme minerální látky do svou skupin:
1) Makroelementy – jsou základní biogenní prvky. Patří sem vápník, fosfor, sodík, draslík, hořčík, síra a chlór.
2) Mikroelementy (stopové prvky) zahrnují železo, měď, kobalt, mangan, zinek, jód, molybden, selen, fluór atp.
(Pokračování příště.)

text: Michal Vít, Miroslav Příhoda, foto: Miroslav Příhoda